29.2.2016
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Obchodníci se strachem

Sdílejte článek:

COM/SOCH 29|02|2016

Z našeho strachu profitují politici, zaměstnavatelé, potravinářské, farmaceutické, kosmetické firmy, aj. Straší nás politici, straší nás lékaři, straší nás různé „nové objevy a vědecké studie“, straší nás statistiky a nebo jen „názory“ na stáří, stravování, tloušťku, barvu pleti, sociální zařazení. Tyto strachy jsou vyvolávány zcela záměrně a mají sloužit k ovládání co největšího počtu obyvatelstva a většinou slouží komerčním účelům a politice. Převážně se bojíme nejen „řízeně“, ale i zbytečně, pokud všemu tomu strašení uvěříme.

[ad#clanek-respo]

Máme však strachy oprávněné, existenční a založené na skutečné životní realitě, kterou nám připravily přímo vlády a zákonodárci. Strach ze ztráty střechy nad hlavou, zaměstnání, exekutora, stáří, strach z nemoci, která může způsobit ztrátu zaměstnání atd. Ztráta zaměstnání s dluhy na krku a číhajícím exekutorem, který nás může společensky kdykoli „zavraždit“ a hodit do křoví pod most, pokud ihned nezaplatíme mnohonásobně větší částku, než skutečně dlužíme, kdy tyto dokonale likvidační praktiky často postihnou s námi i naše blízké, včetně dětí, proti těmto praktikám, které nás straší, bychom měli bojovat společně, protože tento strach i obavy jsou plošné, reálné a týkají se nás všech.

Za strachem z exekuce, kdy se mnohým jedná přímo o holý život a holý život i jeho blízkých, stojí naše politická elita, politici, které jsme volili. V tomto případě náš strach můžeme ovládnout pouze společným bojem proti těmto politickým praktikám a měl by to být boj veřejný, společný a v zájmu celé naší společnosti. Zákon, který napomáhá jakýmkoli způsobem k poškození zdraví či vede dokonce k předčasné smrti občanů, který je navíc postaven na zisku soukromých osob, vydělávajících na zadlužení občanů z chudoby a na jejich bezmoci, často s dopady na jejich zdraví a životy, je zrůdný a nemorální. A pokud to našim politikům ještě nedošlo, je třeba jim to denně a na každém kroku připomínat a odsuzovat je za to, že je ztráty střechy nad hlavou, na životech a na zdraví občanů, často pro dluh pár stovek či pár tisíc, díky exekučnímu zákonu, ani přinejmenším nepálí.

Opačný názor na praktiky exekutorů a samotný exekutorský zákon, má většina občanů. Rovněž většina občanů se placení dluhů nebrání a placení dluhů považuje za zcela normální. Dlužníci, a často slušní občané, jsou však kriminalizováni a exekuční zákon nastaven tak, aby zadlužené občany považoval za kriminální živly, které je nutné potrestat, včetně jejich celé rodiny. Trestat by měl stát, nikoli soukromá firma, která si tímto trestáním vydělává a zvyšuje si zisky předraženými službami, kdy výši dluhu dlužníka ještě mnohonásobně navyšuje a tím jej více zadlužuje, často tak, že dluh je tak navýšen, že je pro mnohé občany nesplatitelný. Dochází až k totální likvidaci občana, což postihuje i jeho blízké a děti. Soukromé podnikání s exekucemi, je vázáno především na zvyšování zisku, kdy vymožení dluhu je jen prostředkem, jak likvidovat a okrádat občany pomocí nemorálního zákona.

Dluhy se samozřejmě platit musí, ale zákon musí umožnit, aby je dlužník vůbec splatit mohl a neocitl se rovnou pod mostem se všemi zablokovanými účty. Dluhy by se měly hodnotit, zda jde o dluhy zcela záměrné nebo o dluhy, které vznikly sociální situací, nemocí, zdravotním postižením nebo z důvodu ztráty zaměstnání – tedy jde-li o dluhy nezaviněné, vzniklé změnou životní situace, které občan ovlivnit nemohl a tudíž se nezaviněně dostal do dluhové pasti.

Rovněž je nepřípustné, aby exekuční komando zabavilo majetek někomu jinému, než dlužníkovi zvláště, jedná-li se o dluhy, o kterých druhá osoba prokazatelně nemohla ani vědět, či osoba nezletilá, kdy se v některých případech čeká, až bude osoba plnoletá a zatím jí běží veškeré možné úroky. Čím dál častěji se stává, že jde o zcela fiktivní dluh, který občan raději zaplatí ze strachu, aby se vyhnul exekuci.

