Konečně debata o tom podstatném. Podívejme se na rozpočet se schodkem 389 miliard bez emocí

Koaličníci ANO, SPD a Motoristé sobě horečně debatují a budou v tom pokračovat ještě celé září. Opozice se čílí a zvěstuje armagedon. Ve veřejném prostoru se šíří řada počtů a názorů. Je dobře, že se zase jednou diskutuje o předpokladech růstu a rozvoje, či úpadku a stagnace naší země.

Řešit nezfalšovaný rozpočet Aleny Schillerové je rozhodně příjemným osvěžením oproti minulosti, kdy Zbyněk Stanjura čmáral rozpočet jako Čáryfuk v dětské školce. Pojďme tedy debatovat.

Podivné plány ministerstva školství

Rozpočet obsahuje opravdu rekordní částku na investice. Prim by měla hrát dopravní infrastruktura, kterou má pod palcem ministr Bednárik. Dostavět páteřní dálniční síť si skutečně zasloužíme. Záměr dalšího převzetí poplatků za obnovitelné zdroje energie a plán podpory průmyslu, výzkumu, vývoje a inovací pod taktovkou ministra Havlíčka je také záslužný.

Je namístě držet na uzdě zdražování po kumulativní inflaci zhruba 34 procent za poslední 4 roky. Zdravotnictví, to je základ, tudíž miliardy navíc v rukou ministra Vojtěcha jsou pro nás občany také výhodné. Všechny tyto priority mají podporu předsedy vlády Andreje Babiše, což je chvályhodné.

Na druhou stranu, trvání ministra Plagy na tom, že se platy učitelů musí blížit 130 procentům průměrné mzdy (což slíbila, ale nedodržela bývalá vláda – dnes je to cca 108 procent), je v této situaci minimálně podivné. Stejně jako oznámený plán dostat do školství šest tisíc nových lidí, hlavně na pozice asistentů pedagoga a psychologů. Máme jich ale vůbec tolik?

Učitelé jsou jistě potřeba, profese je to záslužná, rozpočet je ale v hrozném stavu. Lidé spojení s nátlakovými skupinami ve školství stejně říkají, že jim je skoro 300 miliard málo a rozhodně chtějí více. Jako lepší cesta se možná jeví více učit a nejprve zjistit, kolik psychologů a asistentů máme.

Otázkou je, jestli také Ministerstvo práce a sociálních věcí potřebuje tolik peněz na něco jiného než na penze, rodičovskou a sociální služby.

Nemocnice, nebo příspěvek na dopravu?

Výhrady Motoristů, kteří chtějí ušetřit, jsou i vzhledem k jejich předvolebnímu programu očekávatelné. Pád vlády a následné předčasné volby by ale pro ně a jejich setrvání v Poslanecké sněmovně byly příliš riskantní, proto hledají cestu, jak ubrat plyn. Slova o ohrožení vládní většiny ve Sněmovně mírní a snaží se získat cokoliv, co se dá se zachováním tváře vydávat za dohodu.

V tomto kontextu stojí za zmínku jejich následování idejí prezidenta Klause, který by škrtal všude a plošně ve výši deseti procent. To máme my občané dobrovolně škrtat každou desátou nemocnici, policejní stanici, hasičárnu, školu, školku nebo dálnici ve výstavbě? Mimochodem, zakonzervování rozestavěného by stálo desítky miliard. Když někdo přestane stavět dům, musí ho také zajistit. Teze Motoristů o škrtání dotací (s čímž podle svých prohlášení částečně souhlasí i ostatní) je správná. Jen je třeba pamatovat, že z unijních dotací je třeba uloupnout co nejvíce, nebo si je vezme někdo jiný.

Částka 191 miliard pro Ministerstvo obrany je hodně peněz. Teze Tomia Okamury – žádné zálohové faktury, místo toho přebytky do rozpočtové rezervy – dávají smysl. Stejně jako plán Andreje Babiše postavit vojenskou nemocnici v areálu Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, což by se dalo krásně započítat do požadavků NATO.

Zde je vhodné zmínit Petra Pavla, který přišel s originální myšlenkou. Prý máme moc nemocnic a magnetických rezonancí, takže bychom je měli rušit. Raději bychom měli dát lidem příspěvek na dopravu, aby se dostali do vzdálenějšího zařízení. Už dotyčný jel veřejnou dopravou opravdu nemocný do špitálu? A mimochodem, jak moc by mu poděkovali spolucestující?

Dvě možné cesty

K samotným počtům se šíří různé verze. Čest ekonomům, kteří dříve radili bývalé vládě, ale i oni nyní přišli s logickými a správnými počty. Jestliže rozpočet na rok 2027 bude mít výši deficitu 2,8 procenta HDP a růst ekonomiky má být podle predikce Ministerstva financí 2,4 procenta HDP, nejedná se o žádné tragické zadlužování. Obzvláště, jestliže podle fiskálního plánu předloženého EU (Schváleného EK), má být další rok deficit 2 procenta HDP, takže zhruba minus 85 miliard dolů.

Objevily se počty, že to se schodkem není tak strašné, protože je zde inflace Fialovy vlády. To je scestné počítání, jelikož pak bychom mohli stejné měřítko uplatnit i na investice. Žijeme v roce 2026 a počítáme z toho, co zbylo po letech předchozích – bez vytáček.

Obecně platí, že hlavní střet je následující. Na jedné straně stojí myšlenka dostat se k růstu skrze škrty, tedy na úkor služeb občanům, kteří si je platí ze svých daní. Na druhé straně stojí pokus rozhýbat ekonomiku a z budoucího přebytku splatit dluhy, dostavět infrastrukturu a pak třeba i klidně vydávat na obranu/zbrojení.

V naší situaci je správná ta druhá cesta, protože rozpočet obsahuje zhruba 97 procent mandatorních a kvazimandatorních výdajů (tedy těch, které stát musí vydat), tudíž manévrovací prostor je minimální. Revize mandatorních výdajů, indexovaných výdajů a dotací je namístě. Zvyšování daní namístě není, jsou vysoké dost. Maximálně by se dalo uvažovat o vyšších daních z neřestí, ale tam by hrozily výlety občanů za levnějším zbožím do zahraničí.

Věčný popěvek o návratu superhrubé mzdy je legitimní, ale zbytečný. Lidé by to už nepřijali. A hlavně, tyto peníze nezmizely, takže díra v příjmech není tak vysoká, jak někteří (hlavně STAN a KDU-ČSL) tvrdí.

Celé září se bude debatovat, což je dobře. Opozice však zatím přišla jen s kritikou – na což má právo –, ale neřekla, jak rozpočet sestavit lépe. Což je škoda, protože je potřeba debatovat nad alternativami. Celkově ale buďme rádi, že se místo otravného rozjímání nad tím, jak to mají dělat jaderné velmoci, debatuje o tom, co je v rukou našich volených zástupců a co se týká naší každodennosti.

Na závěr jedna danost – v teorii je zadlužení neutrální. Dobrým, nebo špatným se stává podle využití – zadlužení použité k investování tedy může být dobré, pokud přinese výsledek.