Po čtyřech a půl letech bychom měli být schopni přečíst si také ruský pohled na válku

PAVEL ŠIK

Česká média nám pravidelně přinášejí projevy ukrajinských a evropských politiků, zatímco ruské postoje většinou redukují na několik vybraných vět doplněných vysvětlením, co si o nich máme myslet.

Nemusíme s Lavrovem souhlasit. Měli bychom ale vědět, jak Rusko válku vysvětluje, z jakých událostí skládá svou argumentaci a co považuje za podmínky jejího ukončení. Bez znalosti ruského pohledu totiž nemůžeme pochopit ani to, proč válka pokračuje a o čem by se má jednat.

Sergej Lavrov vystoupil 23. září na zasedání Rady bezpečnosti OSN, kde se Česká republika chce stát nestálým členem, s projevem, jehož hlavní teze lze shrnout následovně.

Lavrov začal ironickým poděkováním evropským zemím. Podle něj to byla právě Evropa, která svými zásahy postupně připravila Ukrajinu o území, jež dnes požaduje zpět.

Jeho vyprávění začíná rokem 2004, kdy podle něj Brusel přinutil Ukrajince vybrat si mezi Ruskem a Evropou. Stejnou chybu měl zopakovat v roce 2013, když tlačil na podpis asociační dohody s EU, aniž by bral ohled na hospodářské vazby Ukrajiny s Ruskem a Společenstvím nezávislých států.

Klíčovým okamžikem byl podle Lavrova únor 2014. Prezident Janukovyč a opozice tehdy za přítomnosti ministrů Německa, Francie a Polska podepsali dohodu o předčasných volbách, vládě národní jednoty a ukončení násilí. Jenže už následující den opozice převzala vládní budovy a vytvořila, Lavrovovými slovy, nikoli „vládu národní jednoty“, ale „vládu vítězů“.

Evropští politici novou moc okamžitě uznali. Kyjev se následně pokusil zrušit zvláštní postavení ruštiny a proti protestům na Krymu a Donbasu nasadil bezpečnostní síly a později armádu. Z ruského pohledu tedy rozpad Ukrajiny nezačal vstupem ruských vojáků na Krym, ale převratem v Kyjevě, porušením dohody z 21. února a odmítnutím části ruskojazyčného obyvatelstva přijmout novou moc.

První Lavrovova hlavní teze proto zní, kdyby evropské země přinutily opozici dodržet dohodu z února 2014, Ukrajina mohla zůstat v hranicích z roku 1991.

Druhou promarněnou příležitostí byly podle něj Minské dohody z roku 2015, které schválila také Rada bezpečnosti OSN. Donbas měl zůstat součástí Ukrajiny, ale získat zvláštní status, místní samosprávu a právo používat ruštinu.

Kyjev podle Lavrova tyto závazky nikdy nechtěl splnit a Německo s Francií na něj nevytvořily skutečný tlak. Připomněl také pozdější výroky Angely Merkelové, Françoise Hollanda a Petra Porošenka, podle nichž Minsk poskytl Ukrajině čas na vojenské posílení.

Lavrov z toho vyvozuje druhou tezi, kdyby byly Minské dohody splněny, Donbas by zůstal na Ukrajině. Evropa však místo prosazování dohody využila diplomatický proces k získání času a vyzbrojení Kyjeva.

Třetím bodem jsou ruské návrhy bezpečnostních dohod z prosince 2021. Moskva tehdy požadovala především zastavení dalšího rozšiřování NATO a neutrální status Ukrajiny. USA a NATO tyto návrhy odmítly. Lavrov tvrdí, že současně probíhala příprava ukrajinské operace k vojenskému ovládnutí Donbasu, a ruský útok z února 2022 proto popisuje jako vynucený preventivní krok.

Následovala jednání v Bělorusku a Istanbulu. Jejich základem měla být ukrajinská neutralita, bezpečnostní záruky a respektování tehdejší situace na bojišti. Podle Lavrova vznikl text přijatý oběma delegacemi, ale britský premiér Boris Johnson přiměl Ukrajinu od dohody ustoupit a pokračovat ve válce.

