Odmítám svět zakázaných pravd a přikazovaných lží

Největší lží je dnes Evropská unie. Proč? Tvrdí se nám, že nefungující Evropská unie funguje. Je to lež. Členové Evropské unie se hádají jako manželé před rozvodem, jeden už se dokonce rozhodl, že z toho chomoutu odejde. Další z členů léta kolegům lhal o své ekonomické situaci (Řecko), a my dodnes nevíme, co s tím. Další člen bez ohledu na ostatní (Německo) pozval přes evropské hranice miliony lidí, kteří tu nemají co dělat – historicky, svou úrovní, svou kulturou, prostě ničím. Ti lidé tu nyní jsou, znásilňují, vraždí, nepracují a čekají, že je budeme živit. A přijímat další a další. Lžeme sami sobě, že jsme je zachránili, protože se nám nechce přiznat krutou pravdu, že ti lidé si z nás udělali “otroky”, kterými pohrdají, jen natahují automaticky ruku a chtějí brát. Další člen EU ústy narcistního Macrona diktuje jiným, zkušenějším, co mají dělat (Francie). Vznikají vnitří uskupení, která se snaží tomu společně čelit, a noví vůdcové, kteří se bouří (Salvini, Orbán), tedy jednota je tatam. Evropská unie je prostě mrtvá, ale my si přesto dál nalháváme, jak žije. Není to pravda. Je před rozpadem, a čím dřív si to přiznáme, tím lépe bude. Protože až pak ji můžeme změnit.

Protože je EU v rozkladu, vytvářejí se o to více témata, která odvádějí pozornost. A je to jedna z hlavních rolí, kterou plní.

Máme prý třetí pohlaví, a máma není máma, a táta není táta. Tato pravda se nám nutí, přestože je to lež. Muž bude vždy muž, a žena bude vždy ženou. Občasné hříčky přírody na tom nic nezmění, a vždy budou v menšině. Tyto menšiny mají právo na vše – na respekt, akceptaci odlišností, možnost být páry, ale to je také strop. Tradiční rodina je muž, žena a děti, a na tom se nic nezmění, ani jakýmkoli příkazem. Když chtěli soudruzi poručit větru a dešti, nepovedlo se. Ani nám se nepovede znásilnit přírodu, a začít tvořit bezpohlavní rodiče, protože ta pohlaví jsou k tomu plození dětí prostě třeba. Samec a samice mohou mít mláďata, a i když do zákonů můžeme vpravit cokoli, příroda ví své. Fotografie maminky a tatínka s miminkem, v klasické, tedy pracující rodině, by proto měly být na piedestalu, protože jsou nejvyšší hodnotou, kterou máme.

Absolutní rovnost je hloupost – Zatímco snaha udělat nelogické absolutní rovnítko mezi 4% a 96% se ocitá dokonce až obscéně v ulicích, snaha udělat absolutní rovnítko mezi muži a ženami je někdy až k smíchu. Zákaz reklam, kde chlap je chlap, a žena je žena, tedy reklama zobrazující mužské a ženské role, se zakazuje, protože muž a žena prý nemají žádné takové role. Jistě – role v konkrétním páru jsou věcí jejich volby, ale probůh proč se do toho tlačí všichni jako přes kopírák? Patřím mezi ženy úspěšné. Přesto očekávám, že muž bude chlap – bude pozorný, bude kolem mne zajišťovat hlavně mužské práce, a to, že jsem s muži rovnoprávná, nepotřebuji demonstrovat tím, že ovládám vrtačku a umím zacouvat na prakovací místo jako on. Naopak – ráda mu tyto věci přenechám, a uvařím zatím oběd. Kdo to má doma naopak, nechť to má – ale proč šablony? Žena není stejná jako muž, a muž prostě nerodí. U početí musí být oba, a pak je to čistě na jejich domluvě. V tom je ta rovnoprávnost. Ale lámat to za každou cenu? Takže proč se krmíme lží, že muži a ženy jsou úplně stejní? Chci být ženou, a chci, aby muž byl mužem. Aby zvedl těžší břemeno, aby mi otevřel dveře, a aby se mnou třeba flirtoval. Pohlaví se nevolí, s tím se prostě rodíme. A měli bychom to respektovat a ctít. Protože to je to přírodou dané.

Další lží je inkluze. Ta vychází z toho, že všechny děti budou stačít stejnému školnímu tempu, a že všechny děti si spolu budou rozumět. Zeptejte se těch, kdo jsou u toho v praxi. Trpí všichni, a lžeme si stále, jak to byl skvělý nápad. Nebyl. Musíme si přiznat, že jsou děti chytré, méně chytré, hloupější (ale zase třeba jinak nadané), děti bohužel mentálně či fyzicky postižené – všechny si zaslouží naši péči, ale ne nutně všechny musí být vzdělávány vedle sebe. Chytré to brzdí, pomalejší to rychlejšími neudělá, a všechny nepotřebují prostě stejné vědomosti. Poskytnout různým dětem různé formy vzdělávání, které plně rozvinou jejich talenty, nebo jejich jiný um, je rozumné. Inkluze je nerozumný experiment, který nefunguje.

