16.7.2013
Kategorie: Ekonomika

Ochota financovat neefektivní stát dramaticky klesá

Sdílejte článek:

OD: ALEŠ ROD 16/07/2013

Věčně nespokojení Češi jsou poslední dobou nespokojenější než obvykle. Krom špatného počasí na tom má hlavní vinu neutěšená politická situace.  Systematickou práci v parlamentu definitivně nahradily slovní přestřelky „všichni proti všem“ připomínající raperské souboje v undergroundových klubech. Četnost zpráv o dalších případech korupce a klientelismu ve státní správě nepolevuje, a když ano, tak jen proto, že investigativní novináři odjeli na dovolenou.

 

[ad#hornisiroka]

 

I když mají tuzemští politici dojem, že jediné, co může volič dělat, je kroutit hlavou, zanadávat si v hospodě a čekat na další předvolební populistickou roadshow, pletou se. A hodně. Ochota daňových poplatníků podílet se na financování státní správy v České republice totiž několik volebních období dramaticky klesá. Praxe ukazuje, že daňová zátěž průměrného obyvatele není jediným ukazatelem, kterým je nutné zabývat se při fiskálně-politických debatách. O Lafferově křivce a s ní spojeném efektu (zvyšování daňové zátěže nevede automaticky ke zvyšování daňových příjmů, protože příliš vysoké daně demotivují lidi od práce, nebo je naopak motivují k „daňové optimalizaci“ – daňovým únikům, přesunům sídel firem do zahraničí, atd.) už slyšel každý. Jenže ukazuje se, že nehledě na výši daní začíná v mysli poplatníka stále větší roli hrát spokojenost s kvalitou práce státní administrativy.

 

Je to logické. Hned v prvním semestru se vysokoškolští studenti ekonomie učí o teorii poptávky, tedy i o tzv. teorii mezního užitku. Zjednodušeně řečeno: za jednotku zboží nebo služby jsem ochoten zaplatit maximálně tolik, kolik mi právě tato jednotka přinese uspokojení (tj. mezní užitek). Lidé mají různé zájmy a potřeby, proto jsou ochotni za totožné zboží platit různé ceny, nebo odmítají za různě kvalitní zboží platit stejně. Podobně založené úvahy lze aplikovat i na statek „státní administrativa“, který povinně platíme z našich daní. Důkaz? Ačkoliv se daňová kvóta v Dánsku dlouhodobě drží na necelých 49 procentech HDP, tedy suverénně nejvýše z celé Evropy, téměř neexistuje, že by si Dáni na systém veřejných financí ve vlastní zemi stěžovali (veřejně už vůbec ne), nebo se jej dokonce snažili obcházet! S kvalitou tamní státní správy jsou totiž velmi spokojeni.

 

To je ostatně charakteristické pro všechny skandinávské státy. Vysoké podíly státního přerozdělování v daných ekonomikách jsou pro daňové poplatníky stravitelné, protože za své peníze dostávají velmi kvalitní protihodnotu. Věřte nevěřte, je to skutečně tak. Když jsem se na téma daňových úniků bavil v Helsinkách s finskými daňovými poplatníky nad pivem za 7 eur (vivat spotřební daň na alkohol), dočkal jsem se vždy absolutního nepochopení, podezíravých pohledů a odpovědí typu „Jak jako daňový únik? Proč by někdo schválně neplatil daně?“, „Rodiče jsou v důchodu, to jim rovnou můžu začít krást peníze z peněženky“, „Aby někdo okrádal sám sebe? Proč proboha?“, „Klidně budu platit ještě víc, když bude třeba“ nebo „Odkud že to jsi?“.

 

 

V České republice podobná ochota zatím nehrozí. Naopak. Narůstající četnost dotazů „A budete chtít daňový doklad“, případně „Chcete na to papír?“ při každodenních nákupech zboží či služeb všeho druhu lze brát jako ilegální, avšak ekonomicky racionální reakci daňových poplatníků na současnou situaci. Ti nejsou spokojeni s kvalitou služby státu, a proto chtějí platit méně.

 

Potíž je v tom, že postihování daňových úniků za neodvedenou daň z kila prodaných meruněk, právě nainstalovaných okapů nebo opravené kabelky je téměř nemožné. Kde není žalobce, není soudce. Koruna ke koruně, a v rozpočtu rázem chybí miliardy. Na řešení „Nízké inkaso? Tak zvedneme daně!“ rovnou zapomeňme, zvyšování daňové zátěže celý proces daňových úniků ještě umocní (via Laffer).

 

Co s tím? Celý problém má jediné řešení. Systematické zeštíhlování veřejné správy, zjednodušování byrokratických procesů (nikoliv zvyšování kvantity) a vpřed hledící reformní kroky musí voliče přesvědčit, že placení daní není házení peněz do kanálu. Politici, dejte se do práce! A tím nemyslím založení poslanecké komise či výboru…

 

[ad#velkadolni]

 

ZDRO A CELÝ ČLÁNEK: ALEŠ ROD

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (7 votes, average: 4,71 out of 5)
Loading...