Přišel, protože si ho všichni přáli

A kdyby nepřišel, přišlo by něco jiného. 

Dnes navážeme na Pragmatikův článek. Ale nejdřív si povězme pár věcí, které se propíraly v diskusi. Máme v republice zhruba šest tisíc nakažených. Podle rakouských dat tu bude nerozpoznaných i těmi rozpoznanými sotva deset tisíc. To je každý tisící v populaci. Znát osobně někoho nakaženého je ještě spíše výjimka než pravidlo. Já například znám jen jednoho a není to žádný blízký příbuzný. 

Na druhou stranu, všimněte si, že Prymula začal mluvit  tom, že naše zdravotnictví by zvládlo tisíc nově nakažených denně. Buď měli na začátku všichni (i epidemiologové) pěkně nahnáno a nebo jen na vládě zkopírovali celosvětový trend tiché radosti, že konečně přišel onen impuls na který všichni čekali. Možná Prymula nemusel Andreje složitě přesvědčovat o mimořádných opatřeních. Možná na něco takového Andrej čekal jako na smilování. 

Všichni víme, že ekonomické ukazatele se zhoršovaly už pár měsíců a to docela výrazně. Prodej nových aut šel pěkně rapidně dolů, ceny nemovitostí naopak raketově rostly, investoři cítili “neklid”, což znamená, že už nebylo koho podojit a okrást. Státy byly zasypané certifikáty a různými zbytečnými parazity, všechny zákony byly složité k neudržení, všichni byli jednou nohou v kriminále a zvolený starosta, který nečelil policejnímu vyšetřování, byl vlastně hňup. 

Jak chcete vysvětlit veřejnosti (neziskovkám), že je zapotřebí hlubší zásah do struktur, aniž by vás hned všichni Šafrové či Vidláci obvinili z diktátorských manýr? Jak uspět u voleb, když jdou všechny ukazatele dolů a vás drží pod krkem nadnárodní korporace? 

Mimochodem… přebírá ten Trump FED? Daří se mu to, nebo jen bylo přání otcem myšlenky? 

Koroňák se vlastně všem hodil. Všechny problémy se svedou na něj a všechny úspěchy si někdo připíše. Už to slyšíte ze všech stran, že epidemie má být příležitostí k zelenému údělu, ale také příležitostí proti němu. Že má být příležitostí ke strukturálním reformám, nebo naopak příležitostí k úplně jiným strukturálním reformám. 

Je to skutečně jako za První světové do které si všichni papapáši na všech stranách promítali svoje touhy a sny aniž by jim došlo, že se to navzájem vylučuje a nebude jedna velká (vítězná) bitva po které se svět znovu rozclaimuje a pojede se dál. Dokonce ani v té Sýrii se nerodí ani pro Asada žádné grandiózní vítězství. 

Víte, já nevím jestli je Koroňák nějaký uměle vysazený virus, nebo jestli prostě něco zmutovalo z netopejra. Můj bratr dokonce připouští možnost, že breberka už světem proběhla bez povšimnutí v předchozích měsících a my jsme si jí všimli až na vrcholu epidemie, když začalo kolabovat zdravotnictví. Kdybychom nikdo nikde neudělali nic, vypadalo by to možná dost podobně. Očkování proti TBC udělalo možná víc než všechny roušky a uzavírky. Ale riskujte to… 

Každopádně, jestli nám tady breberka běhá už déle, to zjistíme snadno. Pokud příští týden naskočí případy a pokud naskočí při každém rozvolnění opatření, tak se Prymula může dál klidně bít v prsa, jak to skvěle odhadl a my můžeme být rádi, že to takhle udělal. Pokud nám počet případů bude nadále klesat bez ohledu na divoké velikonoce v Baumaxech, máme důvod přemýšlet, jestli všechno není jinak. Ne že by to znamenalo automatický důkaz všech konspiračních teorií, ale důvod k zamyšlení by to byl. 

Nicméně prvotní hybatel už svoji funkci splnil. Uzemnil letadla, odhalil mraky zbytečných profesí bez kterých se planeta otáčí dál aniž by někomu chyběli.  Zavřel hubu korporacím, zavřel hubu obchodním řetězcům. Vyprofiloval nové vůdce i nové idioty. Změnil žebříček hodnot. A přišel zatraceně vhod, aby zavřel hubu i plebsu. 

Teď teprve uvidíme, kdo byl nejlépe připraven, kdo celé situace nejlépe využil či využije a hlavně – uvidíme, k čemu bude koroňák ještě použit. Jestli k zakonzervování stávajícího stavu, kdy bohatí bohatnou a chudí chudnou, kdy se budou dělat dluhy v naprosto nepředstavitelných číslech a velké megakorporace budou ještě více mega.

Nebo jestli Trump skutečně omezí FED a vrátí pracovní místa domů a po něm to udělají všichni, jestli se znovu rozběhnou továrny, které doopravdy budou i u nás vyrábět i něco jiného než auta, ubude vyžírků a budižkničemů a přibude skutečných znalců svého oboru. 

Koroňák je impuls. Ať přírodní nebo umělý, ať nebezpečný nebo téměř neškodný, ať pravdivý nebo jen kouřová clona, svou úlohu už zahrál. Nevíme, zda bude hrát ještě dál, nebo je už na odchodu. V celém světě ale byly události rapidně postrčeny a troufám si říci, že procesy byly revolučně zkráceny. Všichni pisálkové už vypsali své pocity i svá podezření, teď nezbývá čekat, jak se jejich předpovědi potkají s realitou. 

Já osobně vlastně ani velkou hru světových “iluminátů” ani nepotřebuju. Kdyby nepřišel koroňák, přišlo by něco jiného. Pořád dokolečka přežvejkáváme, do jaké řiti se svět řítí. A vlastně se ani moc nelišíme v hodnocení příčin. Dokolečka dokola přemítáme, copak bude ten kámen který převrhne káru nebo která zatáčka nás vyhodí z dráhy. Pokud je pravda, že svět jde od desíti k pěti, tak dřív nebo později to na něčem vykolejí. Teď se ukáže.