Woke Stasi eurokomisaři: Z Evropanů se stali občané druhé kategorie

15. prosince. Francie. Dva muži, Jacques Baud a Xavier Moreau, kteří on-line komentovali válku na Ukrajině, zjistili, že jsou mezi 12 lidmi, na které Evropská unie uvalila sankce za údajné šíření ruské vládní propagandy. Někteří z těchto 12 lidí jsou propagandisté, ale oni ne. Zatím neexistují žádné důkazy o tom, že by měli jakékoliv vazby na ruskou vládu nebo ruské zpravodajské služby.

Jacques Baud, který žije v Belgii, je bývalým plukovníkem švýcarské armády a bývalým zpravodajským důstojníkem. Vydal několik knih o válce na Ukrajině a zjevně využívá různé zdroje, většinou ne ruské. Vystupoval v rozhlasových stanicích ve Francii, Belgii a Švýcarsku. Moreau, bývalý kapitán francouzské armády, žije v Rusku, kde založil poradenskou firmu Sokol Holding a Stratpol, webové stránky pro geopolitické analýzy, a spolupracoval s několika ambasádami. Od začátku války na Ukrajině používal mnoho zdrojů, některé ruské, ale většinou neruské.

Sankce EU mají pro oba muže groteskní následky. Jejich bankovní účty v EU jsou zmrazeny a nemohou používat své platební karty. Nemají právo cestovat do zemí EU.

Jacques Baud žije ze zásob potravin uskladněných v jeho domě v Belgii. Byl také zbaven práva vystupovat v televizi a rozhlasových stanicích EU. Podle jedné zprávy „mu byla odebrána možnost cestovat po EU. Nemůže se tedy ani vrátit do své vlastní země.“ Právníci se mu snaží pomoci získat povolení k návratu zpět do Švýcarska.

Xavier Moreau žije v Rusku, ale vlastní také byt v Paříži. Kvůli zablokovaným bankovním účtům není schopen ve Francii ani zaplatit daň z nemovitosti. Právníci se mu snaží pomoci najít způsob, jak zaplatit to, co podle francouzské vlády dluží.

Francouzská vláda, která na oba muže sankce uvalila, aniž by předložila jakýkoliv důkaz jejich viny nebo jim dala možnost se jakkoliv obhájit, požádala o rozšíření sankcí na všechny členské země EU. Francouzská vláda a EU oběma mužům ani nezaslaly dopis, aby je informovaly o uvalení sankcí proti nim, natož aby jim daly možnost se bránit nebo prokázat svou nevinu u soudu. Rozhodnutí proti nim se zdají být svévolná a autoritářská.

Jakkoliv můžeme s tím, co oba muži řekli a napsali, nesouhlasit, svoboda projevu je, nebo by měla být, jedním ze základních principů demokratické společnosti, Francie a EU to alespoň tvrdí. Politické neshody by neměly vést k trestu.

Bylo by chybou si myslet, že sankce uvalené proti těmto mužům jsou chybou nebo jen prostým a politováníhodným přešlapem. Je to trend.

Francouzská vláda stále častěji činí autoritářská rozhodnutí, která porušují svobodu projevu. Nad francouzskými televizními a rozhlasovými stanicemi má absolutní moc regulatorní agentura Arcom. V únoru 2025 se agentura Arcom rozhodla uzavřít francouzský televizní kanál C8. Arcom tvrdila, že C8 nerespektuje závazky „veřejné služby“. Hlavní moderátor talk show C8 Cyril Hanouna často kritizoval francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a zval komentátory, kteří do jiných talk show již nejsou zváni, jako například členy hnutí „žlutých vest“ a lékaře, kteří nesouhlasili s Macronovými rozhodnutími během krize COVID-19.

Macron údajně požádal členy francouzské vlády, aby Hanouna bojkotovali – několik z nich ho následně obvinilo z příslušnosti ke „krajní pravici„. Arcom tvrdí, že Hanouna hovořil „neuctivě“ jak k pařížské socialistické starostce Anne Hidalgové, tak k levicovému poslanci Národního shromáždění Louisi Boyardovi a uložila televiznímu kanálu vysoké pokuty: 300 000 eur za případ Hidalgové a 3,5 milionu eur za případ Boyarda – a poté Arcom jednoduše rozhodla kanál uzavřít. Čtyři sta lidí přišlo o práci. Hanouna by teoreticky mohl vytvořit novou talk show na jiném kanálu, ale jeho nový zaměstnavatel ho důrazně „vyzval“, aby přijal „apolitický tón“.

V červnu 2025 byly zrušeny bankovní účty malé soukromé televizní stanici TV Libertés, ve které vystupují komentátoři kritizující Macrona a často nesouhlasící s francouzskou zahraniční politikou – což ji přivedlo na pokraj bankrotu. Banka zrušení účtů nijak nevysvětlila a pouze uvedla, že rozhodnutí bylo učiněno „na nejvyšší úrovni“. TV Libertés by mohla zareagovat otevřením bankovního účtu u jiné banky, ale to, co se stalo, se může snadno opakovat – a televizní kanál by to asi nepřežil.

