Omyl pana Mitrofanova

Pan Mitrofanov se negativně vyjádřil k tendenci Ruska zkomplikovat dobrovolnou bezdětnost. Cituje možná radikální, ale realitu odrážející výroky předsedkyně horní komory ruského parlamentu, Valentiny Matvijenkové, která je odpovědná mimo jiné za tzv. ženskou otázku.

Skutečně neexistuje hnutí child-free?

Je mi velice líto, politika child-free je naprosto konzistentní s politikou a ideologií zelených (ale i některých progresivistických směrů). Ti sice u nás už dlouho v PS PČR zastoupení nemají a velmi slabě jsou zastoupeni v senátu, nicméně součástí vládní pětikoalice byly dokonce dvě kryptoekologické strany, Piráti a TOP 09 (a Piráti po svém vyhazovu z vlády z parlamentu jistě neodejdou a dál budou podporovat škodlivou legislativu; budeme je muset odtamtud za rok vykopnout svými hlasy). Vztah Pirátů i TOPkařů k ekologickým šílenostem velice vynikne z hlasování jejich zástupců v Parlamentu EU, v němž snad nikdy nehlasovali v souladu se zájmy tohoto státu a jeho občanů.

Druhou věcí je, že celá vláda do jisté míry v praxi politiku child-free podporuje tím, jak cíleně zvýšila náklady na bydlení (v porovnání s předchozí Babišovou vládou velmi výrazně), i další životní náklady. A obecně platí, že perspektivy mladých rodin a ještě případně s dětmi jsou v tomto státě mizerné a spíš mají tendenci se zhoršovat. Mnohé mladé rodiny fungují jen v důsledku pomoci od předchozí generace. Od materiální pomoci typu předání bytů v osobním vlastnictví nové generaci až po finanční injekce.

Ale vraťme se k oné otázce v dílčím nadpisu: Ano, takovéto hnutí, v momentě, kdy existují hlasatelé a teoretici takového hnutí (jakože existují), kdy existují agitátoři, kteří se na tyto pseudovědecké ideologické žvásty odvolávají (rovněž jsou slyšet), kdy existují další společenské síly, které toto celé podporují (např. cestou sociálních sítí), zcela jistě existuje.

Hnutí je prostě opravdu jakýsi sociální pohyb, jehož jednotlivé složky vůbec nemusejí nějak organizovaně kooperovat, stačí, pokud jednají +- synergicky a vzájemně moc nekolidují. A takové hnutí tu prostě je, v západních státech silnější než u nás, a už si s ním tedy dělají jakési starosti i v tom Rusku, které je přitom v zavádění podobných dekadentních prasečin “sto let za opicemi”.
Pan Mitrofanov toto buď nechápe, nebo vědomě lže.

Dopady

Pochopitelně, pro jurodivého ekologa je child-free naprostým ideálem, který zlikviduje Znečištění, ohrožující Matku Gaiu, a navrátí Přírodě to, co jí Zlí lidé vzali.

Pro nepřátele demokratické a tržní společnosti představuje child-free příležitost nahradit “zločinnou” evropskou autochtonní populaci imigranty ze zemí, jejichž obyvatelé nikdy nevymysleli něco jako demokracii a tržní hospodářství, protože po stovky generací žili jako součást tupých zotročených mas, a všichni lidé, schopní posunout ekonomiku směrem k tržnímu systému či společenské zřízení k demokracii, byli dávno vybiti i s rodinami, aby se jejich geny z populace dané země eliminovaly.

Taková populace bude skutečně tupě pracovat na samozvané “elity”, aniž by bylo riziko, že se vzbouří, jako Evropané v dobách náhrady feudálních režimů demokraciemi a tržním hospodářstvím (a to byl evropský feudalismus v mnoha ohledech demokratičtější než feudální režimy v Africe nebo Asii).

Pravověrného ekologa zcela jistě potěší i to, že takováto populace půjde dolů i po stránce technologické, protože její členové nebudou stávajícím technologiím rozumět a jakákoli porucha kteréhokoli technického zařízení bude s vysokou pravděpodobností fatální. Ostatně, tak je tomu ve většině zemí třetího světa, kdy jimi vlastněné složitější technologie jsou závislé na dovozu z vyspělých zemí, včetně dovozu servisních služeb i s lidmi, kteří ten servis jsou schopni dělat.

