
Prezident nestojí nad zákonem a nesmí diktovat podle osobních sympatií … zvlášť ne bývalý člen zločinné organizace
TOMÁŠ GUTTMANN
Nedávný titulek novin říká „Nekompromisní prezident Pavel: Těžko si představím, že něco zvrátí můj názor na Turka“, a článek pokračuje „Dokáže si těžko představit, že by něco výrazně zvrátilo jeho názor, řekl dnes novinářům, jelikož Turek je nositelem vlastností a přístupu, který není slučitelný s funkcí tak vysokého veřejného činitele, jako je ministr; čelí mimo jiné kritice za kontroverzní příspěvky na sociálních sítích“ (zde). Médiím se rozmazáváním Turkových afér, ať již vymyšlených nebo vyrýžovaných z jeho emailové historie, podařilo udělat z Turka nejkontroverznějšího politika posledních let, což je vzhledem k existenci desítek exotů denně se promenujících po české i světové politické scéně zcela směšné.
Průzkumy veřejného mínění se předhánějí v procentech veřejnosti, která nechce Turka za ministra, citujíce například dvě třetiny z 1000 dotazovaných (zde), ale většinou ho odmítá jen asi polovina, a to dokonce ze vzorku 50 000 dotázaných (zde). Každého napadne otázka, u kterého ze 17 současných ministrů by se polovina obyvatel vyslovila pro to, že si ho přejí za ministra? Kolik procent lidí by chtělo přeběhlíka od pirátů Lipavského za ministra zahraničí? Současného místopředsedu vlády a ministra vnitra Víta Rakušana například na jeho funkcích už léta nechce víc než polovina lidí (zde). U českých politiků je v posledních letech běžné, že prošustrují nebo dokonce zpronevěří miliony, nebo že zapletou Česko do sebevražedných mezinárodních závazků. O jejich kolaboraci s bývalým totalitním režimem ani nemluvě.
Ochranku Filipa Turka možná napadli v hospodě, ale on se neporval; Turek se oprávněně a odvážně zastal ženy napadené Arabem před jedním vyslanectvím, ale o žádný diplomatický incident nešlo. Ani jeho největším nepřátelům se nepovedlo nalézt nic silnějšího než žertovné zvednutí ruky k římskému pozdravu. Ať zvedne ruku, kdo ze žertu nikdy nehajloval (já ji nezvedám). Elizabeta Druhá patřila k nejváženějším panovníkům v historii, přestože v mládí hajlovala jako divá (zde, zde). Cožpak Trumpovi, Putinovi, Macronovi, Starmerovi, Meloniové atd, natož jejich ministrům, zabránili převzít funkci kvůli tomu, že někde něco napsali nebo někomu něco řekli? Může někdo s vážnou tváří říct, že jmenování Turka poškodí dobré jméno České republiky?
Co se týče dobrého jména, cožpak jsme již neviděli premiéra, jehož milenka použila tajné služby ke sledování premiérovy manželky? Nepoznali jsme nahého premiéra na italské party podle jeho náramku? Lze uvést mnoho dalších více i méně humorných i šokujících historek ze života premiérů a ministrů, stejně českých jako zahraničních. Pochybuji, že by Filip Turek představoval větší nebezpečí pro dobré jméno republiky než ony desítky dřívějších i dnešních politiků. Na rozdíl od mnoha z nich však má Filip Turek a jeho strana jasný cíl: pokusit se zabrzdit destruktivní zelené programy předchozích vlád. Sotva by jako ministr zahraničí nebo ministr pro životní prostředí udělal větší škody než přátelé Hamásu ze Strany pirátů nebo přátelé kůrovce ze Strany zelených.
