Papoušci a tygři
FRANTIŠEK SCHILDBERGER 10|05|2015
O výročích mají historici žně: najednou se o ně každý zajímá, zvou je do různých besed a v médiích si předávají kliku… Samozřejmě, že čeho je moc, toho je příliš, takže už přepínám, když slyším o Pražském povstání či o výroči konce války – ale spustu besed jsem vyslechl a na základě toho mohu říci, že čeští historikové se dělí do dvou skupin: na papoušky a tygry. Papoušci opakují, co se kdysi naučili – a tygři vstupují, a to je všechno, jen ne snadné, do bojové konfrontace s celou houštinou, přímo s džunglí polopravd a lží, kterou si každý z nás odnesl ze školy, pokud si vůbec něco odnesl…
[ad#hornisiroka]
O Pražském povstání a o osvobození, ukazuje se, sedmdesát let od konce války nevíme skoro nic…
Je neznalost dvojí: neznalost obyvatelstva – kolik Čechů zná jméno generála Kutlvašra, kdo ví, že byl vojenským velitelem Pražského povstání, kdo zná jméno alespoň jednoho dalšího vojenského velitele? – a neznalost oborníků: neví se přesně ani to, kolik bylo v Praze barikád a kde stály, nezná se přesně celý průběh bojů a pohyb vojsk; neví se, a to ani zhruba, kolik bylo padlých. Když se nyní pracovníci Vojenského historického ústavu pustili do výzkumu na toto téma, zjistili dvojnásobek dosud odhadovaného počtu obětí – a jejich práce ještě není u konce…
Je na světě národ, který by si tak málo vážil své vlastní minulosti, který by se tak důsledně distancoval od svých hrdinů?
Hlavní viník této situace je ovšem znám – a dodnes zasedá v českém parlamentu: jsou to čeští komunisté. Jak se mohla říkat pravda o bojích, když většina velitelů a politických představitelů byla na indexu a mnozí v kriminálech? Jak mohla říkat pravdu o bojích strana, jejíž činitelé se od začátku snažili povstání zmanipulovat ve prospěch velmocenské hry Sovětského svazu a proti zájmům – i životům – lidí vlastního národa? A vedoucí politici nekomunistického tábora jim v tom, dodejme, nebyli důstojnými a většinou vůbec zádnými oponenty.
[ad#velkadolni]
Teprve v této době se začíná něco měnit, teprve nyní se proklubává z houštin polopravd a lží leckdy těžká a nepříjemná skutečnost.
Ale jsme teprve na začátku: ve věci poznání vlastních dějin příslušníky našeho národa – i ve věci počínajícího objektivního historického zkoumání.
ZDROJ: sklenenykostel.net