Po zdanění dědictví a darů, zdaní se i péče?

[ad#hornisiroka]

Daň z dědění a darování jsou prastaré formy financování státu. Přitom jsou zároveň zcela absurdním prostředkem, jak bránit péči a solidaritě. Když člověka stále zajímá, do jaké míry se má spoluobčan lépe než on sám, je příznačné, že jeho pohled nepůjde dál, jak po tvrzení: “Převzaté bohatství není zasloužené.” Vyplatí se však vžít se do situace člověka, který přenechává dědictví nebo daruje svůj majetek. Je darování nespravedlivé? Když Mařenka dostane ve školce čokoládu a Honzík ne, často nastane velký pláč. Zpravidla se časem naučíme jak s takovými situacemi zacházet. Pochopíme, že v životě není vždy všechno spravedlivé. A někdy pochopíme dokonce i to, že spravedlnost je tak či tak nedosažitelná. Už jen proto, že každý člověk má jinou představu o spravedlnosti.

Život není procházka růžovou zahradou, i když některé “růžové” pocity ze školky se k nám občas vracejí. Když někdo zdědí množství peněz, dům, či sbírku obrazů, tak to je v chápání mnoha lidí nespravedlivé. Ten člověk přece nic pro to neudělal. To protiřečí “pracovní” spravedlnosti. Nebo pokud bychom to chtěli vyjádřit slovy kancléřky Angely Merkelové: “Kdo pracuje, musí mít v peněžence více, než kdyby nepracoval.” Ale i kdyby finanční správa převzala celý majetek zesnulého a zakázala by darování, stále by existovala nespravedlnost: někdo zdědí dobrý vzhled po otci, další inteligenci své mámy, a někdo má zas štěstí vyrůstat v rodině, kde se hodně čte a diskutuje. Nemělo by se jednat v takových případech konzistentně a postupně bourat i tyto zdi nespravedlnosti?

 Zkusme se vžít do situace lidí, kteří chtějí darovat majetek nebo přenechat dědictví. V časech, kdy je poslední válka (naštěstí) 70 let za námi, je poměrně hodně lidí, kteří mají poměrně slušné bohatství. Vezměme si bezdětné manžele Bauerovy, kteří pracovali jako učitelé. Našetřili si během života slušnou částku 110 000 eur. Jejich sousedé jsou milí mladí manželé Müllerovi, kteří mají tři děti. Tato mladá rodina pomáhá svým starším sousedům kde se jen dá. Proto se rozhodnou Bauerovi přenechat svůj majetek Müllerovým: “Však jsou pro nás jako vlastní děti!” Po smrti obou Bauerových, získají Müllerovi jen 83 000 eur. 27 000 eur jde daňovému úřadu. Bylo to v souladu s představami Bauerových? Přece si ty peníze poctivě vydělali a už jednou byly zdaněny. Chtěli je všechny věnovat Müllerovým a ne téměř čtvrtinu převést státu. Bauerovi věděli, že Müllerovi by těch 110 000 eur mohli dobře a smysluplně využít: nejen na splacení hypotéky, ale i pro financování zahraničního studia jejich dětí. Roky v zahraničí však nyní leží na účtu daňového úřadu.  

Mnozí lidé přemýšlejí jako Bauerovi. Vzdají se požitku vycestovat třikrát do roka na dovolenou nebo vyhodit své prostředky nějak jinak jen tak z okna. Chtějí svůj majetek přenechat svým dětem a vnoučatům. Nebo tedy svým milým sousedům. To je jeden z důvodů, proč tvrdě pracovali a nežili v nadměrném luxusu. Lidé nejsou v principu egoisté – naštěstí většina myslí i na druhé. Ti, co zanechají dědictví, nejsou vždy pohádkově bohatí, nesympatičtí starci. Jsou to lidé jako naši prarodiče či sousedé. A dědicové nejsou vždy jen líní zbohatlíci v golfových klubech. Dost často jsou to mladí lidé, kteří by peníze velmi potřebovali.

[ad#velkadolni]

Daňové příjmy z daně dědické a darovací činily v roce 2013 částku 2,4 miliard eur v Německu. Ve srovnání s celkovými daňovými příjmy v částce skoro 620 miliard je to hodnota, která téměř vůbec nic neznamená (představuje pouze 0,68% daňových příjmů). I pro šetrného ministra financí je to spíše kapka v moři. Kapka v moři však nejsou daně pro ty mladé rodiny, které právě budují svou budoucnost nebo pro rodinné podnikatele, kteří nesou odpovědnost za svou firmu. Tímto se jim něco podstatného sebere, co jim chtěl někdo darovat, kdo je měl rád, kdo se chtěl o ně postarat. Daně dědické a darovací směřují tedy ke zdanění péče. Mimochodem, skoro nic z toho nemají ani ti, kteří nic nezdědí. Kromě pocitu, že teď ten druhý nedostal tak mnoho. Závist ale přece není příjemný pocit. Nakonec mají něco z těchto daní pouze ti, kteří druhým nedopřejí. Smutná bilance. Je nejvyšší čas pro odstranění této směšné daně! 

ZDROJ: iness.sk