Podnikatelská mapa se v České republice jednou pro vždy změní s razancí, kterou jsme mohli vidět po roce 1948

Představa, že polomrtvé OSVČ nakonec jako zkušenou pracovní sílu vstřebají velké výrobní podniky, přesně odpovídá socialistickému pojetí ekonomického prostoru tak, jak jej vnímá vláda a prezident.

Babiš malým podnikatelem nikdy nebyl, Hamáček nemá vůbec žádný ánunk a prezident Zeman, resp. jeho tým, se zabývají více strategií, jak přečůrat vyčůrané Číňany, než vážnými ekonomickými problémy země.

Struktura OSVČ zasažená vládními opatřeními, je vskutku pestrá. Je tu propad tržeb de facto u všech. Od zemědělců, přes prodavače finančních produktů, kosmetických “šmejdů”, po poskytovatele komunálních služeb, komplet maloobchod, restaurace a hotely, cestovní kanceláře a také třeba advokáti. Ti všichni jsou oběťmi nikoliv strachu vlády z nového viru, ale vládního ekonomického analfabetismu, povrchnosti a korupce.

Budiž vládě k dobru, že k širokým zásahům do života přistoupila většina států (málokterý však v takovém rozsahu). A budiž jí též k dobru, že dodnes přesně nevíme, zda při úniku viru šlo o nehodu, či test nebo dokonce o řízený útok. Vyjádření odborníků mimo vládní dosah se nápadně shodují v tom, že vir je výrobek člověka, že strach z něj je tedy přiměřený, protože ho neznáme. Potud bychom mohli vládu podpořit a zde je také hranice, kdy můžeme její činnost považovat za přiměřenou (pochopitelnou okolnostem).

Daleko za hranicí je však chování vlády, kdy opomněla vhodně zainteresovat české výrobce, kteří, jak vidno z momentální situace, jsou v rekordních časech schopni mezery v oblasti bezpečnostních pomůcek postupně vyplňovat. Odpověď na otázku, proč vláda v období od ledna do března, nevyhecovala k potřebnému výkonu české výrobce, je žel prostá. Vedle zjevně kriminální motivace k nákupům jinde, šlo především o to, že česká vláda svou zemi vůbec nezná, o výrobcích neví a také nedůvěřuje českému podnikatelskému duchu a raději ze sebe dělá kašpary před celým světem, když líbá krabice s čínským šuntem.

Druhou věcí, které vládě musíme vytknout a nemůže zůstat bez trestu, je načasování otevírání jednotlivých oborů. Za vše mluví pohled majitele obchodu s rybářskými potřebami na sousedící hypermarket a jeho otázka, proč má vláda strach, že se zákazníci nakazí spíše u něj, než v hypermarketu, kam proudí i deset tisíc lidí denně ? Taková diference karanténních opatření nemá opodstatnění a vzbuzuje dojem nekompetentnosti (a trestuhodného nadržování).

Teď, když už máme dostatek informací o smrtnosti a úmrtnosti v rámci této nákazy, a víme, že není vyšší, než u jiných chřipkových epidemií, musí vláda naopak s umožněním podnikání velmi pospíchat. Vláda musí co nejrychleji umožnit běžné fungování vnitřního trhu, aby zmírnila fatální exportní ztráty, které sice spotřeba nenahradí, ale může je alespoň mírnit.

Podle mého názoru, vláda vůbec neví, co dělat a snaží se vinu postupně přenést na odborníky. Plnou odpovědnost za rady odborníků má však vždy vláda. Můžeme také očekávat, že již dávno řetězci oslabené OSVČ, budou padat jako hrušky a jakkoliv vábivé nabídky k úvěrům nepřijmou.

Podnikatelská mapa se v České republice jednou pro vždy změní s razancí, kterou jsme mohli vidět po roce 1948. Česká republika se více přiblíží k socialismu, kde vládnou velké korporace a lidé odjíždějí reptat na víkend na chatu. Svoboda podnikání se nám doslova přes noc změnila na dovolení podnikat – jen pro některé a někdy.