Slovo „vražda“ v souvislosti s bezdomovectvím kvůli exekuci, není zcela nadsazenou kvalifikací, pokud se jedná o dopady exekucí na občana, který přijde o vše, včetně střechy nad hlavou a je exekutorům jedno, zda je člověk starý, postižený, nemocný nebo má děti. Z hlediska morálního a sociálně-společenského, jsou dopady současného exekutorského zákona na mnoho občanů totálně likvidační, včetně jeho rodiny. Všechny zákony, které se týkají, či nějak ovlivní svým uplatňováním přímo život nebo zdraví občana, by měl být v souladu s Listinou práv a svobod, nebýt nemravný, nenapomáhat přímo nemorálnímu obohacování určité vybrané skupiny či jedince. Jakýkoli zákon by měl také hájit životy a zdraví občanů, měl by přihlížet k rodině tak, aby ji zbytečně nepoškozoval. Exekuční zákon by měl být hodnocen především z hlediska morálního a míry dopadu tohoto zákona na občana – dopady jsou totálně likvidační a zákon tímto naprosto nemorální.

Z hlediska morálního a jak vnímají občané uplatňování exekučního zákona v praxi, tedy jako čisté okrádání a bezohledné obohacování se na úkor často bezmocných občanů v neutěšené finanční a životní situaci, včetně metod, které užívá exekutorské komando, se přímo nabízí srovnání v souvislostí s nastavením trestního zákoníku. Trestné je, když někoho oloupíme, a tím mu způsobíme doživotní újmu – společenskou či zdravotní nebo na životě. Trestné je, pokud někdo někoho dožene svým jednáním k sebevraždě. Trestné je i to, že někomu způsobíme škodu na zdraví či jinou škodu, která může občana přímo ohrozit na životě a zdraví. Exekuční zákon, který nemá ve světě obdoby a používané praktiky soukromých exekutorů za účelem zvyšování vlastního zisku, staví a vnímá veřejnost v morální rovině, tudíž je oprávněně srovnává s podobnou kvalifikací trestných činů a to nikoli pouze proti jedinci, ale rovnou ohromné skupině občanů.

Exekutorský zákon dovoluje skupině soukromých podnikatelů parazitovat na občanech a tvořit si značné zisky z chudoby lidí. Exekutorské soukromé komando může bez jakéhokoli upozornění vlítnout do bytu – což nemůže bez soudního povolení ani policie, může se přehrabovat v osobních věcech a zabavovat, co uznají za vhodné a bez ohledu, zda zabaví věc sloužící postiženému, nemocnému, prostředek k výdělku či školní pomůcku nebo hračku dítěti. Nepřihlíží k výši dluhu a bere vše i bez ohledu na osoby, které ani dluh nemají. Zabavují věci v ceně mnohonásobně vyšší, než je samotný dluh.. Často stačí i stejné příjmení nebo stejná adresa a nikoho nezajímá, že exekutor sebere majetek i nezadlužené osobě a její rodině. Nejen, že veškeré soudní náklady následně nese nevinná osoba, ale delší dobu nemůže svůj neoprávněně zabavený majetek a účty využívat, takže se dostane do dluhové pasti, někdy i zkrachuje se živností – přímo vinou exekutora – a nikoho to nezajímá. Nelze si nepřipomenout slova jedné vrchní nadřízené exekutorů v TV vysílání, kdy doporučila, aby se lidé raději: „odstěhovali jinam nebo si změnili jméno“ – obdivuhodný vzkaz občanům přes média, který také o exekutorských metodách leccos vypovídá.

Vyžene-li exekutor občana na ulici tím, že mu zabaví a prodá střechu nad hlavou, zablokuje účty, sebere důchod či prostředky k výdělku a obživě – tedy všechny prostředky k přežití, to je skutečně nemorální a exekutor de facto supluje soudní rozhodnutí včetně uděleného trestu, a to způsobem, jak by rozhodl soud jen v případě, pokud se jedná o značně vysokou způsobenou škodu značného rozsahu. Exekutorům je však povoleno takto trestat občana bez soudu i pro pár stovek nebo několik málo tisíc, které by občan, při možnosti splátkového kalendáře, mohl i pohodlně splácet, aniž by přišel o vše, včetně prostředků na obživu. Jenže pak by se podnikání s dluhy a exekucemi vůbec nevyplatilo. O zisky by přišli exekutoři, právníci, dražební společnosti a realitní kanceláře. Soukromý exekutor má tedy větší práva než policie nebo soud.