Po přečtení sebevědomé Pavlovy věty „Těžko si představím, že něco zvrátí můj názor na Turka“ každého pamětníka těch starých totalitních časů, kdy rodina Petra Pavla patřila k elitě stejně jako dnes, napadne věta: „Těžko si představím, že něco zvrátí můj názor na Pavla“. Podle historiků prošel Petr Pavel, syn agenta vojenské kontrarozvědky, v roce 1987 přijímacím řízením ke Zpravodajské správě generálního štábu, což byla předlistopadová komunistická vojenská rozvědka, vedle Státní bezpečnosti druhá největší tajná služba v období komunistického režimu. V roce 1988 nastoupil do jedné z nejvíc utajovaných částí armády, institutu pro přípravu vojenských rozvědčíků, jak tzv. nelegálů, tak pracovníků rezidentur po celém světě; spolupracovali s 1. správou, což byla komunistická civilní rozvědka spadající pod StB. Přihlášku do KSČ podal již v roce 1983, byl členem stranického výboru, i předsedou základní organizace KSČ pro celý ročník. V jeho kádrovém profilu nebylo nic, co by zavdalo jakoukoliv pochybnost, že jde o soudruha stoprocentně oddaného KSČ a Sovětskému svazu, připravoval se na dráhu rozvědčíka (zde).
Pro ty, kteří jako dospělí totalitu nezažili (již 2/3 občanů), připomínám, že tehdejší rozvědka stejně jako ostatní orgány moci byly zaměřeny hlavně proti vlastním občanům. Kontrašpionážní pracovníci v armádě představovali ty nejspolehlivější a nejaktivnější zastánce komunistického režimu. Když jsem například v roce 1977 sloužil svou jednoroční vojenskou službu u tankové divize v Žatci, byl jsem svědkem, jak velký strach budili příslušníci vojenské kontrašpionáže, zvaní „kontráši“, mezi všemi vojáky – měli moc nade všemi. Měl jsem náhodou smůlu, že se na mě zaměřili kvůli poslechu západního rádia, Hlasu Ameriky (vyhrožovali mně dlouhým vězením a prodloužením vojny, nakonec jsem z toho vyšel s pouhým týdenním vězením a prodloužením vojny o týden). Před pár lety jsem si vyžádal od Ministerstva vnitra „svůj svazek“, má číslo č. 778920, a byl předaný vojenskou kontrarozvědkou civilní StB; dočetl jsem se v něm, že mě na vojně nahlásil jejich agent zvaný Emilo (označený jako „AG Emilo Reg. č. v. 75660“, jeho plné jméno znám, ale uvedu jen že to byl Jarda). Byl jsem mladý a bral to vše sportovně, mnohým způsobili daleko větší problémy; jde mi jen o to, nezapomenout, kdo oni byli a kým by se možná mohli opět stát.
K takovým lidem patřila rodina Petra Pavla. Zpočátku se Pavel za svou minulost kál s tím, že si své přehmaty odpracoval, ale jak se uvelebil na Hradě, tak ve všeobecné náladě odpuštění a nastavování druhé tváře na to všechno zapomněl. Pochybujeme-li o loajalitě některých lidí, nejde o pomstu. Jde o to, aby země nešla směrem, který vyhovuje někomu jinému než jeho loajálním občanům. Pro koho vlastně zrovna teď prezident odpracovává své hříchy, není jasné. Jasné ale je, že nejedná v souladu se zákony a zvyky země. O dobrém jménu republiky mluví někdo, kdo v první polovině svého života aktivně pracoval pro organizaci, kterou zákon č. 198/1993 Sb. § 2 (2) označuje jako zločinnou.
Podle Pavla je Turek nositelem přístupu, který není slučitelný s funkcí tak vysokého veřejného činitele, jako je ministr, ale je jasné, že když se Pavel mohl stát prezidentem, nic nestojí v cestě Turkovi, aby se stal ministrem. Podle článku 68 (2) ústavy prezident jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh jmenuje ministry. Není zákonného důvodu, aby Pavel nejmenoval Turka ministrem čehokoli. Sám Pavel by dříve měl problém vůbec dostat vstupní vízum do USA, jelikož členství v komunistické straně to znemožňovalo, stejně jako nebezpečná nakažlivá nemoc. Otázka je, zda u prezidenta jde jen o osobní antipatii, nebo zda v jeho zavilém odporu zrovna proti těm, kteří se nejzásadněji vyjádřili proti zelené ideologii, nejde navíc o něco dalšího – třeba o nějaké nové přehmaty, které bude v budoucnu třeba zase odpracovat.