A ony zmíněné “elity” jsou zcela jistě duševně příliš omezené na to, aby chápaly, že tento trend nemůže skončit jinak než totálním společenským kolapsem, protože při zhroucení jedné technologie, dojde ke zhroucení dalších (na ní nějak závislých), a ty zase vyvolají zhroucení ještě dalších (atd.) a celé se to sesype jako domeček z karet.

Máme právo?

Je pochopitelné, že pokud bychom žili v nějakých rodinných komunitách, zcela izolovaných, tak by bylo jistě nesmyslné, aby jedna taková komunita, či dokonce sólo žijící jedinec kafrala do života těch druhých, včetně toho, kolik mají mít dětí.

Jenže my nežijeme jako volný svazek Robinsonů Crusoe nebo rodin Švýcarských Robinsonů, v kteréžto situaci by bylo nesmyslné kafrat Robinsonovi a Pátkovi do toho, kolik mají mít dětí. U nás existují celospolečenské prostředky, na jejichž tvorbě se podílí více-méně široké vrstvy občanů a rovněž takovéto vrstvy poté žijí z jimi zajištěných benefitů.

Náš (a jiných vyspělých zemí) systém se sice tváří stylem “sociální pojištění platíme pro sebe”, nicméně realita je taková, že současní důchodci jsou placeni z toho, co vydělají v současnosti ekonomicky aktivní občané, a to samé platí i pro nemocenskou, podpory pro invalidy a vše podobné. Je to proto, že jakékoli úspory občana jsou jednak rozkradeny, jednak je znehodnotí inflace, takže nikdo reálně nemůže v důchodovém věku žít z něčeho, co do systému naskládal, když mu bylo, řekněme, mezi 25 a 45 lety.

Z tohoto důvodu je jasné, že aby systém fungoval, musí v něm být dostatek produktivních jedinců, kteří zafinancují ze svých odvodů a daní ty jedince, kteří z nějakých důvodů pracovat nemohou. Mělo by však být jasné, že se musí jednat o jedince produktivní, ať už pracují tělesně nebo duševně, musejí se podílet na vytváření nějakých hodnot, které je možné monetarizovat. Pokud jedinec, byť “bouchá” i třeba víc než osm hodin denně každý pracovní den, žádné takové hodnoty nevytváří, do onoho pomyslného společného měšce celé společnosti ničím nepřispívá a jen si z něj odebírá “zasloužilý” plat. Což se týká především řady humanitně vzdělaných “odborníků”. A tyto lidi musíme z populace, vytvářející hodnoty, jednoznačně odečíst. Trochu jiný problém jsou státní zaměstnanci. Pokud dělají svou práci dobře, jsou pro společnost přínosem tím mechanismem, že zvyšují efektivitu práce oněch tvůrců hodnot. Negativně ovšem působí vinou EU přebujelá byrokracie, jejíž významné procento (určitě víc než 50) spíše tvůrcům hodnot překáží a mělo by být zredukováno, asi po vzoru současné Argentiny. Tyto problémy ovšem souvisejí s child-free prakticky jen svým dopadem na vytváření hodnot společností a stály by spíš za samostatné rozbory.

Pokud tedy nějací jedinci bez závažných důvodů (např. nositelé chorobných genů apod.) odmítají mít děti, znamená to, že ve stáří budou živeni dětmi těch svých vrstevníků, kteří děti měli a obětovali tomu mnoho ze svého pohodlí i financí. Nedokážu si sice představit, jak by chtěly radikálnější skupiny v tom Rusku přímo child-free potírat (nahánět ženy od jistého věku na umělé oplodnění?). Dovedu si ale představit, že agitace pro bezdětnost, ať už prováděná z jakýchkoli příčin, bude nějakým způsobem potírána a v určitých případech i kriminalizována. Dovedu si představit i nějakou formu kombinace “cukru a biče”, jakou jsme tu ostatně měli za bývalého režimu (on opravdu nedělal úplně vše čistě špatně), kdy bezdětnost byla sankcionována vyššími daněmi, děti byly naopak odměňovány jednak přídavky i menším zdaněním, rovněž dřívějším odchodem do důchodu pro matky (výchova dítěte se prostě brala jako jakási práce navíc proti zaměstnání) a ještě existovaly pro manžele půjčky, “splatitelné” zčásti narozením dítěte.

