
I v Motoristickém lese už se kácí
D-FENS
V tomto článku se ještě zdánlivě vrátím k nehodě, které byl účasten čestný předseda hnutí Motoristé sobě Turek.
K nehodě došlo tak, že se Turek srazil s nemocničním referentským vozidlem Škoda Fabia, které v režimu vozidla s právem přednosti v jízdě projíždělo křižovatkou na červenou se zapnutým výstražným zařízením. Řidič tohoto vozidla nedbal povinností, které mu zákon ukládá a do křižovatky vjížděli rychlostí kolem 70 km/h, jak odhadl námi oslovený znalec z veřejně dostupného videa. Jen náhodou se Turkovi nic nestalo, na nehodu doplatil arogantní a bezohledný řidič Fabie, protože utrpěl blíže nespecifikovaná zranění. Ve věci pokládám za nerozhodné, zda Turek odbočoval doprava, doleva nebo kam. Je důležité si uvědomit, že k nehodě by bylo došlo, i kdyby do křižovatky z magistrály vjížděl jakýkoli jiný neprominentní, ne-Turek řidič odbočující zcela regulérně doleva do ulice Ječné.
Boční náraz v rychlosti 70 km/h může být fatální. Na to auta nejsou testována. Jinak řečeno, veskrze zhovadilý řidič Fabie mohl klidně zabít nějakou mámu od dětí, která neměla dost peněz na Mercedes G.
V minulém článku jsem rovněž poukázal na narůstající počet fatálních nehod vozidel s právem přednosti v jízdě s výstražným znamením a sílící tendenci příslušných orgánů toto jednání omlouvat a viníky takových nehod netrestat. Jinak řečeno, šílenci s majáky na střeše postupně nabývají dojmu, že mohou ohrožovat kohokoli a kdykoli. Podle mého názoru je situace řešitelná jen zásahem zákonodárce, který zpřísní podmínky použití VRZ a postihy za jejich nesprávné nebo neoprávněné použití, protože situace přestává být únosná.
A nyní se obracím přímo k Motoristům.
Ten blázen vám mohl nebo možná i chtěl zabít vašeho čestného předsedu! 70 km/h na červenou do křižovatky, to už není nedbalost, ale úmysl. Jen náhodou nikoho nezabil a jen náhodou nezabil Turka. Rozdíl mezi živým a mrtvým nebo vážně zraněným čestným předsedou byl asi jedna sekunda.
Když se odehrával ten mediální shitstorm s Turkem, říkal jsem si tři věci. 1) Je dobře, že se Turkovi nic nestalo 2) Je dobře, že bezohledného řidiče ve Fabii vyřadil na nějakou dobu z oběhu, takže nezabije někoho jiného 3) Konečně se někdo bude zabývat problematikou řidičů, kteří si nesprávně myslí, že pod VRZ mohou libovolně ohrožovat ostatní.
Kácí se ve vašem lese. Co s tím budete dělat?
No, já myslím, že s tím nebudou dělat nic. Moje hlavní výhrada k hnutí Motoristů s velkým M je, že nedělají nic pro motoristy s malým m, a obávám se, že to tady bude nejinak.
Takový ministr Tejc, to je jiný kanón.
Minulý týden došlo k horibilní nehodě, která je jinak přímo výkladní skříní českého silničního alkoholismu a ukázkou selhání represivní politiky, kterou stát na tomto poli provozuje. Trenér fotbalistů přepravoval ve svém autě pět dětí, nad vozidlem ztratil kontrolu, havaroval a jeden z dětských pasažérů následkem utrpěných zranění zemřel. Řidič se nacházel ve stavu těžké opilosti.
Tento týden vystoupil ministr Tejc s tím, že s ohledem na nedávné události navrhne během podzimu zpřísnění trestů za řízení pod vlivem alkoholu a za agresivní jízdu, přičemž zejména to druhé svou gumovostí vyvolává značné obavy, nejspíš vznikne něco, za co bude možné podle okolností trestně stíhat úplně každého.
Je to v podstatě základní a také nejlépě osvědčený vzorec, pomocí kterého se prosazuje zpřísnění nejrůznějších zákonů, zavádění drakonických postihů a likvidačních trestů už od nepaměti. Příslušné zákony jsou už dlouho napsané v šuplíku a čeká se na nějaký průser, který učiní jejich schválení snazším, ačkoli by za normálních okolností třeba neprošly. Je to sice trochu hyenismus, trpělivě vyčkávat, až někdo natáhne brka, aby bylo prosadit nějakou agendu, ale jak vidíme, některým jedincům to až tolik neva.
