14.11.2023
Kategorie: Společnost

Nikdy není krve dost

Sdílejte článek:

PETR HÁJEK

Zemřel Karel Schwarzenberg. Je příznačné, že rozvědčík 107, t.č. na Hradě, jej označil za „velkého muže“. Havlistický mainstream lká a v dlouhých oslavných nekrolozích nás přesvědčuje, jaký byl chlapík. My budeme stručnější: Knížeti bylo požehnaných pětaosmdesát. Protože platí, že o mrtvých jen dobře, raději jeho roli v našem popřevratovém státě pro tuto chvíli dále nerozebírejme, abychom mu na Věčnosti neškodili. Popřejme jeho duši, aby obstála před Pánem – a to je vše.

Jednu úvahu to celé však přesto inspiruje. Západní politici Schwarzenbergova typu – tedy ti, kteří jsou odpovědni za vše, co se děje minimálně v první čtvrti jedenadvacátého století (od podvodu v New Yorku 11. září 2001) – se dožívají v bohatství a pohodlí (při skvělé zdravotní péči) vysokého věku. A současně spouštějí či podporují děje, při nichž zcela zbytečně – v imperiálních zájmech západních mocností – umírají tisíce a tisíce mladých i starých, o dětech ani nemluvě.

Spokojení geronti

Hrůzy v Gaze, kde Izrael dál vraždí tisíce civilistů, žen a dětí, navzdory zděšení a výzvám i takových institucí a jejich představitelů jako je OSN, jsou jen poslední v řadě příkladů. Americký prezident Joe Biden – Schwarzenbergův generační kolega – přesunul ke břehům sionistického státu největší letadlové lodě světa a tisíce po zuby ozbrojených mariňáků. Nikoli proto, aby vraždění civilistů učinil přítrž, ale aby vražedný stroj udržel v chodu. Aby Palestincům uzavřeným v koncentráku v Gaze nemohl náhodou někdo přijít na pomoc.

A to má Izrael veškeré nejmodernější vojenské vybavení dodávané Spojenými státy – včetně jaderných zbraní – jak poprvé oficiálně doznal jeden z jeho ministrů. Geront Biden sice mluví z cesty a nesmějí ho téměř pustit k mikrofonu, ale mocí své funkce přinejmenším asistuje úvahám o vyhnání do pouště (a pak do Evropy) dvou a půl miliónu lidí, kteří žijí v hrozivých podmínkách již po generace (od roku 1948). Poté, co sionistická myšlenka dostala právě od OSN oficiální „štempl“ – a oni ztratili vlast, kterou obývali po staletí.

Až na Bidena dojde, bude mainstream lkát nad ztrátou báječného chlapíka, který pomáhal posvátnému černochu Obamovi zorganizovat krvavý státní převrat v Kyjevě (že si tam skrze svého syna Huntera pak nakradl milióny se cudně zamlčí). Protože násilí a imperiální touhy – pro „dobro“ samozřejmě – jsou současnému Západu „geneticky“ vlastní.

Humanitární bombardování

Opravdu nic nového. Obdobný model přece představovalo například bombardování Srbska v roce 1999 Američany krytými křovím zvaným NATO. Zúčastnili jsme se toho tím pádem také – ač nás přifařili k NATO (aniž se na to NATO veřejnosti zeptali, o vypsání referenda ani nemluvě) pár týdnů předtím. Karel Schwarzenberg asistoval Václavu Havlovi při jeho výzvách k „humanitárnímu bombardování“, jež měly tuto černou kapitolu naší spoluúčasti na vraždění civilistů ospravedlnit. Miloš Zeman, jenž byl v té době předsedou vlády, s tím rovněž souhlasil (jakkoli se později alespoň kál a prohlašoval to za svou největší politickou chybu).

Američané totiž potřebovali vystavět na Balkáně svou další vojenskou základnu – a hrdí Srbové tvořili překážku. Bezprostředně při bombardování zahynulo na dva a půl tisíce lidí, tisíce dalších dodnes nesou následky. Američané a Britové totiž nasadili bomby s ochuzeným uranem (ano, právě ty, které nyní dodávají na ukrajinské bojiště). V následujícím desetiletí stoupl v zasažených oblastech Srbska výskyt rakoviny o 200 %.

Ale následky si odnesli také mnozí vojáci ze zemí NATO – z Itálie, Francie, Nizozemska, Španělska, Belgie a Portugalska. Vžilo se pro ně „neutralistické“ označení balkánský syndrom (dnes připravují srbští právníci žaloby proti státům NATO za tyto odporné následky západní agrese). Na bombardování Srbska a vraždách nevinných civilistů měla ostatně velký podíl česká rodačka (velká kámoška V. Havla a K. Schwarzenberga) „krvavá Madla“ Albrightová – v té době ministryně zahraničí USA (ostatně také si pak na dobytém Balkáně skvěle nakradla). A hle: Také již je na Pravdě Boží (kam si z nakradeného nic neodnesla) – takže o jejích dalších osudech se můžeme jen dohadovat.

Veselé vraždění, kam se podíváš

Nebylo divu, že její „velký přítel“ a humanista Václav Havel vyzýval veřejně Spojené státy a severoatlantickou alianci k napadení Iráku – a prezident G. W. Bush se nedal dlouho pobízet. Sice pak přiznal, že oficiální důvod (údajné zbraně hromadného ničení v rukách Saddáma Husajna) si jeho CIA vymyslela – ale sto tisíc mrtvých si již život zpátky vzít nemohlo. O tisícihlavých zástupech zavražděných civilistů v Afghánistánu se rovněž dnes již nikdo ani nezmíní.

Ani o tom, že také naše armáda – změněná za „ministrování“ Alexandra Vondry (ODS) na „obraně“ ve veselý operetní intervenční sbor k formální podpoře amerických imperiálních výbojů – má na této krvavé kapitole svůj podpis. Slavné návraty několika padlých českých žoldnéřů (provázené trestním stíháním několika jedinců, kteří se odvážili vyjádřit svou nechuť) jsou zapomenuty po bezhlavém úprku NATO z této zkoušené země. O Libyi – kvetoucí zemi plukovníka Kaddáfího přeměněné po intervenci na rozvrácenou poušť – ani nemluvě.

Bráníš se? Hoďte na něj sítě (sankcí)!

Za všechna tato zvěrstva Američany (a jejich podržtašky v NATO) pochopitelně nikdo nikdy nepopotahoval. Nějaké „sankce“ za statisíce povražděných civilistů, rozvrácené země a celé regiony? Ani ťuk. OSN – ať již tyto výboje schválila či nikoli – jen občas zabručela nějakou tou „rezolucí“ (s osudem stejným, jako „rezoluce“ proti Izraeli a jeho okupaci zbývajících palestinských území na Západním břehu atd.) – tedy žádným.

Zato když po státním převratu v Kyjevě (Američany přiznaně organizovaném a financovaném) vojenská nacistická junta spustila vraždění ve východních ukrajinských regionech (Doněck, Luhansk), které odmítly převrat akceptovat – náhle šlo o „protiteroristickou operaci“. Opět tisíce mrtvých civilistů včetně dětí. Ale když miliónům svých krajanů, jimž hrozilo genocidní vyvraždění, přišlo na pomoc Rusko – bylo zle. Sankce za záchranu tisíců životů patří k tomu nejmenšímu.

Nikdy není krve dost

Krve nemá Západ nikdy k sytosti dost. Skvěle to Anglosasové předvedli právě na Ukrajině. To, když Rusko dalo konečně rázně najevo, že na svém „měkkém podbřišku“ (americkém protektorátu Ukrajina) nedovolí umístit rakety s jadernými hlavicemi (a nechat dojít k opakování karibské krize v opačném gardu), byli rychlí: Dohodu aktuálního šéfa popřevratové junty s Moskvou zatrhli:

Pro tohle jsme to přece všechno nedělali, komický herče, mazej za nás (s našimi zbraněmi) poslat na smrt své občany! A tak se také stalo. Dnes už ukrajinské životy docházejí, země je rozvrácená, z větší části rozkradená a vyprodaná americkým nadnárodním kolosům (to ony vyrábějí a vyvážejí jedovatou pšenici a další zemědělské produkty, nikoli Ukrajinci – a proto jim Brusel dává vývozní zelenou bez cel – což mouřenín Fiala oddaně akceptuje). A tak o ni postupně ztrácejí zájem.

Rusko totiž dalo rázně najevo, že se vraždícímu Západu nepodřídí. A tento „signál“ inspiruje stále více zemí označovaných jako „globální jih“ (čímž se západní propaganda vyhýbá tomu, aby konstatovala, že jde o většinu světové populace). Především Afrika se probouzí. Diplomatická katastrofa, kterou si Fiala a spol. právě přivezli z Nigeru, je toho jen dalším dokladem. Schvalovat izraelské vraždění Palestinců tak nehorázným způsobem, jakým to Pětidemolice činí, je už i na někdejší kolonie Západu přece jen příliš.

Pryč!

Je přímo obludné zůstávat v NATO – a vršit další a další „spolupodpisy“ na jeho krvavých nájezdech, které stále více a více přibližují svět jaderné apokalypse. Z parlamentních (i neparlamentních) stran a hnutí jen málokteré otevřeně říkají: Pryč odtud! V parlamentu je to jen Okamurova SPD. A mimo parlament?

Právě se na scéně objevila Aliance za nezávislost ČR. Tvoří ji menší subjekty a jednotlivci (například Národní demokracie, Dělnická strana, Republikáni Miroslava Sládka, Aliance kulatého stolu či Rozumní Petra Hanniga a další), kteří přišli s originální myšlenkou: Po uplynutí dvaceti roků od vstupu má každá členská země NATO právo z aliance vystoupit – pouhým oznámením Washingtonu. A do roka je pryč. Píší v tomto smyslu dopis gerontovi Joe Bidenovi (třeba mu to někdo přečte).

Jasně že se jim vládní moc vysmívá. Ale současně musela připustit, že takové ustanovení skutečně existuje. Takže to chce jen „maličkost“: Aby voliči „pustili“ do parlamentu (a vládních postů) strany, které jdou do voleb právě s tímto programem (obdobně jako s vystoupením z EU).

Jenže zatímco opustit Brusel vyžaduje referendum – a to sice máme v ústavě, ale není snadné dosáhnout zákona, který by lidové hlasování umožnil – v případě vystoupení z NATO se nic takového nevyžaduje. Ostatně ke vstupu rovněž nebylo potřeba.

Díky Alianci za nezávislost, že nám to připomněla! Jako smrt jednoho z hlavních protagonistů současné destrukce státu a civilizace připomněla, že nikdo není nesmrtelný. A že všeho do času.

To není málo.

 

PETR HÁJEK

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (16 votes, average: 4,63 out of 5)
Loading...
19 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)