Přežila by Evropa bez eura?

SVEN R. LARSON

V návaznosti na návrh Elona Muska, že by EU měla být zrušena, je na místě se ptát, co by se stalo s evropskou ekonomikou, kdyby měnová unie přestala existovat.

Myšlenka celoevropské měny existuje již dlouhou dobu, ale konkrétní podobu začala nabývat až v 80. letech 20. století. Když v 90. letech Evropská unie formálně nahradila Evropská společenství, stala se měnová unie realitou. Euro, ražené na přelomu tisíciletí, je nyní měnovou realitou již čtvrt století.

S rozšiřováním měnové unie a přibýváním nových členů – Chorvatsko se připojilo v roce 2023 a Bulharsko se připojí v lednu – se může zdát zbytečné, ptát se, zda by Evropa zvládla rozpad měnové unie. Koneckonců, pokud se nové země chtějí připojit, jaký má smysl vůbec uvažovat o rozpadu?

Otázka budoucnosti eura je částečně motivována trvale špatnými výsledky evropské ekonomiky; společná měna byla Evropanům v 90. letech prodána jako katalyzátor růstu a prosperity.

Otázka budoucnosti eura částečně vychází z odvážného komentáře Elona Muska na X, kde vyzval k rozpuštění Evropské unie.

Jako myšlenkový experiment jsem se rozhodl vzít Muskova slova doslova a prozkoumat důsledky zániku EU. Zaměřil jsem se výhradně na ekonomickou stránku věci a došel k závěru, že pokud by EU zítra zmizela, Evropa by mohla čelit lepší ekonomické budoucnosti, než pod tvrdou rukou bruselské byrokracie.

Jednu otázku jsem však nechal nezodpovězenou: přineslo by rozpuštění eurozóny evropské ekonomice prospěch?

Abychom na tuto otázku odpověděli, musíme se ponořit do akademické literatury, konkrétně do té, která se zabývá takzvanými optimálními měnovými zónami. Tento koncept má za sebou dlouhou řadu výzkumů, jejichž výchozím bodem je klasická práce Roberta Mundella „A Theory of Optimum Currency Areas“ (The American Economic Review, září 1961). Mundell byl za založení tohoto živého výzkumného směru oceněn Nobelovou cenou za ekonomii.

Když byla eurozóna poprvé koncipována, její podporovatelé soudili, že měnová oblast bude skutečně optimální. Původní princip EU byl stručným shrnutím této optimální měnové oblasti: unie bude podporovat čtyři svobody, tj. volný pohyb pracovní síly, kapitálu, zboží a služeb.

Kdyby byly tyto čtyři svobody plně realizovány, EU by vytvořila první syntetickou optimální měnovou oblast na světě. Byla by syntetická v tom smyslu, že by nevznikla organicky z postupného formování národního státu s potřebou společné měny, ani z postupné, časem prověřené ekonomické integrace jednotlivých zemí. Eurozóna by byla – a ve skutečnosti je – výsledkem legislativního rozhodnutí, procesu, který výrazně urychlil přechod od národních měn k euru.

Navzdory své syntetické povaze by optimální eurozóna stále významně přispívala k evropské ekonomice. Pozvedla by kontinent na pozici globálního lídra v oblasti ekonomiky a financí.

Nic z toho se však nestalo. Proč?

Důvod je stejně tragický, jako symptomatický pro to, čím se Evropská unie stala. Místo budování základů pro svobodnou, integrovanou ekonomiku celého kontinentu se EU stala nadstavbou, která vnucuje členským státům své vlastní představy. V důsledku toho se eurozóna stala katalyzátorem ekonomické stagnace, nikoli ekonomického úspěchu.

Na počátku 90. let, kdy se koncept eura stal „realitou“, byl akademický výzkum jeho potenciálu zcela jasný. Eurozóna se nestane optimální měnovou oblastí. Pokud by EU takovou oblast chtěla, její politický aparát by se musel od samého počátku soustředit na dosažení optimality.

Akademický výzkum byl v tomto bodě jednoznačný: Evropa musela zajistit, aby její trhy s výrobními faktory, tj. trhy práce a kapitálu, byly plně integrovány. Zde je několik příkladů.

