“Pozitivní” na přítomnost koronaviru, rozhodně neznamená nemocný

Někdo s námi tady evidentně hraje špinavou hru, minimálně nehraje zcela férově – a není pak vůbec nesnadné, dopátrat se toho, kdo. Proč, na to také nebude zase tak těžké přijít. Lidé žijící ve strachu, v pocitu neustálého ohrožení, jsou totiž velmi snadno manipulovatelní – jak dobře vidíme; a o to zřejmě někomu jde především. Stále platí, že neumírá více lidí než jindy, než v jiných letech před tím. Nechci zde snad rozvíjet nějaké nepodložené konspirační teorie, vždy jsem byl spíše jejich odpůrcem, ale otázek, tedy nezodpovězených otázek, které navíc nově vyvstávají právě za současné nové situace, je stále více, asi tak jako nově nakažených … zdá se.

Proč vůbec v podobné situaci, není jednání vlády, stejně jako krizových týmů, zcela otevřené – resp. přístupné médiím, za účasti novinářů, veřejnoprávní televize? Prostě pod veřejnou kontrolou? K čemu a jaké tajnosti, je-li tedy situace skutečně natolik vážná a kritická? A myslí-li to vláda s námi skutečně dobře a jedná-li se skutečně o stav NOUZE? Nemluvím o veřejné diskuzi, aby bylo jasno – ale pouze o veřejné kontrole, respektive o její možnosti. Tiskové konference vlády po jednání, stejně jako krizových štábů, prostě k důvěře nestačí. To se totiž zdá být důležité, aby lidé skutečně viděli a věděli, kdo a jak jedná, kdo co prosazuje a kdo a jak rozhoduje. Na základě čeho. K čemu ty tajnosti? Abychom neviděli tu naprostou bezradnost, případně neschopnost mnohých? To by bylo lze pochopit, ale takový lidé, tam prostě nemají co dělat!

Samozřejmě, že mne toto vše nenapadá samotného, ani pro nic za nic – ale když o tom přemýšlím, asi jako každý občan, musím si klást tyto otázky. Impulsem k tomuto článku jsou samozřejmě názory a postoje jiných lidí, především odborníků, lékařů o kterých pak logicky také přemýšlím, a které asi jako i mnoho dalších lidí sleduji. Jedním z takových lidí je například i Igor Bukovský, který klade zajímavé otázky, protože se snaží pochopit, co se to skutečně děje, o čem vypovídá ta nebývalá hysterie (i při směšných číslech na Slovensku, v počátcích a v porovnání s ostatními) a jaká je pravda a realita. A zde se tedy můžete podívat právě na video, které mne přimělo napsat i tento článek; tedy až po té, jaké kroky dělá a nebo jen zvažuje naše bezradná vláda, resp. nový ministr zdravotnictví Prymula.

Zákaz zpěvu, v tomhle evidentním zmatku, dalo by se říct informačním “bordelu”, vlastně jen dokládá naprostou bezradnost, kdy vláda neví, co by měla skutečně dělat … a tak se jako tonoucí chytá stébla, jak se říká. Tím stéblem je jakási studie, jak se při zpěvu daleko více šíří kapénky (tedy jak lidé prskají). Zajímalo by mne, kolik se na podobné přiblblé výzkumy běžně známých faktů, odvoditelných normálním uvažováním, a nejen v těchto souvislostech a v tomto případě, vyhazuje ve světě milionů euro či dolarů. Vláda evidentně nemá žádný jasný a ani rozumný plán (od počátku, a toto je jen další doklad), a její činnost se pak omezuje na vymýšlení zákazů, které by snad mohli mít nějaký vliv na šíření nákazy, kterému ale zabránit stejně nelze. Lze ho snad zpomalit, tak jako se to možná povedlo na jaře – a tohle co se děje dnes, je toho nejspíš důsledkem. Dejme slovo někomu, kdo je z mého pohledu (politicky) asi trochu jinde, ale shodneme se jistě na tom, že je potřeba věc nebagatelizovat, ale na druhé straně ani nepodléhat panice, nestrašit a podobně!

Potvrzuje se tak to, před čím mnozí varovali. Dám rád na odborníky, ale nejen na jednoho; a z názorů různých lidí, podíváte-li se tedy s odstupem a nadhledem (který specialistům, zaměřeným na jednu konkrétní problematiku, někdy chybí – nemluvě o jisté odtažitosti, či odtrženosti od běžného života, a tím i od problémů běžných lidí); z globálního, tedy vše zahrnujícího pohledu, teprve uvidíte, jaká je realita. Takže to co jsme mohli mít v podstatě už za sebou, přichází logicky právě nyní. Tak jak o tom mluví pan Jaroslav Flégr, těmi přísnými opatřeními na jaře, jsme si pravděpodobně vypěstovali agresivnější formu viru, a protože nedošlo k promoření méně agresivním typem tenkrát, nyní k němu dojde stejně, jen s fatálnějšími důsledky pro celou naší společnost. Je tedy na místě ptát se, kdo za to tedy může? A tak je příznačným paradoxem, že právě za to (zvládnutí jarní situace) chce prezident Zeman, současného ministra zdravotnictví Prymulu, dokonce vyznamenávat – je k tomu všemu snad potřeba ještě cokoliv jiného dodávat? Tedy ne svět, jak slýchávám, to jen někteří lidé se zbláznili.