O svérázných výkladech rasismu

Běloši protestují proti bělochům kvůli tomu, že jsou běloši. Proč je chvályhodné být hrdý za svůj černošský, latinoamerický, asijský atd. původ, zatímco je-li na svůj původ hrdý běloch, tak je to přinejmenším podezřelé, primitivní a zcela jisté také rasistické a diskriminační? Mají Norové svádět současné problémy ve společnosti na svou vikinskou minulost a stydět se, distancovat se a omlouvat se a odstraňovat vše, co je s touto minulostí spojuje? Pomůže to, když budou fotbalové týmy kvůli údajnému rasismu ve sportu klečet a omlouvat se tak, jak požaduje norský ministr kultury, původem z Pákistánu?

Nemáte žádné argumenty? Nevadí! Jen vykřikujte pokaždé a za všech okolností „Jste rasisté!“ Není třeba žádné inteligence. Jak z vás dělá extrémisty to, že chcete chránit pomníky před těmi, jež je chtějí zničit? Však než se všichni přinutíme ke kolektivní amnézii, omluvme se všem již jen kvůli tomu, že žijeme.

Vždyť německo-rakouský týden skoků na lyžích má příliš málo Afričanů na stupních vítězů, a účastníků obecně. To samé platí o světové mistrovství v biatlonu. Novináři řeší, že je málo házenkářů černochů, muslimů, či Asiatů. Přitom by mohli vycházet z vlastního pracoviště. Kolik menšin mají pod svou střechou? Zato mnoho afrických sportovních týmů je až nápadně černých. Tepou na bělobu, jako kdyby barva pleti byla problémem sama o sobě. Norské deníky si konečně našly vřet v kožichu jednoho fantastického týmu za druhým. Scházející hráči cizokulturního prostředí údajně nejsou zdraví ani pro sport ani pro národní zdraví. Avšak moralizovat nad barvou pletí, to je pro masmédia prý zdravé.

Má někdo dostávat lepší známky ve škole jen proto, že pochází z Afriky? Má-li být někdo zaměstnán jen proto, že je uprchlík? Či mají migranti pobývat vyšší dávky a mít na plný důchod automaticky nárok čili na totéž, co nemigrantovi trvá 40 let, aby si zasloužil? Někteří lidé z třetího světa vás hned označí za rasistu, čemuž se chtějí učitelé a ředitelé škol vyhnout, jinak dávají všanc pověst školy. Rodiče mají dilema: Chtějí se postarat o to, aby bylo pro jejich děti ve školách bezpečno, přesto se bojí stigmatu slovem „xenofobní“. Šikana, tělesné násilí atd. dětem jiného etnického původu prochází proto, že se většinové obyvatelstvo bojí „odvety“ těch, jež nepřipouštějí, aby se ventilovaly pro ně nepřípustná stanoviska. Ať nakládají se svými životy a s životy svých dětí jakkoliv, vždy budou oběťmi bílé většiny.

V Norsku vás často nálepkují jako rasistu již za to, že se zeptáte někoho s jinou barvou pleti, odkud pochází. Označení můžete vnímat jako komické nebo spíše jako autoritářský, hnusný a hloupý pokus omezovat vaše přirozené vystupování. Podobně jako když oslovíte někoho tmavé pleti a požádáte ho slušně, aby nehlučil. A někdo zas vnímá rasistickou i bezpečnostní kontrolu, kdy někomu sundají třeba i hidžáb.

Kupodivu jsou i tací, jež mají /ještě/ rádi vlastní národ. Dříve se tomu bránění a hájení vlastní země říkávalo patriotismus. Dnes se to nazývá rasismus. Jestli má být Norsko zemí všech, tak prý nebude nikoho, protože etničtí Norové se budou cítit odcizení a migranti se budou cítit také, že sem (úplně) nepatří, že nejsou tu zcela doma. Pokud být rasistou znamená, že si nepřeji, aby byla moje země změněna k nepoznání, pak jsem tedy rasistou.