Totéž, co postihlo TV Libertés, postihlo i francouzského ekonoma Marca Touatiho, který produkuje úspěšný týdenní podcast. Nejenže byl zrušen jeho bankovní účet, ale zrušeny byly i účty jeho manželky a dětí. Banka opět neposkytla žádné vysvětlení, kromě toho, že rozhodnutí bylo učiněno „na nejvyšší úrovni“.

Macron v odpovědi na otázku novináře, zda chce ve Francii kontrolovat šíření informací, řekl:

„Myslím, že je důležité, aby nálepky udělovali profesionálové, kteří mohou říct: ‚Toto je v souladu s etickými standardy.‘ nebo: ‚Toto pochází od lidí, kteří manipulují s informacemi.‘; toto je nebezpečná záležitost, informace.“

Philippe de Villiers, podnikatel, bývalý poslanec Národního shromáždění a bývalý ministr kultury, odpověděl:

„Macron sní o ministerstvu pravdy, ale neví, že už bylo vymyšleno – v Orwellově knize.“

Žádost Francie, aby EU sankcionovala „propagandisty“, a rozhodnutí EU tato svévolná opatření přijmout, aniž by Francii požádala o jakýkoliv důkaz o protiprávním jednání a požadovala jakýkoliv řádný proces, signalizuje, že to, co se děje ve Francii, by se mohlo snadno rozšířit do zbytku Evropy. EU již zavedla devastující cenzurní opatření pro on-line média a sociální sítě.

Evropská komise (výkonný orgán EU, který píše evropské zákony a směrnice a následně je vymáhá) v roce 2023 vytvořila nařízení o digitálních službách (DSA, Digital Services Act). Jeho cílem je kontrolovat obsah sociálních médií a webových stránek (každé noviny, časopis, televizní a rozhlasová stanice mají webové stránky) a zakázat obsah definovaný jako „nelegální“ nebo „škodlivý“. DSA nařizuje, že sociální média a webové stránky musí „kontrolovat, co publikují„, jinak riskují vysoké pokuty. Je to samozřejmě samotná Evropská komise, která rozhoduje o tom, co je „nelegální“ a „škodlivé“, takže si může vydávat jakákoliv rozhodnutí.

Když se během americké volební kampaně v roce 2024 Elon Musk rozhodl uskutečnit rozhovor s prezidentským kandidátem Donaldem Trumpem na své vlastní sociální síti X, tak mu tehdejší evropský komisař pro vnitřní trh a „ideový strůjce“ DSA Thierry Breton poslal dopis, v němž uvedl, že pokud bude rozhovor obsahovat „nelegální obsah“, tak může Evropská komise platformě X udělit pokutu.

Musk odpověděl, že se výhrůžkám nepoddá a rozhovor uskutečnil. EU v prosinci 2025 udělila platformě X pokutu ve výši 120 milionů eur za porušení DSA. Musk označil úředníky EU za „woke Stasi komisaře“ a dodal: „EU by měla být zrušena.“

Nařízení o digitálních službách (DSA) bylo sepsáno nevolenými, nezodpovědnými, netransparentními a neodvolatelnými vysokými úředníky EU a poté odsouhlaseno Evropským parlamentem, který nemá žádnou skutečnou moc a je pouze schvalovacím orgánem pro rozhodnutí Evropské komise. O DSA nehlasovaly národní parlamenty členských států EU. Všichni občané členských zemí EU nyní čelí požadavkům, se kterými nikdy nesouhlasili.

Evropská komise se s tím ale zjevně nespokojí a údajně plánuje jít ještě dál. Připravuje nové nařízení nazvané „Chat Control„, které umožní „automatické skenování soukromého obsahu (textů, obrázků, videí) odesílaného prostřednictvím platforem pro zasílání zpráv, jako jsou WhatsApp a Telegram, nebo dotazů odesílaných na platformy s umělou inteligencí (např. ChatGPT), které by probíhalo „na straně klienta“ před jeho šifrováním, tedy přímo v telefonu, tabletu a počítači.“

Software „Chat Control“ by poté „předával jakýkoliv materiál označený jako zakázaný orgánům činným v trestním řízení.“ To by předznamenalo potenciální úplnou kontrolu nad každou on-line konverzací a nemožnost nemonitorovaného svobodného projevu.

Svoboda projevu – jedna z hlavních složek demokracie, která jde ruku v ruce s politickou svobodou – je v EU vážně ohrožena. Jedna zpráva charakterizovala postoj Evropské unie k on-line aktivitám občanů slovy: „Evropské technologické právo proměnilo Evropany v digitální občany druhé kategorie.“

V rumunských prezidentských volbách v roce 2024 předvolební průzkumy předpovídaly, že v prvním kole zvítězí kandidát Călin Georgescu. Georgescu byl velmi kritický vůči EU a zasazoval se o znovuzískání větší suverenity své země. Nátlak EU zdůvodněný neprokázanými fámami, že Georgescu těží z „ruského vměšování“, vedl ke zrušení druhého kola voleb. Když se v roce 2025 konaly prezidentské volby znovu, bylo Georgescuovi zakázáno kandidovat.

V Německu je nyní podle průzkumů nejsilnější politickou stranou AfD (Alternativa pro Německo). Její program je nacionalistický a konzervativní. AfD podporuje ekonomiku volného trhu a jedinou demokracii na Blízkém východě – Izrael. Německá domácí zpravodajská služba, Spolkový úřad pro ochranu ústavy, klasifikovala AfD jako „pravicově extremistickou“ skupinu. Je pochopitelné, že její rivalové, další německé politické strany, by zjevně uvítali její zákaz a trvalé vyloučení z německého politického života.

31. května 2025 francouzský soud – pod záminkou zpronevěry finančních prostředků EU – odsoudil předsedkyni Národního sdružení Marine Le Penovou k čtyřletému trestu odnětí svobody a na pět let jí zakázal vykonávat veřejné funkce. Le Penová, kterou předvolební průzkumy stavěly do role favoritky prezidentských voleb v roce 2027, se odvolala, ale zrušení rozsudku je nepravděpodobné. Prezidentské volby by údajně mohl vyhrát i další kandidát její strany Jordan Bardella, ale v létě 2025 policie v ústředí strany na příkaz Národního finančního prokurátora zabavila dokumenty, které se ho týkaly, a očekává se, že i on bude pod nějakou záminkou stíhán a odsouzen.

Maďarský premiér Viktor Orbán odmítá povolit masovou imigraci do své země – která byla téměř 160 let (1541–1699) okupována islámskou Osmanskou říší. Nezdá se, že by toužil po návratu k tomuto období a je odhodlán bránit maďarskou suverenitu. V důsledku toho čelí značnému tlaku EU, která Maďarsku často ukládá vysoké pokuty.

Politické postoje slovenského premiéra Roberta Fica a českého premiéra Andreje Babiše jsou podobné maďarským postojům, ale i jim hrozí totéž co Orbánovi.

Italská premiérka Giorgia Meloni, která se s Orbánem v řadě věcí shoduje, je v současné době výjimkou – s EU nemá problém. Itálie však již přijala obrovské množství migrantů. Migranti již tvoří zhruba 9 % populace – a údajně mají na svědomí 30 % trestných činů, často spáchaných vůči jiným migrantům. Organizace Human Rights Watch loni v říjnu naléhala na „Itálii, aby ukončila svou dohodu o spolupráci v oblasti migrace s Libyí, s tím, že tato dohoda generuje násilí a utrpení a měla by být zrušena, nikoliv obnovena‘.“

Vládnoucí struktury Evropské unie se ze všech sil snaží zajistit, aby se i přes prudce rostoucí podporu voličů k moci nedostaly politické strany prosazující národní suverenitu a bojující proti nekontrolované migraci a islamizaci Evropy.

Historik Daniel Pipes tyto strany nazývá „civilizacionistickými„: jejich hlavním cílem je zachránit evropskou civilizaci, zatímco ti, co EU vládnou, se zdají být připraveni nechat evropskou civilizaci zaniknout.

Americký viceprezident J.D. Vance svým prohlášením, že Evropa narušuje svobodu projevu a základní demokratické hodnoty, šokoval většinu evropských vůdců, ale každý den ukazuje, jak velkou měl pravdu, i když to neřekl moc diplomaticky.

Evropa podle Národní bezpečnostní strategie Trumpovy administrativy z roku 2025 nejen upadá, ale riskuje také „civilizační zánik“. Většina evropských lídrů na tato slova reagovala rozrušeně, uraženě a šokovaně, ale tato slova se bohužel zdají být pravdivá.

Fatální zranitelností všech demokracií je, že politici se obvykle více zajímají o získávání hlasů voličů a udržení si svých teplých míst než o to, kam jejich země směřují.

Podkopávání svobody projevu, svobody médií a svobody politické volby – stejně jako klasifikování neshod v důležitých otázkách, jako je zahraniční politika, imigrace, islamizace a národní suverenita, jako trestných činů – se stalo nedílnou součástí eroze evropské civilizace. Myšlenka demokracie se zrodila v Evropě, ale evropské země a EU ji opouštějí. Bylo by velmi nešťastné, kdyby se v Evropě znovu objevily staré autoritářské ideologie z doby před sto lety právě ve chvíli, kdy se konečně zdály být vymýceny.

Politici vládnoucí ve Francii a v EU stále více porušují základní principy, na kterých byl „evropský projekt“ založen. Zdá se, že tito vládci jsou k možnosti, že vedou Evropu k její neodvolatelné zkáze, lhostejní.

Dr. Guy Millière je profesor Pařížské univerzity a autor 27 knih o Francii a o Evropě.