Roland Vaubel v článku „Currency Competition and European Monetary Integration“ (Měnová konkurence a evropská měnová integrace), The Economic Journal, září 1990, vysvětluje, že bez řádné integrace trhů práce a kapitálu by eurozóna nikdy nemohla být optimální měnovou oblastí. Jako suboptimální oblast (termín, který Vaubel nepoužívá) bude eurozóna muset počítat s výraznou cenovou volatilitou. Jelikož ceny nejsou dostatečně flexibilní, aby takovou volatilitu umožnily, jedinou zbývající alternativou je potlačení ekonomické aktivity v některých zemích, zatímco jiné budou prosperovat – opět: makroekonomická nestabilita.

Přesně to se stalo. Krize v Řecku, Itálii, Španělsku a dalších zemích před 15 lety byla příkladem makroekonomické nestability v suboptimální měnové oblasti, který si zaslouží pozornost.

V článku „Is Europe an optimum currency area? Symmetric versus asymmetric shocks in the EC“ (Je Evropa optimální měnovou oblastí? Symetrické versus asymetrické šoky v ES) v čísle National Institute Economic Review z května 1993 Gugliermo Caporale potvrzuje většinu toho, co řekl Roland Vaubel.

Když mají země vlastní měny, vyrovnávají rozdíly v hospodářském cyklu fluktuacemi svých směnných kurzů. Pokud Polsko prochází recesí, ale Německo zažívá období růstu, polský zlotý oslabí vůči německé marce (za předpokladu, že neexistuje euro), dokud směnný kurz nedá polské ekonomice dostatečný impuls, aby „dohnala“ německou ekonomiku.

Ekonomové, kteří rádi používají složité výrazy pro zcela běžné jevy, označují tyto rozdíly v hospodářském cyklu jako „asymetrické makroekonomické šoky“. Caporale vysvětluje, že v rámci společné měny nebudou asymetrické, tj. specifické pro danou zemi, recese samozřejmě omezeny pohyby směnných kurzů. Místo toho se rozšíří do dalších zemí eurozóny.

Podle Caporaleho by tomu bylo možné zabránit, pokud by trhy práce v eurozóně byly dostatečně integrované. Pokud tomu tak není, vysvětluje (str. 95), asymetrické šoky vedou k vysokým nákladům na přizpůsobení, a to v podobě vyšší nezaměstnanosti a nižší produkce.

Caporale to napsal v roce 1993. S mrazivou přesností předpověděl, čím je eurozóna od svého vzniku skutečně sužována. Jeho předpověď sdílí Giorgios Karras („Is Europe an Optimum Currency Area?“ Journal of Economic Integration, září 1996) a Christian Schmidt (Real Convergence in the European Union: An Empirical Analysis, Peter Lang AG 1997).

Jinými slovy, Evropské unii nechyběla varování, aby neprocházela eurozónou, pokud nemá významný plán na zavedení volného pohybu pracovní síly, kapitálu, zboží a služeb.

Přeskočíme do roku 2004, kdy Stephen Silvia („Is the Euro Working? Euro a evropské trhy práce“, Journal of Public Policy, květen–srpen 2004) zjistil, že i přes více než deset let na přizpůsobení se optimální měnové zóně EU do doby oficiálního zavedení eura nedosáhla žádného pokroku. Jeho zjištění potvrdil Paul Krugman ve svém článku „Revenge of the Optimum Currency Area“ (Pomsta optimální měnové zóny) z roku 2013 pro NBER Macroeconomics Annual.

Místo integrace evropské ekonomiky se EU zabývala integrací fiskální politiky, tj. zajišťováním toho, aby všechny země, zejména ty v eurozóně, dodržovaly Pakt stability a růstu (SGP). Tato část ústavy EU stanoví, že členské státy nesmějí překročit 3 % HDP v rozpočtovém deficitu a 60 % HDP ve veřejném dluhu.

