Pozor, přichází normalizátoři!

Stačilo si přečíst názvy článků, aby se člověk zděsil: Kolaboranti a zrádci vlastní země, vlastní rodiny, svých dětí a potomků… měla v nadpisu historička, badatelka a spisovatelka a dál s upřímnou rozhořčeností psala Chtivé a zlodějské hyeny ukradli kytice … hrstka nahulených aktivistů vyrazí na pokyn Sorose do ulic s cílem vyvolat státní převrat … Další autor se bojí, což má ve svém nadpisu Bojím se, že ze sorty lidí, co včera řádila na Národní, může jednou vzejít něco hrůzného. Jiný varuje Začíná to kyticemi, končí to šibenicemi … Další se hrozí Zneuctili státní svátek a odkaz 17. listopadu … a korunu tomu dal nadpis Lopaty z Prahy zneuctily pamětní místo.

Kdybych se nepodíval do kalendáře, mohl by se domnívat, že se jedná o sedmdesátá léta a o nadpisy článků v Rudém právě, kde zrovna píšou o Chartě. Jenomže se píše rok 2018 a dvacet devět let od listopadových událostí; které nám všem, včetně autorů, vybojovaly demokracii. A demokracie není neustálé přikyvování všemu co nám naši představitelé předloží.

Demokracie je i dát veřejně a nahlas, že se mi něco nelíbí. A zároveň se zamyslet nad příčinou těchto protestů. Plně chápu ty, co se nechali na Národní zmlátit, že se jim nemůže líbit, když člověk, který se v té době vyhříval v Maroku, komunista a estébák, který vládne díky hlasům komunistické strany a připlíží se v noci, že jeho kytici hodí do koše. To samé se dá očekávat u kytice ČSSD, která, jako mnohokrát v historii, taktéž vládne díky hlasům komunistů. Pokud jde o kytici prezidenta republiky, tak chci připomenout jeho zneužití sedmnáctého listopadu před několika lety na Albertově. Je to v pořádku, využili svého demokratického práva, tak jako jejich odpůrci.

Ale jak se zdá, někteří se s tím nechtějí smířit. Sní o době, kdy voliči poslušně hodili volební lístky do urny a poté drželi hubu a krok. Proto někteří, využijí každé příležitosti, k zuřivému psaní odsuzujících článků. Někteří i diskutují, ale většina sedí u počítače a s tichou radostí anonyma a ze vzpomínání na své slavné časy, kdy rozhodovali co lidé můžou a nemůžou dělat, zuřivě klikají a myslí si, že bojují za demokracii – ale tu svou, jedinou pravou..

Věřím, že se lidi nenechají otrávit a svoje názory budou nadále veřejně dávat najevo; protože to je ten největší odkaz 17. listopadu.