To je podle něj třetí promarněná možnost, kdyby byla istanbulská jednání dokončena, Ukrajina by podle Lavrova zůstala téměř v hranicích z roku 1991, pouze bez Krymu a části Donbasu.

Stejný vzorec měl pokračovat i po setkání Putina a Trumpa na Aljašce v srpnu 2025. Putin podle Lavrova přijal americké návrhy obsahující určité kompromisy. Evropští představitelé se však vyděsili možnosti dohody a přesvědčili Washington, aby svou iniciativu opustil. Macron a další politici se pak měli chlubit tím, že „pohřbili Anchorage“.

Lavrov tím Evropu obviňuje, že opakovaně blokuje dohody nikoli proto, že by nabízela lepší řešení, ale protože každé ukončení války založené na kompromisu považuje za ruské vítězství.

Moskva je podle něj stále připravena jednat o trvalém míru, nikoli však o dočasném příměří. Během jednání proto kvůli těmto zkušenostem Rusko bojové operace nepřeruší. Příměří by podle Lavrova Evropa využila pouze k doplnění ukrajinských zbraní a sil, stejně jako podle ruského výkladu využila Minské dohody.

Další část projevu se věnovala právům ruskojazyčných obyvatel a Ukrajinské pravoslavné církve. Lavrov tvrdí, že ukrajinské zákony vytlačují ruštinu ze školství, médií, kultury a veřejného života a že Evropa tato omezení přehlíží, přestože se jinak neustále dovolává lidských práv. Stejně interpretuje i ukrajinskou národní symboliku a uctívání historických osobností spojených s kolaborací s nacistickým Německem.

Podstatou jeho argumentu je, že Ukrajina podle Ruska nehájí univerzální „evropské hodnoty“, ale pouze geopolitické zájmy současného evropského vedení. Proto jí Brusel toleruje jednání, které by u jiné země označil za porušování práv menšin, náboženské svobody nebo glorifikaci nacismu.

Zřejmě nejzajímavější byla závěrečná část o územní celistvosti a právu na sebeurčení.

OSN v případě Ukrajiny trvá na územní celistvosti státu a odmítá aplikovat právo na sebeurčení na Krym a Donbas.

Když se však začalo hovořit o připojení Grónska ke Spojeným státům, představitelé OSN najednou zmínili vedle územní celistvosti Dánska také právo obyvatel Grónska na sebeurčení.

Lavrov proto ironicky poznamenal, že „Grónsko není Krym ani Donbas“, a položil otázku, jak bude OSN asi jednou posuzovat případné odtržení Skotska, Walesu nebo Severního Irska.

Celý projev tak stojí na jedné hlavní myšlence, evropské země podle Ruska opakovaně odmítly nebo zmařily kompromisy, které mohly zachovat většinu ukrajinského území a zastavit válku. Pokaždé věřily, že dalším tlakem a dalšími zbraněmi dosáhnou lepšího výsledku. Výsledkem však byla pokaždé horší situace pro Ukrajinu.

S některými Lavrovovými tvrzeními lze souhlasit, jiná jsou sporná a další evropský či ukrajinský pohled zcela odmítá.

To ale není důvod tento projev ignorovat. Je to ruský výklad konfliktu a současně rámec, z něhož Moskva vychází při formulování svých mírových podmínek.

Můžeme jej poněkolikáté odmítnout, nazvat ho prokremelskou propagandou, ale nemůžeme předstírat, že ruský výklad ohledně příčin války a možného řešení neexistuje. Pokud chce Evropa jednou válku ukončit, nestačí donekonečna poslouchat pouze vlastní argumenty a druhé pro občany zakázat cenzurou. Musíme vědět, co říká druhá strana, abychom se mohli připravit na nějaký kompromis.

FB

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc ZÁŘÍ 2026:
**********************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Ludmila Kárská 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Anonym 50,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Anonym 300,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Anonym 70,- Kč

Celkem za měsíc: ... 6 020,00 Kč

Vybráno 13.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.

Latest posts by Redakce (see all)

• Mediální kňůůů - 6.10.2026
• Babiš ohlásil propouštění úředníků: Musíme šetřit, nevím, proč je humbuk - 6.10.2026
• Trvám na tom, že Vít Rakušan je to nejnebezpečnější, co lze v naší politice najít - 6.10.2026