Panika v supermarketech: Očekávání potravinových lístků

Je to strach z nákazy? Ne, nemůže být. Kdo se bojí, že se nakazí, nebude dobrovolně chodit do míst, kde se vyskytuje mnoho jiných lidí, třeba do supermarketu. Není to strach z nákazy, je to strach z toho, že se stane něco, co způsobí potíže se zásobováním. Že si nebudou moci koupit potraviny a další základní potřeby. Lidi vyděsila možnost, že stát zavede opatření, která mohou způsobit potíže se zásobováním.

Příkladem může být zpráva Deník.cz o tom, že Praha zvažuje možnost omezit prodej potravin.

Až děsivě úsměvná je věta, kterou Deník.cz cituje náměstka primátora:

„Chceme zabránit panice. A panika nenastane, až se objeví první pacient s koronavirem v České republice, k čemuž pravděpodobně dojde v blízké době, ale nastane ve chvíli, kdy člověk přijde do obchodu a nebude tam mít co koupit.“

Jeho slovy chce zabránit panice, ale právě těmito slovy ji vyvolává. Posiluje očekávání prvních nakažených a připouští možnost omezení prodeje. Vlastně čtenáře připravuje na blízkou budoucnost – nastavuje jejich očekávání.

Pokud stát/samospráva omezí dostupnost zboží administrativně, potom mírou potřebnosti/hodnoty zboží přestane být cena, namísto toho se jí stane počet nakupujících. Místo jednoho člověka přijde do obchodu celá rodina a před pokladnou se rozdělí, protože tak bude moci nakoupit větší množství zboží.

Pokud stát/samospráva znemožní / bude postihovat cenovou reakci (prudké zvýšení cen aktuálně žádaného zboží), nebo přirozenou tržní reakci potlačí třeba omezením prodeje, přenese se tento obchod na černý trh. Lidé v mém věku a starší si to jistě pamatují. Známosti, podpultovky, šmelina – to co spolehlivě fungovalo i za vlády stran komunistů, lidovců a socialistů (stran Národní fronty).

Pokud by to vyústilo ve všeobecné pochopení, že lidé ke svému životu 90 procent úřadů vůbec nepotřebují, byl by to skvělý důsledek. Tak pozor, velevážení ředitelé zeměkoule sedící na magistrátech a ministerstvech: Možná právě teď řežete větev, na které sedíte.