Z toho, co uvádí pan Mitrofanov plyne i to, že v Rusku bude snaha o vytvoření étosu početné rodiny: Prostě rodina, kde děti proti rodičům “hrají přesilovku” bude široce presentována jako správná a příkladná, a naopak rodina bezdětná či s jedním či dvěma dětmi bude brána jako cosi špatného a nemorálního.

Dovedu si představit, že něco podobného Rusko může, za velikého jekotu progresivistů a jiných totalitářů zavést a skutečně tato opatření po nějaké době povedou ke zvýšení jeho dosti katastrofální porodnosti i plodnosti, především ruského autochtonního obyvatelstva.

A, mimo jiné, po nějaké době to začne být v takto zaopatřeném státě cítit i v dostatku peněz na důchody a další sociální benefity.

Můžeme i my?

I my v podstatě vymíráme a jsme v situaci, kdy více peněz na důchody vydáváme, než kolik jich současně zaplatí pracující občané (a rozdíl se kryje z daní a jiných příjmů státu). Zvýšení porodnosti je zcela jednoznačně v našem zájmu, byť je to zcela jistě v rozporu se zájmy EU a sil, které ji vedou.

A jistě je i problém ten, že dnes narozené dítě začne plnit státní pokladnu až za nějakých 20 – 25 let, do té doby je příjemcem peněz. Takže toto řešení vyžaduje politiky schopné strategického myšlení daleko přesahujícího rámec jednoho volebního období. A nebyl bych ani proti skrečování tabu dětské práce.

Rozhodně, včera bylo pozdě, je třeba začít tvrdě šlapat na krk destruktivním škůdcům, kteří se snaží vymývat mozky školákům LGBTQ+ propagandou, nerůstem, klimanesmysly a dalšími ideologickými bláboly, paradoxně škodlivějšími než ty, které hlásala před rokem 1989 KSČ, mezi něž pochopitelněě patří i to child-free, občas “pojišťované” naháněním dětí do kastračních klinik.

Pokud budou organizace, které tyto zrůdnosti a nesmysly hlásají, odstřihnuty od státních peněz (stejně jich má stát málo), dost podstatně to zvýší možnost státu zafinancovat propopulační opatření. Pokud chceme nějaké neziskovky na školách, měly by to být takové, které propagují tradiční roli muže a ženy, rodinu s více dětmi jako klasický a žádoucí model spolužití, stovky let osvědčený a ničím nepřekonaný. Jsem toho názoru, že by se mělo přestat kafrat do výchovy dětí v rodinách, protože tyto zásahy jsou zpravidla vysoce nekvalifikované, a ve většině případů škodící. Vedou jen k narušování výchovy dětí a k tomu, že z nich vyrůstají neukáznění spratci, neschopní se postarat o sebe i o druhé. A takoví lidé, pochopitelně, zakládat rodiny nebudou, protože jim to bude zatěžko.

Na rozdíl od pana Mitrofanova tedy konstatuji, že jakési, byť neformální a bez nějaké pevné organizační struktury, hnutí child-free skutečně existuje a že má cenu mu stavět do cesty překážky, diskreditovat jeho agitaci a obecně podpořit občany, odmítající ovlivňování výchovy svých dětí těmito škůdci a parazity. Je tudíž legitimní, i v tom Rusku, ale kdekoli jinde také, s tím něco dělat. A je tedy naprosto legitimní s tím dělat něco i u nás. Čím dříve s tím začneme, tím bude jednodušší toto hnutí omezit a tím méně škod stačí napáchat. Přibližně za rok budeme mít příležitost zvýšit v našich zákonodárných orgánech zastoupení sil, stojících proti podobným extrémistům a škůdcům a dát vznik vládě, která bude takováto hnutí aktivně omezovat.