Lid zpravidla neprokoukne, že je to habaďůra. Jen ať jim to nandají, ožralům! Ať je všechny zavřou! Já si dám to svoje jedno pivíčko, možná dvě, tři, někdy pět a jedu domů, ale tyhle ožraly, ty by měli postřílet! Většinou až příliš pozdě veřejnosti dojde, že skočili politikům na lep a podpořili něco, co se následně obrátí proti nim, například v momentě, kdy budou sami čelit nějakému likvidačnímu trestu, až je nachytají někde na kole s dvěma pivy v krevním oběhu nebo jim metrologicky nevyhovující detektor Dräger „naměří“ 4 promile hašlerek v dechu. Pak budou freneticky shánět právníka a divit se, kde se tohle svinstvo vzalo.
Ministr Tejc jako matador deep state už dobře ví, jak se to hraje a jak obsluhovat ten legislativní klíč, kterým se utahuje šroub. Oběť nehody ještě není pod drnem, vyšetřování ještě není skončeno a on už nám tu navrhuje změny zákonů pro naše dobro. Dobře ví, že to usnadní jejich schválení a ještě to jemu přinese politické body. Nabízí se otázka, zda není lepší, když se ministr spravedlnosti soustředí na kšeftování s bitcoiny s internetovými šmelináři, což je sice ostudné, ale nikomu to zjevně neškodí.
Myslím, že je to dobré téma k zamyšlení pro voliče, tedy zejména pro ty, kteří nejsou leniví o tom přemýšlet. Mám za to, že ti voliči, kteří dali svůj hlas Motoristům, měli úplně jiné představy o tom,, jak budou fungovat.
Pokud budou zákonodárci dále ignorovat neoprávněné, nebezpečné nebo nepřiměřené používání výstražného zařízení zejména na vozidlech PČR a městských policií, vyvolají postupně ještě jeden efekt, který je nevyhnutelný a pozoruji ho na sobě čím dál tím víc. Princip, na kterém stojí právo přednostní jízdy, se jmenuje důvěra. Nějaké zákony jsou vcelku vedlejší. My běžní řidiči máme důvěru v to, že řidič toho vozidla, které jede pod majáky, skutečně spěchá někomu pomoci a že kdyby náhodou tohoto práva zneužil, jeho nadřízení zasáhnou a zařídí, aby to už nedělal. Když řidiči mající právo přednostní jízdy svými zhovadilými akcemi a zneužíváním tohoto práva důvěru zlikvidují a jejich nadřízeným je to u prdele, bude pro beneficienty toho práva velmi obtížné se práva domoci.
S každou takovou události se ve mně pohne taková malá ručička. Je to palivoměr nějaké abstraktní nádrže, která byla kdysi plná důvěry, respektu a vstřícnosti k někomu, který je zde primárně proto, aby pomáhal jiným lidem a nezneužíval svoji pravomoc pro svůj komfort nebo machrování, že mám majáky, tak prostě můžu. Z této pomyslné nádrže pořád ubývá a ubývá, takže už plná rozhodně není, spíš v ní zbývá něco málo na dně. Rozhodně už by mě ani nenapadlo riskovat svůj život ani majetek, abych umožnil vozidlu s právem přednostní jízdy průjezd. Podívám se, zda je to sanitka, policie nebo strážníci a podle toho se odvíjí moje reakce. které jsou zejména v posledních dvou uvedených případech čím dál vlažnější a vlažnější.
Kdo zná teorii emočního bankovního účtu, ten bude chápat, co tím myslím. Pozitivní akce budují důvěru. Negativní akce likvidují důvěru. Poměr je 5:1, negativní akce zkonzumuje pětinásobek těch pozitivních. Důvěra je ošidná věc
Jasně, v zákoně č. 361/2000 Sb. je popsáno, co má udělat prostý bezcenný řidičský plebs jako já, když se v provozu setká s vozidlem s právem přednostní jízdy. Zákon však neuvádí, jak to má konkrétně provést. To lze učinit tisícem a jedním způsobem. Navíc, kde není žalobce, tam není soudce. A tak mé reakce na policejní vozidla s majáky jsou čím dál vlažnější a vlažnější s tím, jak se ta pomyslná ručička blíží do stavu prázdnoty. Učím se vozidla s majáky vnímat více jako významné riziko a méně jako něco, čemu je třeba vyjít vstříc.
Jelikož asi nelze předpokládat, že by náprava přišla odjinud, důvěru bude muset nějakým zásahem natolik zákonodárce.
D-FENS
