29.9.2023
Kategorie: Historie

Oklamaná Evropa nevidí, že skončila

Sdílejte článek:

COM/HSP

My Evropané jsme stále přesvědčeni o tom, že náš malý kontinent má zásadní význam nejen pro dějiny lidstva, ale také pro formování současného světa. Poučujeme všechny ostatní na základě hodnot, o kterých jsme pevně přesvědčeni, že jsou univerzální. Myslíme si o sobě, že jsme vznešení, mocní a máme dobré úmysly. Ale období skutečné evropské moci bylo ve skutečnosti jen historickým výkyvem, píše Gerard Araud, bývalý francouzský velvyslanec ve Spojených státech, v londýnském deníku The Telegraph.

Ano, Evropané dominovali světu v letech 1815 až 1945 a od té doby až dodnes stojíme hned za USA. Ale to byla jen dvě století: čárka v dějinách světa. Do roku 1650 byl HDP Indie a do roku 1750 HDP Číny pravděpodobně větší než HDP kterékoli evropské země.

V Naí Dillí a Pekingu nás tedy v období naší dominance vnímali jako nováčky a ekonomické vyvažování mezi Evropou a Asií, které probíhá v posledních desetiletích, se považuje jen za návrat k dlouhodobé historické normě. Nováčci se opět dostávají na své místo.

Není překvapením, že v roce 2016 se Barack Obama v rozhovoru pro The Atlantic zřejmě domníval, že o budoucnosti lidstva se rozhodne mezi Dillí, Pekingem a Los Angeles.

Když jsem totiž působil jako francouzský velvyslanec ve Washingtonu, všiml jsem si, do jaké míry se na nás naši údajní dědicové místo toho dívali se směsicí lhostejnosti, únavy a procházení. Byli jsme stará teta, jejíž bláznivé výroky se víceméně jemně ignorovaly.

Pro USA je potenciál růstu, ale také hlavní výzvy v Asii, takže je logické, že se Washington orientuje na tento kontinent. V této souvislosti nemůže dojít k žádným nejasnostem. Pro USA je Rusko regionální mocností, která je sice bolestivá, ale není v centru jejich pozornosti. Chtějí co nejdříve ukončit válku na Ukrajině, aby mohli čelit skutečné hrozbě: Čína.

Jsme my Evropané schopni dokázat, že na nás stále záleží, že nejsme jen nějakou okrajovou turistickou destinací?

Pochybuji o tom, a to z velmi konkrétního důvodu. Jako Francouz, který viděl, jak jeho země, Čína Evropy v roce 1815, postupně ztrácí svou sílu souběžně s demografickým úpadkem, jsem pevně přesvědčen, že demografie je osud.

Na základě toho Evropa čelí bezprecedentní situaci. Předpokládá se, že v letech 2010 až 2050 klesne celkový počet obyvatel o 5 procentních bodů, ale počet obyvatel ve věku 25 až 64 let o 17 procentních bodů. Počet obyvatel Maďarska, pobaltských států, Slovenska, Bulharska, Portugalska, Itálie a Řecka již klesá, zatímco počet obyvatel Německa se před předvídatelným poklesem zastaví. Průměrný věk Evropanů je 42 let ve srovnání s 38 lety v USA. Průměrně se zvyšuje o 0,2 roku ročně.

Co to znamená? Menší poptávka, a tedy menší růst, a méně dynamické společnosti. Konkrétně to znamená ohrožení „evropského modelu“, který je založen na nesnadném kompromisu mezi sociálním státem a hospodářskou realitou.

Stáří znamená neustále rostoucí výdaje na zdravotnictví a osobní pomoc. Demografická krize zase rozděluje naši společnost na lidi v produktivním věku a důchodce v situaci, kdy ti druzí mají životní úroveň, které ti první často ani nemohou dosáhnout.

Evropané budou bojovat zejména o otázku přistěhovalectví. Odborníci to hodnotí velmi jasně: vzhledem ke slabé účinnosti „natalistických“ politik zaměřených na zvýšení porodnosti neexistuje jiná alternativa k překonání demografického poklesu v Evropě než imigrace.

V dnešní Evropě je eufemismem říci, že toto řešení nebude všeobecně vítáno. Když nedávno francouzský ministr naznačil, že možná budeme muset přijmout omezený počet přistěhovalců, abychom vyřešili nedostatek pracovníků v některých odvětvích, vyvolalo to takový rozruch, že okamžitě vycouval.

Spojené království vystoupilo z EU zejména proto, aby zastavilo přistěhovalectví iz evropských zemí. V roce 2015 Německo sice otevřelo své hranice pro více než milion přistěhovalců z Blízkého východu, ale bylo to v reakci na humanitární krizi.

V tomto kontextu je emigrace z Evropy obzvláště nevítaná. Přicházíme o mladé, vysoce vzdělané lidi, kteří odcházejí zejména do USA, kde budou mít lepší příležitosti, ať už ve výzkumném, akademickém nebo soukromém sektoru.

Když jsem cestoval po Americe, všude jsem potkával evropské výzkumníky, chirurgy, učitele a podnikatele. Bylo obtížné necítit smutek z toho, že tito mladí lidé, které naše země draze vychovali, místo toho obohacují USA.

Neříkejte, že můj pesimismus je jen obvyklým francouzským nářkem; nepřidávejte, že britská a francouzská demografie není až tak špatná (i když i to je pravda).

Všechny signály ukazují na Evropu orientovanou dovnitř. Un continent de vieux. O budoucnosti lidstva se definitivně rozhodne jinde.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (5 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
18 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)