3.1.2017
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Právo čeká boj o sebe sama

Sdílejte článek:

JANA ZWYRTEK HAMPLOVÁ

Chceme žít v právním státě. Chceme spravedlnost. Chceme dobré zákony. Doba chtění končí. Právo je potřeba zachránit pro každého z nás. Protože je ohroženo ve své podstatě.

[ad#clanek-respo]

Právem, nebo, přesněji řečeno, paragrafy, jsme zahlceni. Každý rok se chrlí nové zákony, prováděcí vyhlášky, aby se vzápětí měnily tak rychle, že se v nich neorientují ani profesionálové. Sám ministr spravedlnosti v právě uplynulém roce prohlásil, že v právu se laik nemá šanci orientovat, že právo je obor pouze pro profesionály. Jak se to slučuje se základním pravidlem právního státu, že neznalost zákona neomlouvá, už nedodal. Právo ale není svět sám pro sebe, není to svět teorie, ale každodenního života. Nemůže zůstat uzavřeno ve zdech akademických debat, a snaha každý nastalý problém vyřešit novým zákonem je pouze výraz bezmoci vládnoucích elit. Tato bezmocnost elit, které si navíc čím dál více uvědomují, že si jich lidé neváží tak, jak by chtěly, se pak projevuje dalším jevem – snahou vnutit lidem kvalitu života zákazy, příkazy, sešněrováním do stovek omezujících právních norem, kterými se snaží ti, kteří vládnou, zvýšit své sebevědomí. My můžeme, tak to prostě uděláme. Ego je uspokojeno, ale lid pláče… Pokud se tento lid nezaměstná vzájemným udáváním v režimu a ve jménu zákona – což je jen další právní zvěrstvo, které má odvést pozornost od samé podstaty. Ukrajují nám svobodu našeho vlastního rozhodování z pozice vrchnosti v banalitách a triviálních věcech, ovšem současně zcela selhávají na celé čáře v ochraně skutečné svobody, lidských práv a bezpečí.

Právní řád je dnes právním neřádem, a kdo to nevidí, je slepý. Lidé pak úpěnlivě upírají zrak k justici a odvážným advokátům s vírou, že ten šlendrián nekvalitního a často absurdního formálního práva napraví v jeho aplikaci zdravým rozumem. Jako by ten zdravý rozum neměl být už při přijímání těch právních předpisů. Občas se to daří rozsudky našich dvou Nejvyšších soudů a Ústavního soudu probít, a díky Bohu za to. Věřme, že justice vytrvá, a navzdory čím dál více prosazovaným mocenským zájmům bude spolu s těmi odvážnými advokáty, kteří k ní některé ty hrůzy pošlou, vnášet do právního řádu opravdu to právo v jeho ryzí podobě.

Proto mne velmi oslovil názor místopředsedy Nejvyššího soudu ČR Romana Fialy, který mimo jiné řekl: „Mám strach z toho, aby se nerozešly nejen široké vrstvy obyvatel s nějakou politickou tendencí, ale aby se nerozešly jednotlivé moci ve státě, tedy výkonná, zákonodárná a soudní, ve svých názorech na fungování státu…. Aby interpretace lidských práv u evropských ústavních soudů nevedla k dramatickému rozkolu názorů mezi obyvatelstvem a soudní mocí“.

Právníci, kteří se pohybujeme ve veřejném právu, čím dál víc cítíme, že lidé vnímají právo ne jako oporu pro svůj život, ale jako nástroj „vládnoucí třídy, která je povýšená nad zákon“, a která se už dávno vzdálila nejen jim, ale hlavně pojmu spravedlnost a zdravý rozum. A zdravý rozum a prosazování obyčejné, většinově vnímané, spravedlnosti, je to, co právo čeká. Boj o sebe sama ve své podstatě.

Právo nemá lidem diktovat, jak mají žít. Má jejich svobodný život usměrňovat, aby jejich svoboda nenarušovala svobodu jiných. To je velký úkol. Na ten však současný právní řád ve svém celku rezignoval.

