18.6.2019
Kategorie: Historie

Poznámka k Mariánskému sloupu

Sdílejte článek:

JAN PALUSKA

Ještě poznámka k Mariánskému sloupu, ať voliči Pirátů ví, co pan Hřib momentálně blokuje za pomoci policejní dodávky.

Mariánský sloup postavili pražští měšťané jako památník na hrdinskou obranu města Prahy při dobývání švédským vojskem.

K útoku na Prahu došlo od července do listopadu 1648. Zatímco Hradčany a Malá Strana padly do rukou dobyvatelů tak Staré a Nové Město bylo uhájeno českou studentskou légií a pražskými řemeslníky. Zdaleka nešlo jen o katolíky. Staré město například bránil cech židovských řezníků, za což jim pak císař dal privilegium používat dvouocasého lva ve svém cechovním znamení.

Dnes víme, jak by Praha dopadla, kdyby jí Švédové dobyli celou. Dobytá část Prahy byla totiž vyrabována a dobyvatelé vykradli rozsáhlou a cennou uměleckou sbírku Pražského hradu.

Obrana Prahy byla společnou věcí zejména českého obyvatelstva. Po celou dobu obléhání se pražské ženy nepřetržitě obracely v kostelích na Pannu Marii v modlitbách za ubránění Prahy. 

Na rozdíl od bitvy na Bílé hoře, do níž pražské obyvatelstvo nezasáhlo a po něm Prahu ani nijak nebránilo, byla obrana Prahy v roce 1648 významným hrdinským projevem pražských obyvatel.

Mariánský sloup byl nesmyslně a nepravdivě spojován s Bílou horou a porážkou českého stavovského povstání. Přitom se ve skutečnosti jednalo naopak o symbol českého vítězství.

Jan Jiří Bendl byl nejvýznamnější český barokní sochař a jeho sochy na mariánském sloupu přispěly k jeho mezinárodnímu ohlasu. Byla to dvoumetrová pozlacená socha Immaculaty a sochy andělů, kteří poráželi draky.

Smysl mariánského sloupu spočíval v oslavě vítězství Dobra nad Zlem a míru nad válkou. A také byl oslavou vítězství řadových obyvatel nad dobyvatelskou armádou.

Jeho zničení po táboru lidu levicových stran na Bílé hoře v roce 1918, vedené Františkem Sauerem, se událo proti vůli pražských měšťanů. Poté co dav sloup strhl pokračoval na Karlův most, kde chtěl do vody také naházet sochy na něm stojící. V tom lůze zabránili vojáci. František Sauer na smrtelné posteli svého činu velmi litoval a prosil o odpuštění kněze, který mu dával poslední pomazání.

Ať už se jeho replika na Staroměstské náměstí vrátí, nebo ne, jeho stržení není symbolem vítězství nad nenáviděným habsburským režimem, ale “vítězstvím” hlouposti a destrukce.

Autor: Honza Paluska

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (25 votes, average: 4,52 out of 5)
Loading...