Právo nedokáže odlišit dezinformaci a alternativní pohled

V SOSP vítáme všechny mediální výstupy, které přibližují hrozbu zneužívání moci ze strany digitálních platforem k omezování svobody projevu. Proto jsme rádi i za zajímavý rozhovor Michala Půra s právním odborníkem Alešem Rozehnalem v podcastu Insider. Dovolím si pár poznámek k několika bodům debaty, které by mohly pomoci uvést na pravou míru některé nepřesnosti a možná i lépe vysvětlit naše postoje v SOSP.

V prvé řadě je škoda, že se tam hodinu mluví o dezinformacích a dezinformačních webech, aniž by někdo definoval, co se tím myslí (až v závěru u dotazů diváků zaznívá, že je definovat ani nelze). Přitom to je na celé veřejné debatě k tomuto tématu to nejhorší – skoro každý si ty pojmy vykládá jinak a výsledkem je společenský zmatek a zneužívání těchto nálepek k dehonestaci názorových oponentů.

Hranicí svobody slova je zákon

S panem Rozehnalem se ve velké většině shodneme, nicméně ve dvou věcech vychází z nesprávného předpokladu. V první řadě se mýlí v tom, že Dan Vávra nebo my ostatní v SOSP prosazujeme absolutní svobodu slova. Tak to nebylo a není – říkáme to od samého začátku. Pro nás je hranicí svobody slova zákon a např. bezprostřední výhrůžky násilím, šíření dětské pornografie nebo podpora terorismu jsou naprosto jasně za hranou.

Svobodu slova dnes nebrání liberálové

Druhá věc, kde se pan Rozehnal podle mě mýlí, je ta, že to nejsou liberálové, kteří v intervencích platforem do uživatelského obsahu vidí ohrožení svobody slova. Dnes to jsou v celé západní společnosti především konzervativci nebo libertariáni, kteří se obávají zneužívání všech těch umělých konstruktů kolem dezinformací, nenávisti a škodlivého obsahu. Novodobí liberálové jsou naopak ti, kteří by chtěli svobodu slova svázat novými pravidly a kteří místo „free speech“ razí progresivístický koncept „fair speech“. Masově se to projevuje na amerických univerzitách a vůbec v anglosaském světě, už to však doléhá i k nám. Ostatně obsah termínu liberalismus se za poslední léta radikálně proměnil nejen v oblasti svobody slova.

Soukromé firmy nemohou samy rozhodovat o zásahu do svobody slova

V čase 7:27 říká Aleš Rozehnal jedno ze dvou nejdůležitějších sdělení – soukromoprávní subjekty nemohou rozhodovat o tom, zda je nějaký informační obsah škodlivý nebo nikoli. A to ani na doporučení tajných služeb. O legálnosti cenzurního zásahu nemůže neomezeně rozhodovat ani exekutiva, všechny takové intervence musejí být přezkoumatelné soudem. To považuji za naprosto zásadní výrok v celé debatě a v tom se s panem advokátem naprosto shodneme.

Ilegální nebo škodlivý?

U slova škodlivý (v angličtině harmful) se ještě zastavme. Proč by vůbec v demokratickém státě měl někdo posuzovat „škodlivost“ názorů? Právě odtud nám z unijní legislativy plyne jedno velké nebezpečí, protože Evropská komise by nejraději cenzurovala nejen to, co je ilegální (tedy v rozporu s platným právem), ale také to, co někdo (nejčastěji politické neziskovky prosazující progresivismus) označí jako škodlivé. A to jsou velmi nebezpečné tendence, před nimiž opakovaně varujeme.

Ohrožení spotřebitele jako důvod k blokaci webu?

Ve 14. minutě zmiňuje pan Rozehnal to, že blokace domény nebo webu by měla být možná např. v případě ohrožení spotřebitele. Jenže zkušenost našich čtenářů říká, že zatímco CZ.NIC odmítl zasáhnout proti jednoznačně podvodnému e-shopu s tím, že nejdříve potřebuje soudní příkaz, weby kritické k vládě vypne lusknutím prstu bez toho, aby se namáhal opatřit si důkazy, že nějakým způsobem porušují zákon.

