Rajchl zuří: Nehorázné!

FCB

Vyšetřovací komise nezískala k Dozimetru jediný papír.

V pražské politické stoce právě vybublal na hladinu tak nehorázný bizar, že zůstal rozum stát i chlapům u ulepeného výčepu na periferii kde už přitom zažili ledacos od utopeného párku až po štamgasta, který po osmém rumu sestavoval vládu národní spásy. Sněmovní vyšetřovací komise, zřízená proto, aby se po lokty přehrabovala v jednom z nejsmradlavějších politických hnojišť jménem Dozimetr, narazila čumákem rovnou do betonové zdi. Zákonodárci totiž od vrchních žalobců nedostali ani potrhaný kus hajzlpapíru, natož materiály, podle kterých by mohli zjistit, kudy v politické žumpě tekly prachy a komu případně cinkaly do kasičky.

Parlamentní panoptikum, totiž dostalo chuť podívat se pod pokličku kotle, ve kterém se podle podezření mohly vařit penězovody mezi organizovaným podsvětím a partajními pokladnami TOP 09 či hnutí STAN. Jenže sotva poslanci strčili rypák do dveří, Vrchní státní zastupitelství jim ukázalo prostředník rovnou dvakrát za sebou a vyrazilo s nimi dveře jako se štamgasty z nálevny po zavíračce. Žádné šanonky, žádné papíry, žádné čmuchání v politické maštali. Zhasnout, dopít, zaplatit a táhnout domů. Česká demokracie si mezitím může u výčepu objednat další rundu a předstírat, že ze sklepa pod hospodou vůbec nesmrdí žumpa.

Ani papír, ani adresa. VSZ dvakrát odmítlo žádosti komise

Předseda vyšetřovací komise Jindřich Rajchl za SPD odcházel z prvního zasedání napumpovaný optimismem skoro jako principál okresního cirkusu, kterému právě někdo oznámil, že letos dorazí i slon. Sliboval maximální nasazení zvolených členů komise při prošetřování Dozimetru, žádné šolíchání, žádné zametání hnoje pod koberec a pořádné prohrabání politické maštale až ke dnu. Vypadalo to zkrátka, že sněmovní parta vezme vidle, nazuje holínky a konečně vleze do močálu, kde už několik let bublají jména politiků, lobbistů, podnikatelů, peníze a všelijaké podivné vazby jako guláš třetího dne v kuchyni nádražní čtyřky.

V červenci ovšem přišlo první pořádné plesknutí mokrým hadrem přes hubu. Zástupci Poslanecké sněmovny si přišli pro vyšetřovací spisy a Vrchní státní zastupitelství jim podle zdrojů redakce Deníku P prakticky zabouchlo vrata od chlíva před nosem. Spisy zákonodárcům odmítlo vydat s odůvodněním, že jejich poskytnutí by mohlo ovlivnit probíhající vyšetřování. Komise tak dostala krásnou lekci z české politicko-právní grotesky: sněmovna si může založit vyšetřovací komisi, poslanci mohou slavnostně zasednout, tvářit se důležitě jako správní rada bordelu při inventuře prezervativů, ale jakmile chtějí strčit nos do skutečných papírů, ozve se z druhé strany dveří cosi ve smyslu: Hoši, pěkný pokus, ale tady se nekouří, nečumí a hlavně nehrabe.

Vrchní žalobci přitom nevytáhli podobný postup z klobouku pouťového kouzelníka. Podle existujícího výkladového stanoviska Nejvyššího státního zastupitelství z roku 2014 jsou právě státní zástupci pány kohoutku, kteří sami určují, jaké informace vyšetřovací komisi Poslanecké sněmovny poskytnou a v jakém rozsahu. Parlament si tedy může postavit komisi, opatřit jí předsedu, členy, stůl, židle, razítka a výraz státnické důležitosti, jenže přístup k vodovodu drží někdo jiný. A když žalobce kohoutek utáhne, může sněmovní komise sedět kolem prázdného kýblu, koukat na sebe jako štamgasti po oznámení, že došlo pivo, a přemýšlet, jak se má vyšetřovat politická žumpa bez možnosti pořádně se podívat, co vlastně plave pod hladinou.