Metody exekutorů, kdy si může exekutor vtrhnout do bytu bez povolení a vyrabovat celou domácnost, někdy i cizí a bez ohledu na to, zda je člověk nemocný, nemohoucí nebo starý, či se jedná o rodinu s dětmi – to lze již přirovnat k nacistickým metodám. Děti po nájezdu exekutorů končí často v dětských domovech, rodina přijde o vše pro pár stovek nebo tisícovek a má minimální šanci se vzpamatovat. Je stále více lidí, které přímo exekuce dovedla k sebevraždě. U nás velmi často vedou exekuce k bezdomovectví a stále větší nezaměstnanost zaručuje, že není šance se vzpamatovat a začít znova. Pouze minimální část občanů, se dostane z této konečné a definitivní životní likvidace.

Exekutorský zákon, který má pomáhat placení a vymáhání dluhů, je pouze zástěrkou k zákonnému okrádání lidí a konfiskaci jejich majetku, kdy se nezabaví movitý či nemovitý majetek jen do výše dluhu, ale záměrně mnohonásobně dluh překračuje. Pro pár tisíc dluhu je možné sebrat a prodat dům rodině, v tržní hodnotě 3 miliony, ale v rámci exekuce, je dům prodán v dražbě za 0,5 mil. Kč, tedy silně pod cenou, nikoli ve skutečné tržní hodnotě. Na tom vydělávají realitky, dražební společnosti, exekutoři a právníci, kteří se dostanou k majetku takřka zdarma a bez práce. Jak je možné, že není odlišena výše a druh vzniklého dluhu? Je velký rozdíl mezi dluhem pár stovek či pár tisíců nebo několika milionů. Je rozdíl mezi dluhem z opomenutí nebo způsobeného dočasnou špatnou sociální či zdravotní situací nebo záměrným děláním dluhů kupř. koupí luxusního auta či jiného zboží apod. Exekuční zákon dluhy nerozlišuje, protože by exekutoři neměli náležité zisky. Výše dluhu znamená i rozdíl v možné splatitelnosti dluhu, proto se splátkový kalendář dlužníkovi neumožní.

Jak je vůbec možné, že exekutoři mají větší práva než justice? Jak je možné, že pro exekutory neplatí tržní cena nemovitosti, ale ta, kterou si určí sami? Vždyť exekutorský zákon je v rozporu s jinými platnými zákony, ale dokonce mnohé „zákonné praktiky“, které užívá, jsou v jiném zákoně kvalifikovány jako trestný čin! Toho si naši zákonodárci ještě neráčili všimnout? A co ti, kteří přímo tento zákon stvořili a udržují jej v chodu? I napomáhání trestnému činu je u nás trestné. Kolik politiků je přímo či nepřímo napojeno na exekutory nebo realitní či dražební společnosti, že tento zákon, nemající ve světě obdoby, vůbec prošel schválením?

Bát se můžeme, ale proti zločinu, byť se jedná o zločinný zákon, bojovat musíme – a dokonce tím plníme i svoji občanskou povinnost – upozorňujme na zločin, upozorňujme na bezpráví! Nedáme-li zvířeti najíst a napít, žije v blátě, zimě a s neošetřenými ranami nebo nemocné, jde o trestný čin týrání zvířete! Pokud do těchto podmínek pošleme člověka pomocí exekutorského zákona – je vše v naprostém pořádku? To se nejedná již o týrání? Předražené služby exekutora a navýšení dluhu z důvodu zisku exekutora není snad již zločinem státem dovoleného okrádání? Sebrání střechy nad hlavou rodině s dětmi nebo rodině, která se musí starat o vážně nemocnou nebo postiženou osobu, tak pro další zisk soukromých exekutorů, je toto chování v souladu se všeobecně vnímanou morálkou a lidskostí? Čím a jak by se mohla starší či postižená osoba vůbec bránit a jaké bere exekutorský zákon na tyto osoby ohled, včetně rodiny a dětí? Ochrana reálně neexistuje již tím, že ten, komu bylo zamezeno hospodařit s účty a sebrány veškeré prostředky a majetek, nemá ani žádné finanční prostředky, které by mohl na svoji obranu použít, nehledě na to, že nemá ani z čeho dluhy zaplatit a tím je mu zcela legálně „pro jistotu zisku“, zabaven movitý i nemovitý majetek. A bezdomovectví může potkat kdykoli kohokoli – vyjma těch, kdo si na nás solidně nahrabali a politiků s imunitou, kteří nenesou naprosto žádnou odpovědnost za svá nemorální, asociální a nelidská rozhodnutí a zákony.

[ad#clanek-respo]

Se strachem se nejen dá, ale i má bojovat, abychom se nestali nejen obětí šířeného strachu, ale především vzrůstající nelidské morálky, kdy se stane strach reálným a naší prvotní myšlenkou od probuzení do usínání a bude nás provázet i ve snech noční můrou z nezaměstnanosti, nemoci, exekutorů, ztráty střechy nad hlavou a vidiny dětí v sirotčinci.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (14 votes, average: 4,71 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky