Pražská politická laboratoř

Volby na „velkou“ pražskou radnici přinesly mimořádné změny. Vyhrála ODS, jakkoliv utrpěla, slovy klasika, vítězství Pyrrhovo. Pro stranu je to samozřejmě úspěch, ale její kandidáti zjevně míří do opozice. ANO skončilo až páté, a to navzdory nasazení enormních zdrojů a angažmá Babišova PR týmu. Ani široká směs opečených klobás, guláše a koblih nezakryla pachuť, která po Adrianě Krnáčové zůstává. Naplnila se tak předpověď, kterou jsme před volbami již vyslovili.

Reálným vítězem jsou „aktivisté“: Piráti a Čižinského útvar nazvaný „Praha Sobě“. Jejich gravitace je tak silná, že se ani šéfovi TOP 09 nedaří lavírovat a musel přistoupit na trojstranná jednání. Ale ani zde to rozhodně není idylické. Tři bloky vyslovují navzájem požadavky, které jsou na první pohled pro některou z ostatních stran nepřijatelné. Ačkoliv může jít o vyjednávací taktiku, každá z koaličních stran má potenciál rodící se koalici pohřbít. Na čem mohou vyjednávání ztroskotat?

Záměr TOP 09 s primátorem Prahy

Jiří Pospíšil veřejně deklaroval nadšení z výsledku pražských voleb. Realita je ovšem taková, že plán na záchranu TOP 09, která v komunálních volbách téměř po celé České republice propadla, dostal čtvrtým místem v Praze trhliny. Jiří Pospíšil přijel z Bruselu s jasným cílem – stát se primátorem Prahy. Pouze tato vysoká politická funkce a úspěch v ní by do budoucna mohl zachránit preference TOP 09 a udržet další kariéru Jiřího Pospíšila ve vrcholové politice. I když je jeho postavení v porovnání se Zdeňkem Hřibem a Janem Čižinským v rodící se koalici nejslabší, jistě lze očekávat, že šanci na primátorské křeslo nepustí lacino. Být v čele Prahy až třetím v řadě, pouhým radním za určitou oblast, není záměr, se kterým vstupoval do voleb. TOP 09 by se v tomto případě už vzkříšení nedočkala.

Až příliš autentičtí piráti

Česká pirátská strana představuje jednoho z vítězů voleb. V rodící se koalici (logicky) požadují post primátora a není vyloučeno, že se jim to opravdu povede. Piráti představují fenomén posledních dvou voleb. Velká část jejich voličů jsou lidé zklamaní ze současného fungování politických stran. Jádro jejich voličů proto ještě není natolik široké jako u jiných politických stran. Konkurenční strany to vědí a udělají pro odliv voličů od pirátů cokoliv.

Strana stojí na extrémní transparentnosti a ještě nikdy nečelila tak velké politické výzvě. Doposud hráli piráti roli malé agilní opozice, a to tak dobře, že skončili druzí. Nemůžou už neustále ustupovat a musejí se moci sami chopit. Praha je to nejhorší místo, kde tento přerod podstoupit – její problémy jsou tak velké, že často nejdou v dohledné době smysluplně vyřešit. Navíc se jejich „autentičnost“ na několika místech neprotíná s politickou realitou a zájmy jejich partnerů: budou muset přijmout bolestivé kompromisy.

Sporů přibývá

Hlavní problém ale spočívá v personáliích. Česká pirátská strana postavila část svého volebního úspěchu na boji proti kumulaci funkcí. STAN naopak postavil část svého volebního úspěchu na jejich kumulaci, s čímž jsou voliči Starostů srozuměni a podporují to. Starostové tak v této podmínce Pirátů pro spolupráci neuhnou. Například předseda pražských STAN Petr Hlubuček, jenž aspiruje na funkci radního Hlavního města Prahy pro dopravu, získal letos v městské části Praha – Lysolaje se svým hnutím 100 % hlasů. Politická konkurence kvůli jeho oblibě v této městské části neexistuje. Představa, že nyní řekne svým voličům „Sorry jako“ a vzdá se funkce starosty, je velmi naivní. V podobné pozici je další zvolená zastupitelka Jana Plamínková, která ve své městské části Praha – Slivenec získala s hnutím STAN přes 87 % hlasů. A vrcholem problému je sám Jan Čižinský: ve „své“ Praze 7 získal přes 50 % hlasů, na „velké“ Praze získal víc osobních hlasů než Hřib i Svoboda. Není síly, která by ho přiměla se obou rolí vzdát.

Problém je v tom, že piráti mají vlastně pravdu: dělat starostu velké městské části je práce na plný úvazek, náměstek primátora je také enormní úkol. Lze to spojit? A především, být starostou městské části a radním na Magistrátu představuje střet zájmů. Praha rozděluje svým městským částem peníze, ovlivňuje jejich chod a určuje pravidla. U „malých“ městských částí to lze pochopit, Praha 7 je ovšem jiný příběh:  Jak by „transparentní“ primátor Hřib vysvětlil lidem na Praze 8, že sousedící městská část pod vedením Čižinského má víc peněz na chodníky, parky a úklid? A že se o to Čižinský pokusí, to je téměř jisté. Piráti uhnout musejí, ale bude je to bolet.

Konflikty hrozí i uvnitř stran, zejména u Spojených sil pro Prahu. Tato kandidátka si vytkla jako hlavní cíl urychlenou výstavbu pražského okruhu. Hnutí STAN, součást Spojených sil, však ze své podstaty hájí zájmy okrajových městských částí, které se současnou podobou plánovaného městského okruhu zásadně nesouhlasí. Během volební kampaně se Starostové se svými partnery shodli na rychlosti výstavby, ale z taktických důvodů již nemluvili o tom, kudy okruh zejména v severozápadní části Prahy povede. TOP 09 přitom v minulosti společně s ODS prosazovala nekompromisní postup vůči vzpurným městským částem jako Praha – Suchdol. Předpokládané zdržení výstavby městského okruhu je pro koaliční partnery velký hazard s přízní voličů a nemusejí tak plány Starostů akceptovat.

Budoucnost Prahy ovlivní budoucnost České republiky

Povolební vyjednávání v hlavním městě je nejen velkou hrou o politickou moc nad Prahou, ale také o místo jednotlivých stran na politické mapě. Otázkou je zejména budoucnost TOP 09, která je na nevyhnutelné sestupné trajektorii. Ale například i ANO předvádí, jak může fungovat v hubených letech: Andrej Babiš veřejně dehonestoval vedení své pražské buňky; ta se ale vzepřela a svoje lidi podpořila. Byli první, rozhodně nebudou poslední.

Český politický trh je v posledních letech na středové a pravé části ideologického spektra přeplněn, což při vyjednávání ovlivní hranice, kam budou chtít strany dělat ústupky. Rozhodovat se budou také při vědomí, že v současnosti se nejedná pouze o Prahu, ale též o budoucnost České republiky. Pokud budou voliči s jejich počínáním spokojeni, dojde k velkému otřesu v suverénních preferencích hnutí ANO, které zatím od roku 2013 všechny volby vyhrálo a dalo tak lidem zapomenout na časy, kdy na různých úrovních vládly tradiční politické strany. Praha je tak laboratoří pro budoucnost politického vývoje v celé zemi.