Provádění a prosazování paktu se stalo nástrojem EU pro „harmonizaci“ ekonomik eurozóny mezi sebou. V hodnocení eurozóny „Optimální platební oblasti nebo optimální měnové oblasti?“ (AEA Papers and Proceedings, květen 2018) ekonomové z Kolumbijské univerzity Patrick Bolton a Haizhou Huang dokazují, že namísto optimalizace ekonomické integrace je jediným řešením pro vlády, které chtějí zachránit měnovou oblast, odstranění takzvaných fiskálních asymetrií.

Stručně řečeno, trestat nadměrné zadlužení a deficity, dokud se všechny vlády eurozóny nezaměří na vyrovnání svých rozpočtů.

Zpočátku toto zaměření vedlo k prohloubení tzv. asymetrických šoků, propastným rozdílům v nezaměstnanosti a zjevným nesrovnalostem v tvorbě kapitálu. Jediným důvodem, proč takové strukturální rozdíly neroztrhaly eurozónu, je to, že v průběhu času přísné prosazování SGP utlumilo ekonomickou aktivitu v nejsilnějších zemích eurozóny. Tento efekt byl dostatečně silný, aby uvrhl celou měnovou oblast do stavu ekonomické stagnace.

Stručně řečeno: jediným důvodem, proč eurozóna přežila 25 let, je to, že její vlády soutěžily v závodě ke dnu v honbě za ekonomickou stagnací. Bez růstu neexistují rozdíly, které by vyžadovaly plné fungování původních čtyř svobod EU; s vysokou nezaměstnaností na celém kontinentu není potřeba flexibility trhu práce.

Co nám tedy celý tento přehled ekonomického výzkumu říká o vyhlídkách evropské ekonomiky, pokud by euro zítra přestalo existovat? Odpověď je krátká a jednoduchá: návrat k národním měnám s flexibilními směnnými kurzy by umožnil 20 ekonomikám eurozóny růst a vyvíjet se, každá podle své vlastní vůle. Došlo by k cenové stabilitě; pokud by došlo k dalšímu inflačnímu šoku, jako tomu bylo před několika lety, byl by omezen flexibilními směnnými kurzy.

Jelikož konec eurozóny předpokládá rozpad EU, již by nebyl nikdo, kdo by prosazoval SGP. To by zase umožnilo evropským vládám provádět fiskální politiku na základě svých vlastních národních cílů a potřeb. Některé by měly větší schodky, jiné by dosahovaly přebytků ve svých rozpočtech. Rozdíly by byly vyřešeny mechanismy směnných kurzů.

V průběhu času by se však makroekonomické rozdíly mezi jednotlivými zeměmi zmenšily na relativní bezvýznamnost. K tomu dochází, když země obchodují a mají volný pohyb kapitálu. Ironií je, že tento typ organické ekonomické integrace by přispěl k tomu, aby Evropa splňovala kritéria optimální měnové zóny, více než kdykoli eurozóna.

Stručně řečeno: Pokud by k tomu někdy mělo dojít, není důvod, aby se Evropa konce Unie, ani konce eura obávala.

Sven R. Larson, Ph.D., politický ekonom s doktorátem a 25 lety zkušeností z akademické sféry i světa politiky a tvorby politik, autor akademických článků a několika knih. Švéd narozením, Američanem volbou, mrzoutem od přírody. Ve svých pracích se zaměřuje na sociální stát, jeho vliv na ekonomickou stagnaci a reformy potřebné ke snížení negativního dopadu velkého státu. Provozuje vlastní blog Larson’s Political Economy

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc DUBEN 2026:
*****************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Jan Tománek 2000,- Kč, Tomáš Šimčík 200,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Anonym 50,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Petr Franc 500,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, ing. Jan Lipský 100,- Kč, František Burda 50,- Kč, Marek Janicko 500,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, ing. Vojtěch Vorel 500,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Ivo Pimper 500,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč

Celkem za měsíc: ... 10 720,00 Kč

Vybráno 24.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.

Latest posts by Redakce (see all)

• Oni nikdy nespí! - 14.4.2026
• Už aby to bylo! - 14.4.2026
• Prodá Maďarsko za 30 stříbrných? - 14.4.2026

(13 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...