Ovšem pokud jsme rasisté my, tak co teprve všichni naši předkové, pro něž by bylo proti všemu, čím byli, přijímat tolik lidí kultur ze celého světa. Ani otázce by nerozuměli. Slovo rasista je vrženo proti těm, jež jedině chtějí dotazovat smysl a cíle onoho politického snažení, chránit sebe a své země proti lidem, jež chtějí jen těžit peníze a výhody a dobývat úcty ve vlastních řadách a nahánět strach tím, že útočí a znásilňují. Slovo se může vracet odkud přichází díky pravým štváčům proti skupinám obyvatel v zemi, jež jim nepatří, kde jsou hosty. Norsko je natolik rasistické, že nejeden pákistánský migrant prožije celý svůj život v Norsku z podpory, aby mohl Norům vyprávět o tom, jak velcí jsou rasisté.

Nejrychlejší způsob, jak byt nálepkován za rasistu atd. je odhalit pravdu o těch, jež z nepravd nejvíce těží. Máme rasismus naruby pouze s tím rozdílem, že původní obyvatelstvo to nesmí říkat. Vždyť je v lepším případě je to „arogance“, v horším rasistické mínit a věřit v něco jiného než si myslí hlavní proud, být svědkem společnosti, jež se v některých aspektech kultury a identit štěpí a rozpadá, kde se nemá rovnou měrou diskutovat, aniž je každý, kdo se od hlavní linie odchyluje bombardován označeními naruby.

Připomínají osoby jiných barev pleti zabité bělochy, ovšem nikdo nepochoduje ani neřeční za nesmyslné, rasistické a brutální zabíjení Norů migranty, jako když např. gangy afrických a arabských dětí a mladých cíleně a rasisticky loví etnické Nory a žádný politik, aktivista, úřad ani organizace nebyly nikdy za ně potrestány za jejich podílení se na zodpovědnosti. Kde jsou protirasistické pochody plné Pákistánců, napadne-li Pákisánec Nora? Vaše barva pleti definuje, zda jste vinen. Bylo mnoho takových útoků, kde policie prý neprokázala rasismus, přestože útočníci jiných barev pleti osočovali bělochy rasistickými nadávkami. Kdyby se to bývalo stalo dětem některého politika, tak by nejspíše nasadili těžkooděnce a zpřísnili by tresty.

Antirasistisk senter, či Antirasistické středisko, jedna ze státem financovaných organizací, se nezabývá rozšířením rasismem naruby třeba vůči norským dívkám, jež jsou osočovány z toho, že jsou děvky a musí si v krajních případech nabarvit vlasy načerno, aby nebyly šikanovány. Také se to projevuje na tom, kdo se s kým stýká. Někteří rodiče muslimských dětí jim zakazují, aby se stýkaly s bělochy.

Jde o to, pořád přizpůsobovat se dalším migrantům a nasazovat si náhubek, abyste náhodou neuráželi atd. Pro jiné lidi je zas v pořádku jich přijímat co nejvíce, hlavně, aby se „začleňovali“ a chovali jako my. „Názorová policie“ je mocná a těžko říct, kdo je na jaký výrok háklivější, zda to jsou ti samozvaní antirasisté či migranti. Lze snad přikazovat, aby někdo někoho respektoval jen kvůli jejich barvě pleti? Úcta je snad něco, co si musí jeden zasloužit, a nezíská se jen pobíháním a pokřikováním slov: „Ty rasisto! Ty rasisto!“

Pokud budete mluvit pravdu, nikdy se nemusíte obávat, kdo bude uražen. Starosti si dělejte s tím, kdo bude uveden v omyl, podveden a zničen. A dokud se nebude systémově potírat zlo, jež převálcuje a chová se jak “slon v místnosti” (jak se v Norsku nazývá problém, o němž se taktně a politicky korektně mlčí a ututlává), tak začne kynout spirálovitě.

• Yngvar Brenna