V kauze Dozimetr se Vrchní státní zastupitelství v Praze rozhodlo předvést sněmovní komisi českou specialitu, vedle které vypadá hospodský mariáš se pěti esy v rukávu jako transparentní soutěž pod dohledem OSN. Zvoleným poslancům neposkytlo prakticky žádné požadované informace. Žádné spisy, žádné použitelné podklady a dokonce ani osobní údaje obviněných a svědků. Sněmovna tedy zřídila vyšetřovací komisi, aby vyšetřovala, jenže komise nemůže pořádně zjistit koho, nemůže dotyčné předvolat a především netuší, kam má výzvu k předvolání poslat. Česká politická žumpa právě vynalezla vyšetřování naslepo, při kterém dostanete vidle, holínky a povolení vstoupit do chlíva, ale vrata zůstanou zamčená a klíč vám správce maštale odmítne půjčit.

Výsledek připomíná absurdní scénku ze čtvrté cenové. „Franto, dojdi pro Pepu.“ „Kam?“ „Nesmíš vědět.“ „Kde bydlí?“ „Tajné.“ „Můžu dostat adresu?“ „Nemůžeš.“ „Jak ho mám tedy přivést?“ „Od čeho jsi vyšetřovací komise, vole?“ A politický cirkus může pokračovat, kapela na pouti vyhrává, kolotoč se otáčí a poslanci mohou hledat svědky Dozimetru metodou slepého kominíka v kukuřičném poli. Možná pomocí virgule, možná podle hvězd, případně obejít Prahu dům od domu a zvonit: „Dobrý den, nebydlí tady náhodou někdo, koho potřebujeme vyslechnout, ale nesmějí nám říct, kde bydlí?“

Vrchní státní zastupitelství samozřejmě nepíše odpovědi jazykem štamgastů od výčepu. Vysvětlení obléklo do slavnostního právnického fráčku: „Úkolem státního zastupitelství jako orgánu veřejné žaloby je pak svojí činností přispívat k naplnění účelu trestního řízení, což mimo jiné vyžaduje, aby byly v maximální možné míře zachovány zásady spravedlivého trestního procesu.“ Poskytnutí osobních údajů lidí vystupujících v trestním řízení vyšetřovací komisi bez jednoznačného zákonného zmocnění za účelem jejich předvolání a výslechu by podle žalobců mohlo být vnímáno jako porušení zásady rovnosti zbraní.

Přeloženo z právničtiny do lidštiny čtvrté cenové: parlament si smí zřídit vyšetřovací komisi, komise smí vyšetřovat a svědky může předvolávat, jenže dostat údaje potřebné k jejich předvolání už může představovat problém. Nádherná administrativní groteska, za kterou by se nemusela stydět ani stará štětka s kapavkou provozující nevěstinec bez adresy a rozčilující se, že jí nechodí kunčafti. Komise tak stojí před pražskou stokou s cedníkem v ruce a má hledat, co plave pod hladinou, zatímco správce kanálu jí s vážnou tváří vysvětluje, že poklop otevřít nemůže, protože by tím mohl narušit spravedlivé fungování kanalizace.

Podle Vrchního státního zastupitelství by poskytnutím podobných údajů mohlo dojít dokonce k ohrožení nebo zmaření účelu trestního řízení, jehož smyslem je náležité zjištění trestných činů, spravedlivé potrestání pachatelů a řádné provedení zákonného procesu včetně rovnosti procesních stran před soudem. Na papíře právnicky naleštěné jako kliky v luxusním bordelu, jenže po překladu do jazyka obyčejného štamgasta začíná celá konstrukce připomínat pouťovou atrakci, kde vám prodají lístek na střelnici, půjčí vzduchovku, ale terče preventivně schovají do skladu, protože střelbou byste mohli narušit regulérnost soutěže.

