Jste zvědavi, jak bude v naší zemi za několik let?

Ale celkově? Bude hůře, bude lépe? Přijde blahobyt nebo chudoba? Mír nebo válka? Bezpečí nebo násilná kriminalita?

Jistě se dají vystopovat určité hlavní tendence z nedávné minulosti do současnosti, a tyto tendence myšlenkově prodloužit do budoucna, matematici říkají extrapolovat. Ale které z nich nakolik převládnou? Na to se dají udělat jen možné scénáře – bohužel ne jeden, ale několik.

Upřímně řečeno, moc se mi do té prognózy nechce. Jiné předpovědi mi vyšly až nebezpečně přesně, a nyní jsem co do budoucnosti spíše skeptický. Nebezpečně důvěrně znám díky své práci snad všechna prostředí naší země od vládních a ministerských paláců po poslední malé firmičky a školičky v Horní Dolní.  Znám důvěrně lidi v nich. Ale co – zkusím to. Lepší je zdravě skeptický rozumem podložený odhad než naivně optimistická nejistota.

Vyjdu ze dvou záležitostí.

První: Doporučuji citát J. W. Goetha: „Lidstvo jde neustále kupředu, ale člověk zůstává pořád stejný.“ Johann Wolfgang tím myslel, že liská psychika jednotlivce se přinejmenším od dob Antiky nezměnila, má pořád stejné oblasti sympatií a antipatií. Člověk jako jedinec stále v určitých typických situacích něco má rád a miluje, v jiných typických někomu závidí a někoho nenávidí, v zase jiných po něčem touží a baží, v zase jiných je prodchnut odporem a odmítáním. Něco považuje za hlavní a něco za druhořadé – a to považování se řídí stále stejnými principy.  Stále a pro každého platí, že dotyčný je raději zdravý a bohatý než nemocný a chudý. Raději sytý než permanentně hladový. Raději ctěný než urážený. Že každý dělá to, co mu společnost nabídne jako výhodnější.

Druhá: Po desetiletích totality stále není v našich lidech ta úzkostlivá úcta k dodržování psaných pravidel. Není v nich ten mravní imperativ Immanuela Kanta. Bývalá totalita a dnešní svoboda dávají dohromady úplně jiný státní a společenský stav a situaci než v zemích bez historické totalitní okliky. Dříve, za totality, mohl porušovat zákony  a brát více než dávat selektivně ten, kdo měl rudou knížku. Dnes, v jakési „demokracii“ u nás,  může více brát než dávat „demokraticky“ každý, kdo je darebákem od přirozenosti, od povahy. Platí heslo: Vydobudeš si v životě to a právě to, jak velkým jsi darebákem a porušovatelem pravidel. Obecně se stále více fandí neslušným, porušujícím. (Ostatně, toto druhé východisko už jsem podobnými slovy zmiňoval ve svém nedávném článku zde.)

Co tedy převládne?

Zkusím tři scénáře – pesimistický, střední a optimistický.

Pesimistický scénář: Převládnou negativa – morální úpadek, stále více se rozevírající nůžky mezi formální vzdělaností  nastupující generace (spousta vysokoškolských titulů) a její faktickou nevzdělaností (hrozivé vědomostní mezery). Převládne lidská neostražitost plynoucí z relativního blahobytu (hypermarkety jsou plné zboží, „nám se nemůže nic stát“). Marná budou dnešní varování rozumných. Převálcují nás skupiny obyvatelstva, které jsou razantnější a životaschopnější. Možná Číňané, možná muslimové, možná některé průbojné místní menšiny, možná od každné trochu. Z tradičního obyvatelstva se ubrání jen ti bohatí, kteří mají kam utéci nebo kteří si loajalitu nových průrazných skupin obyvatelstva budou moci zaplatit. Takže – budou vysokým plotem obehnaná vilová městečka bohatých, vně těchto plotů zmar a zkáza, bída, pláč a bolest, vraždy, drogy a loupeže jako v Mexiku nebo Venezuele, žebráků na ulicích jako v nejchudších oblastech Indie. Člověk si nebude ničím jistý. Právo silnějšího. A bude panovat nesmírný podiv těch, co pamatují dnešní „lepší časy“, jak hluboko že to mohlo klesnout a že to nikdo ani v nejhorším snu nečekal.

Střední scénář: Každý tlak budí protitlak, každá tendence ke svinstvu budí odpor těch rozumných a slušných. Tlaky a protitalky se udrží v rovnováze. Když už si politici a zákonodárci budou chtít dovolovat opravdu, ale opravdu zločinně hodně, tak je masový odpor zbrzdí. Budou nadále jednotlivé situace neskutečného bezpráví a krutého adiministrativního teroru jako dnes, budou ale i oblasti dobrého komfortu s dostatkem jídla a pití, dobrých fungujících služeb, rekreace a zábavy.

Optimistický scénář: Slušní a schopní se zdravě naštvou dříve, než bude pozdě. Ba, udělají to co nejdříve. Dobro bude desetkrát razantnější a agresivnější než zlo. Maximální prostor dostanou nejlepší kreativní mozky naší země, jejich objevy a vynálezy přinesou miliardy. Vzdělání se zlepší nejen na papíře, bude se na prvním místě učit a vychovávat k úctě. Lidé začnou produktivněji využívat čas. Naučí se, že win-win jednání a vzájemná úcta je to nejlepší pro všechny.  Naše moderní doba plná úžasných vědeckých obejvů a technických vymožeností přinese své skvělé ovoce.

Co je společného všem scénářům? To, že každý člověk stokrát více může a umí ovlivnit sama sebe než drué lidi. Za všech okolností budou vyhrávat ti, kteří si i za nepříznivých vnějších podmínek umějí vybudovat klid a rovnováhu mysli, zdravou pohodu. Kteří umějí brát své výhry s pokorou a prohry s pohodou. Kteří jsou co nejvce vyspělí mentálně. Kteří nejlépe ustojí všechny srážky s lidskou blbostí.

Howgh.