Pak nám tu žije jedno etnikum. Už několik generací ukázalo, že jakákoli pomoc je k ničemu, že je spíš zneužívána, protože kdo chce žít jinak, žije, bez ohledu na vše včetně své rasy. Ale pořád pozitivně diskriminujeme, namísto abychom si popravdě řekli – je to k ničemu. nechme je žít, jak chtějí, a pomozme raději pracujícím mladým rodinám. Začalo to zákonem č. 74/1958 Sb., o trvalém usídlení kočujících osob, a možná by ty osoby po tomto násilném usídlení zase měly spíše kočovat, než kdekoli bydlet. To, že to neumějí, vám totiž řekne každý starosta, který tam tyto dříve kočující osoby má. Jenže se o tom nesmí mluvit. Ptám se – proč? Když je to pravda?

Utajování a bagatelizování trestné činnosti oněch nelegálních příchozích, nebo mazání příspěvků se jménem i Robinsona Crusoe, je už přímo dokument doby. Doby temna, kdy už se jen čeká, kdy se začnou pálit nepohodlné knihy, ukládat sankce za jiný než povolený názor, a do zákonů se začnou vpravovat trestné činy, které jsme dříve znali pod pojmy například pobuřování. Pokud už tam nejsme, protože EU se nám snaží diktovat i to.

Evropské elity jsou navíc už pár let v situaci, kdy je zastupují novodobí “Miloušové” či novodobí “soudruzi” (myšleno povolání politik), a co slovo, to perla. A to Milouš aspoň nepil, a slova na Hrádku řekl zcela střízliv. A tyto “chytré” evropské osoby, jež vyrostly často v politických škamnech, většinou nikdy nepracovaly, mnohé ani nemají děti, nám diktují, co je pravda, co je lež, a co si máme právo myslet. 

Děkuji, nechci. Mám svůj rozum, svůj úsudek, a v totalitě už nechci žít. Žila jsem v ní do 24 let, a stačilo. Jenže k totalitě směřujeme mílovými kroky. Vpravuje se plíživě do zákonů, EU se nám snaží diktovat, co by mělo být trestné, co jako suverénní stát musíme… Snaží se nám vnutit ilegály na naše území, a snaží se nám vnutit, že muž není muž, a žena není žena. Napadlo mne v těchto dnech, že by nebylo marné vyjít – my heterosexuálové – do ulic, a hodinu se, obklopeni svými dětmi a vnoučky, líbat. Zdůrazňuji, jen líbat, oblečeni, v klidu, bez jakékoli pompy, mávátek a transparentů. Když opominu, že by to mohl být docela hezký zážitek, bylo by dobré sledovat, co to udělá s těmi “druhými”. A kdo jsou ti druzí? Ne, ani náhodou nemyslím ty 4%-tní. Myslím tím ty, kteří se nás snaží rozeštvat. Aby nám mohli lépe vládnout.

Protože EU dnes o ničem jiném než o boji o moc a vliv není. Režíruje se tu za tím účelem mnoho “divadel”, která se financují z mnoha finančních zdrojů, zneužívají se dokonce i nezletilí (Greta), aby namísto jednotné občanské společnosti, která by dávno současné evropské představitele Evropy smetla z politického bezpracného nebe, tu byla rozhádaná Evropa. Proto je tu imigrační vlna (a s ní logicky dva názorové tábory), proto se ruší máma a táta (aby se příznivci a odpůrci hádali), proto mladí bojují za klima (aby si nerozuměli s dříve narozenými), proto se zašlapávají talenty od dětských let formou inkluze (aby některé děti nebyly moc chytré), proto se dělají bariéry mezi muži a ženami (aby se nespojovali), a tak dále a tak dále… A člověk by se nedivil, kdyby s tím byl spojen i těžký byznys. Jak bývá zvykem.

Lež na lež, zakázané pravdy na seznamu, a my “v tom” – mezi desítkami různých uměle budovaných názorových táborů a zbytečných vášnivých diskuzí. Co s tím? Rozhodneme opět my. Až přijde čas. A měli bychom mít na paměti, že bychom na tyto šílené hry neměli nikdy přistoupit. Ani jim podlehnout. Stačí k tomu zdánlivě jednoduché – začít mluvit pravdu, a odmítat lži. Že to už chce hodně velkou odvahu?

Pak to samo je krutá odpověď.