Právě podobnou argumentací Vrchní státní zastupitelství v Praze ve svém zamítavém stanovisku vysvětluje, proč sněmovní vyšetřovací komisi odmítá poskytnout dokonce i adresy obviněných a svědků v kauze Dozimetr. Poslanci tedy mají vyšetřovat, mohou chtít vyslechnout svědky, mohou je dokonce předvolávat, jenom nesmějí dostat informaci, kam jim mají předvolání poslat. Absurdní cirkus se tím dostává do vyššího patra, kde už principál prodává vstupenky na představení, artisté visí pod střechou a publikum čeká, zatímco někdo pro jistotu odvezl žebřík, aby se náhodou nezačalo skutečně vystupovat.

Celá groteska tak připomíná pátrání po štamgastovi z nálevny, o kterém hospodský ví úplně všechno, ale vyšetřovateli odmítne sdělit, kde ho hledat, protože úspěšné nalezení hledaného by mohlo ohrozit účel hledání. Komise mezitím může chodit kolem pražské politické žumpy, čuchat ke kanálům a klepat na vrata jednotlivých chlívů v naději, že některý svědek náhodou vykoukne z okna a dobrovolně zakřičí svoji adresu. Vyšetřování Dozimetru tak začíná připomínat hospodskou detektivku napsanou po sedmém rumu: pachatele spravedlivě potrestejte, svědky řádně vyslechněte, proces poctivě dodržujte, ale hlavně se, sakra, neptejte, kde koho najdete.

Zvolení zákonodárci navíc podle odpovědi Vrchního státního zastupitelství nemohou do vyšetřovacích spisů ani nahlédnout, a dokonce ani do částí týkajících se osob, které v současnosti vůbec vyšetřovány nejsou. Sněmovní komise tak dostala další lekci z českého ústavního kabaretu: vyšetřujte, pánové, od toho vás máme, ale hlavně nikam nestrkejte rypák. Připomíná to kontrolu hospodské kuchyně, při které inspektor smí stát na chodbě, čuchat připálený guláš a poslouchat, jak za dveřmi někdo horečně drhne hrnce, ale dovnitř nesmí, protože pohled na sporák by mohl závažným způsobem ohrozit přípravu svíčkové. Politická žumpa dostala poklop, na poklop zámek, k zámku paragraf a kolem celé parády pobíhají poslanci s pověřením zjistit, co se skrývá uvnitř.

Poskytnut nebyl dokonce ani takzvaný pomocný spis vyšetřovatele, tedy poznámky, poznatky a zjištění policistů obsahující podklady jdoucí nad rámec spisu státního zástupce, na jehož základě byli následně členové organizované skupiny obviněni z konkrétních trestných činů. Ani drobeček ze stolu, ani mastný ubrousek z výčepu, ani možnost nakouknout škvírou pod vrata politické maštale. Komise má prohrabávat hnůj, jenže vidle zůstaly zamčené ve skladu, lopata je úředním tajemstvím a správce chlíva stojí před vraty s výrazem bordelmamá, která vysvětluje policejní hlídce, že podnik samozřejmě funguje, dámy jsou uvnitř, postele vržou, ale nahlédnutí do pokojů by mohlo závažně narušit erekci kunčafta a soukromí provozovny.

Redakce Deníku P proto oslovila Vrchní státní zastupitelství v Praze s docela přízemní otázkou, proč členům vyšetřovací komise ke kauze Dozimetr odmítá poskytnout nejen informace z vyšetřovacích spisů, ale také další poznatky týkající se osob a událostí, které se k probíhajícímu trestnímu řízení vůbec nevztahují. Proč je tedy zamčená nejen místnost, kde právě probíhá policejní pitva politického prasete, ale pro jistotu také vedlejší kumbál, šatna, sklep, půda a hajzlík na konci chodby, kde už s probíhajícím vyšetřováním nemá nic společného ani štětka na míse.