Právo má poskytovat lidem ochranu proti bezpráví. I kdyby toto bezpráví páchal stát – protože proto jsou zákony dány, aby silnější nemohl všechno. A stát je velmi silný, a chce být ještě silnější. A to je velmi nebezpečné. Nenápadně nás sešněrovává nesmyslnými pravidly, příkazy a zákazy, z právního řádu vytváří nepřehlednou masu nesrozumitelných textů, ve kterých se nevyznají už téměř ani právníci, a ještě to klidně a bezelstně přizná – že právo není pro laiky. Pro koho tedy potom je? Pro tu vládnoucí třídu, jejíž vůle bude povýšena nad zákon?

Právo má přinášet spravedlnost. Proč jsou potom některé soudní spory až tragikomické? Proč je tolik pochybností kolem některých rozsudků? Protože všichni bruslíme v těch zákonodárných výmyslech elit, kterým je právo ve své podstatě zcela ukradené – jde jim výhradně o jejich vlastní moc, prestiž, pocit nadřazenosti nad obyčejným lidem. Číst vyjádření státu v dotačních kauzách, kde se obce brání proti arogantní zlé vůli, je skutečně léčba šokem: „Stát dotací poskytl obci dobrodiní, nyní ho chce zpátky, tak jakápak sankce.“ Že to tu obec finančně může položit, stát, který se zde chová jako šlechta, nezajímá. On má moc, a moc je sladká.

Pokud ovšem připustíme, aby se právo stalo nástrojem moci, nikoli pilířem zdravého rozumu a spravedlnosti, s níž se ztotožní většina občanů této země, protože budou vědět, že se o právo budou moci opřít, a ono jim pomůže, můžeme zapomenout na právní stát.

Právo má co nejméně obtěžovat, ale o to více má být silné, když je to zapotřebí. Má co nejméně regulovat a diktovat, o to lépe a srozumitelněji dávat meze chování, aby nikoho ani nenapadlo z nich vybočit. Ne proto, že musí, ale protože většina cítí, že je to tak správné.

A o tyto základní role právo v České republice dnes svádí boj každý den. Zatím úplně neprohrává, protože je tu dost lidí, kteří to nechtějí připustit, a kteří si nenechají diktovat žádnými, ať zvolenými (politickými), nebo nezvolenými (úřednickými), takzvanými elitami. Odvážní advokáti, zásadoví soudci… A odvážní žalující, kteří k tomu soudu, třeba i proti státu, jdou…

Co je ale varovné, je to, že tento boj stojí čím dál více sil, že ty elity nenaslouchají svému lidu, naopak, čím dál více se z tohoto lidu snaží udělat ty poddané, kteří jim mají sloužit, a kteří je mají poslouchat. A přitom by to mělo být právě naopak – ty elity by měly sloužit nám.

Právo, které má být opravdu právem právního státu, nám to musí umět zaručit. Právo přijímají ty zvolené elity. A tyto elity budeme v tomto roce volit. Budou slibovat mnohé. To už tak bývá. Ale my bychom měli slyšet na jediné. A zopakuji úvodník: Chceme žít v právním státě. Chceme spravedlnost. Chceme dobré zákony. Což znamená – chceme právní řád, a ne právní neřád. Chceme zákony srozumitelné pro každého. Chceme, aby spravedlnost byla všudypřítomná, logická a daná – a nemusela se tak často vybojovávat až u těch soudů.

Chceme, aby stát pochopil, že není naše vrchnost. A že my nejsme jeho poddaní. Ať jde o obec, město, kraj, nebo jednoho člověka. Ale co je ještě podstatnější, než aby si to uvědomil stát – abychom si to uvědomili my sami. A trvali na tom v každém okamžiku.

I za pomoci některých z nás, co těm paragrafům rozumíme, a stejně jako vy máme tu odvahu chtít po právu…PRÁVO.

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: Jana Zwyrtek Hamplová

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (13 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky