5.9.2013
Kategorie: Společnost

Nová evropská šlechta

Sdílejte článek:

OD: RICHARD SULÍK 05|09|2013

Kdysi jsme měli krále, vévody, knížata, jen na francouzském dvoře Ludvíka XIV se motalo kolem pěti tisíc “funkcionářů”. Tito měli samozřejmě k dispozici další tisíce služebníků. K tomu platilo Ludvíkovo pověstné “Le etat c’est mois” (Stát jsem já). Takto, nebo takto podobně to fungovalo prakticky ve všech evropských zemích …

 

[ad#hornisiroka]

 

Dnes máme novou evropskou šlechtu. Namísto králů, vévodů a knížat máme evropskou komisi, evropský parlament a Vysoký úřad pro zahraniční politiku v čele s Lady Ashton (ví někdo, co ona vlastně dělá?). Každý si drží samozřejmě své služebnictvo, dnes se to však jmenuje sekretariát. Například sekretariát předsedy evropského parlamentu, Martina Schulze sestává ze 38 pracovníků. Nachází se v něm samozřejmě šéf sekretariátu, jeho zástupce, kteří mají osm asistentů a poradců. Dalších pět asistentů a poradců má na starosti protokol a kalendář s termíny, další pět se stará o vnitřní záležitosti a šest o vnější. O tisk se stará osm pracovníků, osobní číšník, řidiči a jeden “Clerical asistent” (bůh ví, co to znamená). Nižší šlechtici v evropském parlamentu se jmenují vicepředsedové, kteří také mají svůj dvůr a ještě nižší se jmenují poslanci. I ti mají slušné peníze na svůj dvůr (cca 25 tisíc € na asistenty a kanceláře). Mimochodem, evropští poslanci jsou jediní, které máme možnost volit a proto nesmí rozhodovat prakticky o ničem.

 

Evropská komise je v podstatě totéž, jen mnohem větší. Král je předseda komise (29 tisíc € měsíční plat), nižší šlechtici jsou komisaři (24 tisíc €), pod nimi generální ředitelé (22 tisíc korun), ředitelé (18 tisíc €), vedoucí oddělení (13 tisíc €), osobní asistenti ( 12 tisíc €) a tak dále a dále. Jen Evropská komise zaměstnává 24 tisíc lidí, celkem má Evropská Unie do 60 tisíc zaměstnanců, s ročním rozpočtem na svůj provoz okolo 10 miliard €. To je skutečná šlechta!

 

Jsou však i rozdíly. V minulosti takový šlechtic nemusel nic dělat, stačilo být šlechticem. To dnes možné není, dnešní šlechtici musejí práci alespoň imitovat. A tak vymýšlejí hlouposti, jednu za druhou. Pod záminkou, že je musí chránit před vším možným, ztrpčují slušným lidem život. Jednou zakáží mentolové cigarety, jindy klasické žárovky. Potom zakáží pracovat více než 48 hodin týdně, přikážou podporovat neefektivní fotovoltaické elektrárny a zároveň by chtěli být nejkonkurenceschopnější hospodářským prostorem světa. Alespoň tak si to napsali do Lisabonské strategie a později do Strategie 2020. Vždyť papír snese hodně. Vůbec, v počtu vyprodukovaných dokumentů Evropská Unie neohroženě vede.

 

 

Podstatný problém je však jiný. I nová evropská šlechta si myslí, že zákony a pravidla pro ni neplatí. A tak je vesele porušují (např. článek 125 Evropské ústavy, který říká, že každá země ručí za své závazky sama).

 

Náklady snášejí poddaní, po novém evropští poplatníci. Kdo by si náhodou stále myslel, že žijeme ve skutečné demokracii, ať zkusí zodpovědět následující otázku:

K jakým volbám musím jít, pokud nechci aby páni José Manuel Barroso , Herman van Rompuy a Draghi rozhodovali o mém osudu? Odpověď: takové volby neexistují, šlechta se přece nevolí.

 

[ad#velkadolni]

 

ZDROJ: Richard Sulík, poslanec NS SR za SaS

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (16 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...