Česká parlamentní kontrola tak začíná připomínat pouťový labyrint projektovaný opilým architektem po zavíračce v nádražní čtyřce. Komise byla zřízena, aby hledala odpovědi, ale do spisů nesmí. Svědky může předvolávat, ale adresy nedostane. Pomocný spis existuje, ale ani na něj si nesáhne. Poznatky mimo probíhající trestní řízení by mohly být zajímavé, ale vrata zůstávají zavřená i tam. Poslancům už schází pouze zavázat oči, strčit do ruky slepeckou hůl, třikrát je otočit kolem popelnice a slavnostně vypustit do pražské politické stoky s úkolem: „Tak vyšetřujte, vy volové. A hlavně dávejte pozor, abyste při tom náhodou něco nezjistili.“

Důvodem neposkytnutí informací jsou podle Adama Borguly ústavní práva obviněných a nedostatečná opora žádostí o informace v zákoně. Právnicky samozřejmě všechno zní vznešeně, důstojně a naleštěně jako mosazná klika na dveřích luxusního bordelu. Ústavní práva, zákonná opora, spravedlivý proces, ochrana údajů, zkrátka celý paragrafový orchestr spustil tak mohutný pochod, až přes něj skoro není slyšet jednoduchou otázku: Jak má, sakra, sněmovní vyšetřovací komise něco vyšetřovat, když jí stát odmítne dát informace potřebné k vyšetřování?

Podle Borgulovy odpovědi redakci Deníku P totiž sněmovní komise nemá právo na požadované informace, dokonce ani na nahlédnutí do částí spisů nesouvisejících s probíhajícím vyšetřováním nebo na přístup k osobním údajům obviněných a svědků. Česká politická groteska tak dostává nádherně absurdní pravidla. Zřiďte vyšetřovací komisi, posaďte do ní poslance, dejte jim razítko, kancelář, kafe, minerálku a slavnostní pověření prohrabat politickou žumpu, ale informace jim nedávejte, do spisů je nepouštějte a adresy lidí, které mají předvolat, jim pro jistotu také neříkejte. Připomíná to hasiče vyslané k požáru, kterým před výjezdem seberete hadice, vypustíte cisternu a potom je seřvete, proč ještě nehasí.

Sněmovní vyšetřovací komise se tak ocitá v roli štamgasta, kterému vrchní v nálevně slavnostně oznámí: „Pivo samozřejmě máme, pane, hospoda je otevřená a výčep funguje. Jenom nemáte žádnou zákonnou oporu pro požadavek, abych vám pivo skutečně natočil.“ Můžete sedět, můžete koukat na pípu, můžete přemýšlet o smyslu života a ústavním pořádku, ale půllitr zůstane suchý. A přesně podobně působí parlamentní vyšetřování Dozimetru: politická žumpa bublá za dveřmi, komise stojí před poklopem s baterkou v ruce a z útrob právnické maštale se ozývá: „Vyšetřujte si, co chcete, ale dovnitř nám, kurva, nesviťte.“

Rajchl podle zdroje blízkého vyšetřovací komisi zuřil jako hospodský, kterému někdo během plného výčepu odvezl pípu, sudy i kasu a ještě mu na dveře pověsil ceduli „Provoz nepřerušen“. „Rajchl byl neskutečně naštvaný, ale být to. nenechá Nedostali jsme vůbec nic, ani jeden papír, ani jednu adresu. Podstatou poslaneckých komisí je přitom do spisů nahlížet a poznatky čerpat. Předseda po prvním zamítnutí poskytnutí spisů podal dodatečnou žádost s detailním popisem zákonného mandátu komise a před několika dny jej Vrchní státní zastupitelství odmítlo znovu. Za mě je to nehorázné.“

Jinými slovy, první žádost skončila v kanále, takže Rajchl vzal paragrafy, zákonný mandát komise pečlivě rozebral, popsal, proč poslanci informace požadují, a zaklepal na vrata právnické maštale podruhé. Výsledek? Druhé bouchnutí dveřmi přes držku. Český úřední kolotoč se krásně roztočil: požádáte, zamítnuto; vysvětlíte, proč žádáte, zamítnuto znovu; vysvětlíte zákonný mandát, vrata zůstanou zavřená. Ještě několik kol a komise může místo žádostí posílat pohlednice z dovolené, protože informační hodnota odpovědi bude přibližně stejná.

„Tento vývoj jsme nečekali, budeme tedy zřejmě muset vyšetřovat naslepo a čerpat pouze z mediálně dostupných informací a svědeckých výpovědí. Spisy policistů a státního zastupitelství nám pravděpodobně poskytnuty nebudou,“ pokračoval zdroj. A tady už česká politická groteska přestává potřebovat autora satiry, protože si scénář píše sama. Parlament zřídí vyšetřovací komisi, komise má vyšetřovat jednu z největších politických bažin posledních let, ale podklady policie a státního zastupitelství pravděpodobně neuvidí. Vyšetřovat se tedy bude naslepo, podle médií a toho, co se podaří vytáhnout ze svědků. Něco jako kdyby kriminalista dorazil k vykradené bance, policie mu odmítla ukázat kamerové záznamy, otisky i protokoly a poradila mu, aby si večer pustil zprávy a zeptal se chlapů v hospodě, jestli náhodou něco neslyšeli.

Slova pro redakci Deníku P uvedl zdroj blízký vyšetřovací komisi, který si nepřál být jmenován. Nejde přitom pouze o hospodské vyprávění někoho, kdo zaslechl cosi mezi gulášem a šestým pivem. Redakce měla možnost odpověď žalobců prostudovat a podle svého vyjádření má kopii dokumentu k dispozici. V politické stoce tedy neleží jen anonymní drb přinesený větrem od výčepu, ale konkrétní dokument, nad kterým si lze položit velmi jednoduchou otázku: K čemu je parlamentní vyšetřovací komise, jestliže má hledat cestu močálem se zavázanýma očima a bez mapy?

Informaci zdroje Deníku P navíc bez dalších podrobností potvrdil další člen sněmovního orgánu: „Ano, mohu vaše informace potvrdit. Nezískali jsme vůbec nic, ale dále si záležitost kvůli schválenému usnesení o nesdělování informací do médií nepřeji komentovat.“ Nádhera. Vyšetřovací komise nedostala nic a zároveň si odhlasovala, že nebude do médií vykládat podrobnosti. Česká politická žumpa tak získává téměř dokonalé parametry hospodského trezoru: zvenčí není vidět dovnitř, zevnitř se moc nemluví ven a uprostřed sedí parta zákonodárců, která má zjistit, co se vlastně stalo.

Dozimetr se tak pomalu mění v absurdní soutěž „Vyšetři kauzu bez podkladů“. Hlavní cena? Možnost sedět ve sněmovní místnosti, listovat novinami, poslouchat svědky, které se vůbec podaří najít, a doufat, že politická stoka sama jednou vyplivne něco použitelného na hladinu. K dokonalosti už schází pouze rozdat členům komise virgule, kyvadélka a křišťálovou kouli. Když nejsou spisy, papíry ani adresy, možná českému parlamentnímu vyšetřování nakonec pomůže spiritistická seance.

Vládní poslanci míří na podezření z černého financování TOP 09 a STAN

Zástupci vlády ve vyšetřovací komisi teď řeší další lahůdku z kuchyně českého politického bordelu: jakou zvolit strategii ve chvíli, kdy nemohou čerpat informace ze spisů vyšetřovatelů a nevědí, co přesně zaznělo ve výpovědích jednotlivých obviněných a svědků. Komise má tedy skládat politickou skládačku, ale někdo jí předem sebral krabici puzzle s obrázkem a polovinu dílků spláchl do kanálu. Zákonodárci mohou hádat, čmuchat kolem politické maštale, pročítat média a zkoušet poskládat stopy, zatímco nejdůležitější materiály zůstávají za zamčenými vraty. Vyšetřovací metoda hodná pražské stoky: vezměte poslance, zavažte jim oči, zatočte s nimi jako na pouti a potom je pošlete hledat prasata do močálu.