Odkdy je xenofobie trestná?

Dále mě zaujalo, jak v jedné větě pan Rozehnal mluví o zásazích proti informačnímu obsahu, který je rasistický nebo xenofobní. To první je ilegální, to druhé nikoli. Pokud vím, tak xenofobie (obava nebo odpor k jinakosti, k cizímu), podobně jako třeba islamofobie, není uvedena v našem právním řádu jako něco trestného a vůbec nechápeme, proč by měla být. Je to individuální postoj člověka, kterému nelze nařizovat, aby se něčeho nebál nebo aby měl někoho rád (opak nenávisti). Mimochodem kdyby xenofobie trestná byla, tak za posledního půl roku by mohly být obviněny stovky lidí včetně vrcholných politiků za otevřené výzvy k diskriminaci některých cizinců, např. studentů nebo sportovců, pouze na základě jejich státní příslušnosti.

Právo nemůže určovat, co je pravda

V čase 1:06:22 říká Aleš Rozehnal druhé nejzásadnější sdělení celé debaty – „právo nedokáže najít rozdíl mezi dezinformací a alternativním pohledem na věc. Proto bych z právního hlediska na postih dezinformací rezignoval – pokud nejsou v rozporu s právními předpisy… Chtít po právu, aby nám určilo pravdu, je cesta do pekel. To vede k totalitnímu zneužívání práva a k těm nejhorším režimům, které lidstvo zažilo.“ (1:11:38)

Propagace elfů

Když jsme si o této debatě v SOSP společně povídali, všechny nás překvapilo, že jako druhý do debaty byl ke zkušenému právníkovi „středových“ názorů přizván kontroverzní aktivista a mluvčí anonymní skupiny elfů Bohumil „Bob“ Kartous, který musel nedávno opustit místo ředitele Pražského inovačního institutu poté, co dozorčí rada navrhla jeho odvolání z důvodu neprůhledného hospodaření organizace. Moderátor se na něho obrací jako na autoritu, jako by byl široce respektován a jeho názory měly nějakou zvláštní váhu. Přitom opačný pól k elfům v debatě nereprezentuje nikdo.

Za partnera do diskuse JUDr. Rozehnalovi se přitom nabízí celá řada odborníků nebo zástupců organizací, které se svobodě slova a BigTech věnují. Nabízí se např. další právní odborník Jakub Kříž, ředitel Institutu H21 Adam Růžička, odborník na sociální sítě a bývalý ředitel NFNŽ Josef Šlerka nebo autor zákona o svobodném přístupu k informacím Oldřich Kužílek – aby si někdo nemyslel, že tam tlačíme sebe.

Bohumil Kartous tak dostal opět hodně mediálního prostoru k propagaci elfí hysterie s „všudypřítomnými“ dezinformacemi a potřeby stát na stráži těch správných názorů. Elfové často argumentují ochranou demokracie, ale když se člověk začte do jejich pravidelně vydávaných seznamů osob, které označují za dezinformátory, dále osob a institucí, které jsou podle nich obětí dezinformací, a témat, o nichž se podle nich nejvíce dezinformuje, tak snadno zjistí společného jmenovatele.

Ten povolený koridor názorů a postojů, který prosazují, není v ústavě zakotvená demokracie, ale pouze jeden z politických směrů dominující nejvíce v orgánech Evropské unie nebo v Demokratické straně USA. Můžeme ho nazývat neoliberalismem, progresivismem, neomarxismem, jak je libo. Ostatně krásně je to vidět, když se debata stočí k Donaldu Trumpovi a americkým volbám. Kdo má na ně odlišný pohled, už se tím dostává mimo jejich vymezené hranice a může se tak ocitnout v seznamech.

Díky za výběr tématu

Přes výše uvedené výhrady chci znovu zdůraznit, že jsme rádi, když se tématu svobody projevu a módnímu narativu dezinformací věnuje i Insider a dává prostor kompetentním odborníkům, jako je JUDr. Rozehnal. Jen houšť a větší kapky!