HEGAION.CZ


Finální zápletka z knihy Terryho Pracheta, Stráže, Stráže, předpokládá, že když je něco přesně 1:6 000 000, tak se dotyčná věc zaručeně stane. Zápletka s Turkem, je součástí, jesné ze sledu kokotin, které se pokoušeji docílit dotyčné pravděpodobnosti. Jelikož nevíme kolik kokitin nás, ješte čeká, aby jsme dozvěli finální zápletku, očekával bych, že s postupně zrychlujícím úpadkem inteligence se budeme zabývat blbostma čím dál tím častějc. Než vyhlásime volovinu století . Vyhoda je,že kravinám se každý může vyjádřit: mravní novináři, převlékač kabátů zvaný prezident, autisté zvaní piráti. Prostě není potřeba mít v palici vůbec nic. Demokratická paráda. Státní dluh, každý den narůstá o…..
No já myslím, že je to dobře. Až bolševik Pávek vysmahne a dostane se tam snad někdo chytrý, nebude už problém vyhodit jakéhokoli kandidáta. Za Zemana to problém byl, dnes už to problém není. To je pokrok. Však oni na to libtardi sami doplatí, až nominují zase nějakého Lipánka…..
Až budu mávat na taxík, nebo z dálky zdravit kamaráda – jak vysoko mi soudružky Richterová a Demetrašvili dovolí zvednout ruku, aby to nebylo hajlování? Tak tohle je tu hlavní problém. Už jsem tu psal, jak při nočním cvičení CO v budově ONV Písek nás přiopilý kolega takto bavil. Bylo to za komunistů, ale nebylo tolik blbců, aby z toho dělali vědu.
Turek to řekl tomu idiotovi na Národní správně, že mu zahajluje do ksichtu.
Podle komunistů, kam Pávek totalitním myšlením stále patří, musejí být všichni lidé stejní. Kdo vybočuje, tak se mu „nelíbí“, což on považuje za dostatečný důvod pro vyřazení. Budoucí ministr Vojtěch, dříve mánička, se před tímto komoušem radši nechal ostříhat.
já jsem na soudruha rozvědčíka svůj názor také nezměnil
Pavlik je na Hrade kratce, ale uz tam presluhuje.
co se osobních sympatií týče, tak gumu bych na oběd (domů či do hospody) nepozval ani omylem, možná bych mu vyhodil z humanitárních důvodů ( bombardování aka Havel ) ešus se psím žrádlem z okna na ulici aby nechcípl hlady
Já o Pávkovi nikdy neměl iluze, ale tím prezidentováním se mi úplně zhnusil. Ten jeho samolibej ksicht s úzkýma prohnanýma očima jako na fotkách z mládí… Odporná lidská bytost, abych použil jeho slova.
Motoristy, ani Turka jsem nevolila, ale pokud budou nějaké další volby a on bude na kandidátní listině, tak mu to hodím už natruc Pávkovi.
to Svině v zátoce
Asi si to pletete s posledním akčním hrdinou.
Jinak ale mohu potvrdit, že lidí jako agent Pávek jsme se na vojně skutečně báli nejvíc.
Je pro mě kouzelné sledovat, jak se ten kašírovaně švarný názorový chameleon v duchu svých bojových tradic obrací na čtyráku
Jeho kancelář vydala prohlášení že její objekt zájmu je rozhodnut z Babišboyss úzce spolupracovat a ani nadále nehodlá patřit mezi antibabišovce
Křivák třebas i několikrát přetopeným parním válcem přejet,křivákem zůstává.
Židák zůstane vždy židovským hovadem a je jedno,jesli je to petr pávek pavel,hebrejská řeznice golda majerová nebo židovský kat ben gurion