Podle oslovených zdrojů se přitom komise už nehodlala vrtat přímo ve vyšetřovaných trestných činech. Zaměřit se měla na jinou, politicky zatraceně výbušnou otázku: možné nelegální financování politických stran, konkrétně TOP 09 a hnutí STAN. A právě tady začíná politický močál bublat jako septik po přívalovém dešti, protože už nejde pouze o partu vykuků kolem pražských zakázek, trafik a penězovodů. Ve hře je otázka, zda nějaká část peněz z prostředí spojovaného s Dozimetrem nemohla podle tvrzení svědků a dostupných poznatků doputovat až do stranických kasiček nebo politických kampaní.

„Obvinění i spolupracující svědci několikrát zmínili nelegální financování politických stran. Podle našich poznatků i mediálních úniků byl Dozimetr přímo spojen s politiky, kteří část výnosů využívali na financování vlastních partají a stranické kampaně. Jedním z hlavních úkolů komise je vyšetřit, proč vyšetřovatelé i navzdory jasným indíciím ve svědeckých výpovědích neobvinili i politické strany STAN a TOP 09, když je svědci a obvinění několikrát uváděli jako příjemce financí plynoucích z organizovaného zločinu,“ uvedl zdroj blízký vyšetřovací komisi.

A právě podobnou otázku měla komise rozpitvat až na kost. Ne prohlásit někoho předem za viníka, neposadit před sněmovnou šibenici a nerozdávat rozsudky jako lístky na autodromu, ale zjistit, co ve skutečnosti zaznělo, jaké indicie existovaly, kam případné peníze tekly a proč z nich vyšetřovatelé vyvodili právě závěry, které vyvodili. Jenže k tomu by se hodila taková drobnost jménem spisy. Bez nich může komise zkoumat údajné černé financování přibližně stejně účinně jako hospodský účet po sobotní zavíračce, když někdo sežral účtenky, rozbil kasu a účetní usnul hlavou v tlačence.

Politická groteska tak dostává další patro. Existují závažná tvrzení o možném financování TOP 09 a STAN, komise má prověřit, zda a jak byla podobná podezření vyšetřována, ale do materiálů, které by mohly ukázat skutečný obsah výpovědí a práci vyšetřovatelů, se nedostane. Místo skalpelu dostala vařečku, místo rentgenu novinové články a místo chorobopisu zavřené dveře. A potom se všichni můžeme tvářit překvapeně jako stará štětka v bordelu při daňové kontrole, že z politické maštale zase táhne něco, co ani kýbl voňavky nepřebije.

O údajném dělení peněz pocházejících z trestné činnosti mezi TOP 09 a STAN hovořil spolupracující obviněný Pavel Dovhomilja a jeho výpověď následně doplnil další spolupracující obviněný Matěj Augustín, bývalý ekonomický ředitel pražského dopravního podniku. Tady už politická žumpa přestává připomínat obyčejný zapáchající kanál a začíná vypadat jako sklep staré putyky, kde někdo po letech odvalil sud a pod ním našel pokladní knihu, mrtvou krysu a účet, který by hospodský nejraději sežral i s deskami. Nejde totiž o hospodské Pepíky, kteří po šestém pivu vyprávějí, že sousedovic Franta slyšel od švagra něco o partajních penězích. Jde o výpovědi spolupracujících obviněných v trestním řízení.

Postavení spolupracujícího obviněného navíc není permanentka do lunaparku, kde si člověk může vymýšlet pohádky podle momentální nálady. Spolupracující obviněný má povinnost vypovídat pravdivě a vědomá lež může mít právní následky včetně ztráty výhod spojených s jeho statutem. Samozřejmě ani podobná výpověď automaticky neznamená, že každé vyřčené slovo spadlo z nebe na kamenné desce a stalo se prokázaným faktem. Znamená ovšem něco mnohem prostšího: pokud dva lidé v podobném procesním postavení začnou mluvit o penězích, politických stranách a dělení výnosů, normální člověk by čekal, že se někdo pořádně podívá pod koberec, místo aby přes něj přehodil další koberec a postavil na něj květináč.

Právě výpovědi Matěje Augustína a Pavla Dovhomilji proto vedou sněmovní vyšetřovací komisi k podezření, že politická větev celé kauzy mohla být opomenuta nebo nedostatečně prošetřena. Komise se tedy snaží zjistit, zda někde v útrobách Dozimetru nezůstala ležet větev, která mohla vést od organizovaného zločinu směrem k politickému financování. Jenže místo baterky dostala sirku, místo mapy noviny a vrata do vyšetřovací maštale zůstávají zamčená. Dokonalá disciplína českého politického cirkusu: zjistěte, zda se něco zametlo pod koberec, ale koberec, prosím pěkně, nezvedejte.

Zatímco vládní poslanci přemýšlejí, jak budou při nulové součinnosti státního zastupitelství pokračovat v pátrání po politických penězovodech, Deník P oslovil také Jana Papajanovského z hnutí STAN a Michala Zunu z TOP 09, aby se ke zjištěním vyjádřili. Oba zákonodárci podle redakce nereagovali. A právě v podobných chvílích dokáže česká politická stoka zahrát nádhernou symfonii ticha. Když se stříhá páska, otevírá nový chodník nebo se před kamerou zachraňuje demokracie, politiků je všude jako much nad táckem s buřty. Jakmile se ovšem na stole objeví otázka údajného dělení peněz z trestné činnosti a zazní jména politických stran, mikrofony náhle osiří, telefony zřejmě odplují do Vltavy a politická maštal ztichne tak dokonale, že by člověk slyšel i červa, jak okusuje futra.

Žalobci postavili neprostupnou zeď. Koho chrání? Sebe?

Neposkytnutí vyšetřovacích spisů, pomocných spisů vyšetřovatelů ani jakýchkoli dalších podkladů ze strany Vrchního státního zastupitelství v Praze nechtěl předseda vyšetřovací komise Jindřich Rajchl komentovat do detailu. Informace Deníku P však nevyvrátil. Možná už pochopil, že když člověk stojí před několik metrů vysokou zdí z paragrafů, razítek a úředního betonu, nemá příliš cenu kopat do ní polobotkou. Politická stoka za zdí dál bublá, komise stojí před vraty s prázdnýma rukama a správce právnického chlíva zřejmě někde uvnitř pečlivě kontroluje, zda je každá petlice správně zaklapnutá.

„Nepřeji si postup Vrchního státního zastupitelství komentovat. Další strategii projednáme na svolaném zasedání komise,“ sdělil Rajchl redakci Deníku P. Přeloženo do jazyka čtvrté cenové: nasranej jsem dost, ale nejdřív si sedneme ke stolu a vymyslíme, kudy se do baráku leze, když nám někdo zazdil dveře, okna, komín a pro jistotu odvezl i žebřík. Vyšetřovací komise tak místo studování spisů začíná řešit základní technický problém, jak vůbec vyšetřovat bez materiálu, kvůli kterému byla mimo jiné zřízena.

Podle výše citovaného zdroje blízkého komisi může být jedním z možných vysvětlení postupu žalobců právě obava z otevření otázky, zda nebyly opomenuty některé závažné informace svědků, které podle názoru zdroje mohly vést k prověřování odpovědnosti právnických osob, respektive politických stran TOP 09 a STAN. Zdroj Deníku P jde ještě dál a připouští možnost, že státní zástupci mohli informace sdělené spolupracujícími obviněnými ignorovat, a zanedbat tak své povinnosti. Pokud by něco podobného byla pravda, politický močál by už nepotřeboval bagr, ale hlubinnou ponorku, protože by otázka přestala znít pouze „kam tekly prachy?“ a začala by znít mnohem nepříjemněji: „Kdo o penězích věděl, kdo je měl prověřit a proč se případně neprověřovaly?“

Jenže právě tady je potřeba zabrzdit hospodský povoz dřív, než proletí vraty i s koňmi. Dokud nebudou spisy zpřístupněny a nebude možné porovnat výpovědi svědků se skutečným postupem policie a státního zastupitelství, zůstávají podobné úvahy pouze spekulací. Nikdo zatím nemůže poctivě tvrdit, že žalobci někoho chránili, něco úmyslně zametli pod koberec nebo politickou větev vědomě pohřbili ve sklepě. Jenže právě proto působí informační zeď tak absurdně. Nejjednodušší způsob, jak podobné podezření rozseknout, by byl podívat se do materiálů a zjistit, co se skutečně prověřovalo. Místo odpovědi ovšem stojí před komisí vrata politicko-právní maštale a na nich visí cedule: Vstup zakázán.

Sněmovní komise ke kauze Dozimetr se tak 4. září sejde bez jediného podkladu z vyšetřování kauzy. Nula spisů, nula pomocných materiálů a podle předchozích odpovědí ani adresy potřebné k předvolávání některých svědků. Vyšetřovací komise bez vyšetřovacích podkladů, nádherný český vynález hodný zápisu do katalogu politických absurdit hned vedle neviditelného mostu, nehořlavé zápalky a bordelu, kam smíte přijít, ale nesmíte vědět adresu. Podle zamítavého vyjádření Vrchního státního zastupitelství v Praze lze navíc předpokládat, že informační embargo bude pokračovat i nadále.

Zákonodárci se podle zdrojů blízkých vyšetřovací komisi přesto nehodlají sbalit, hodit vidle do kouta a odejít z politického chlíva domů. Svědky chtějí vyslýchat takzvaně naslepo a informace skládat z médií, veřejně dostupných zdrojů a vlastních poznatků, protože podle jejich slov nic jiného nezbývá. Česká republika tak možná právě sleduje vznik úplně nové vyšetřovací metody: parlamentní archeologie poslepu. Členové komise dostanou noviny, baterku, lopatku a budou kolem politické žumpy opatrně oťukávat zem, jestli někde pod bahnem necinkne zakopaný kostlivec.

A nad celým cirkusem zůstává viset otázka, která bude s každými dalšími zamčenými dveřmi pouze hlasitější: proč je kolem spisů postavena tak neprostupná zeď? Chrání žalobci pouze probíhající trestní řízení a práva jeho účastníků, jak tvrdí, nebo by otevření materiálů ukázalo něco, co by bylo pro někoho v pražské politické bažině zatraceně nepříjemné? Odpověď zatím neznáme. Jisté je pouze jedno: když kolem žumpy postavíte třímetrový plot, natáhnete ostnatý drát a odmítnete komukoli ukázat, co plave uvnitř, nemůžete se potom příliš divit, že se před plotem začnou scházet lidé a ptát se, proč to tam, sakra, tak strašně smrdí.

Pokud má podle vás smysl dál šťourat do naleštěných mediálních bublin, dejte Facebroukovi lajk, sdílejte, sledujte a podpořte Kancelář posledního rozumu. Protože bez vás můžu řvát do mediálního bordelu, jak chci. Se sdílením je alespoň šance, že to uslyší i někdo v poslední řadě.

Facebrouk.cz | Kancelář posledního rozumu

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc ZÁŘÍ 2026:
**********************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Dana Lufinková 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Anonym 50,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Vladimír Rozinek 200,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Marek Janicko 500,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, ing. Jan Lipský 100,- Kč, Anonym 5000,- Kč

Celkem za měsíc: ... 10 820,00 Kč

Vybráno 24.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.

Latest posts by Redakce (see all)

• Čau Česko! Padlo další trestní oznámení z dob Fialovy vlády! - 8.9.2026
• Myslí stát na děti, nebo na dospělé? - 8.9.2026
• Problém není volba antisystémové strany, problém jsou politici, kteří z toho systému udělali vašeho nepřítele - 8.9.2026