
Neziskové organizace a transparentnost: Kdo se bojí, má co skrývat
ROSTISLAV KOTRČ
Zveřejnění financování neziskovek není útok na demokracii, ale její ochrana. Kdo jedná čistě, nemá důvod se transparentnosti obávat – naopak ji potřebuje.
Ve veřejném prostoru se znovu rozhořela debata, která je ve skutečnosti stará jako demokracie sama: má být vliv peněz na veřejné dění transparentní, nebo má zůstat skrytý za ušlechtilými hesly? Diskuse o regulaci neziskových organizací, zejména těch se zahraničním financováním, odhaluje hlubší problém – střet mezi odpovědností a nekontrolovanou mocí.
Je pozoruhodné, jak rychle se část veřejné debaty uchyluje k dramatickým tvrzením o „ohrožení demokracie“, jakmile se objeví návrh na větší transparentnost. Jako by samotný požadavek na zveřejnění financování byl útokem na svobodu. Ve skutečnosti je to přesně naopak.
Demokracii neohrožuje transparentnost. Demokracii ohrožuje skrytý vliv.
Neziskové organizace hrají důležitou roli. Nikdo rozumný to nezpochybňuje. Jsou součástí občanské společnosti, vstupují do veřejné debaty, ovlivňují politiku, podílejí se na tvorbě legislativy, čerpají veřejné prostředky a vystupují jako morální autority. Právě proto ale nemohou stát mimo pravidla, která platí pro všechny ostatní aktéry ve veřejném prostoru.
Kdo chce ovlivňovat veřejné dění, musí snést veřejnou kontrolu.
To není represivní myšlenka. To je základní princip demokratického státu.
Zcela zásadní je, že navrhovaná opatření nezakazují činnost neziskových organizací. Nikomu neberou právo sdružovat se, vyjadřovat názory nebo prosazovat veřejné zájmy. Jediné, co požadují, je transparentnost – tedy informace o tom, odkud přicházejí finanční prostředky, které tuto činnost umožňují.
A zde se dostáváme k jádru problému.
Pokud je organizace skutečně nezávislá, poctivá a jedná v souladu se zákonem, proč by měla mít problém zveřejnit své financování? Co přesně je na transparentnosti tak nebezpečné?
Odpověď je nepříjemná, ale zřejmá: transparentnost je problémem pouze pro ty, kteří mají co skrývat.
Neziskové organizace, které jsou „čisté“, nemají a ani nepotřebují nic skrývat. Naopak – transparentnost posiluje jejich důvěryhodnost, legitimitu i veřejnou podporu. Otevírá prostor pro důvěru, nikoli pro podezření.
Na druhé straně existuje reálné riziko, které nelze ignorovat. Neziskový sektor může být – a v některých případech i je – zneužíván jako nástroj pro: skryté financování politických aktivit, vlivové operace ze zahraničí, obcházení pravidel pro politické subjekty, a v krajních případech i praní špinavých peněz.
Tvářit se, že tato rizika neexistují, není obranou demokracie. Je to její rezignace.
Je třeba si také uvědomit, že značná část neziskového sektoru hospodaří s veřejnými prostředky. To znamená s penězi občanů. A zde by měla být debata ještě jednodušší.
Kdo nakládá s veřejnými penězi, podléhá veřejné kontrole.
Tento princip nikdo nezpochybňuje u státu, samospráv ani soukromých firem čerpajících dotace. Proč by měl být neziskový sektor výjimkou?
Argument, že transparentnost povede k „omezení demokracie“, tak působí spíše jako obrácení reality. Ve skutečnosti by absence transparentnosti znamenala pravý opak – otevření prostoru pro nekontrolovaný vliv, který je ze své podstaty nedemokratický.
Demokracie není pouze o svobodě. Je také o odpovědnosti.
Bez odpovědnosti se svoboda mění v privilegium bez kontroly. A právě to je stav, kterému se musí moderní právní stát bránit.
Samozřejmě, každý zákon může být špatně napsán. Každý nástroj může být zneužit. Proto je nezbytné trvat na přesné definici pojmů, přiměřenosti opatření a existenci soudní kontroly. To je legitimní a potřebná debata.
Ale odmítat samotný princip transparentnosti jako takový znamená odmítat základní stavební kámen demokratického systému.
Ve skutečnosti nejde o spor mezi demokracií a regulací. Jde o spor mezi transparentností a netransparentností.
A v tomto sporu by měla být pozice jasná.
Pokud chceme demokracii chránit, musíme chránit její integritu. A integrita veřejného prostoru začíná u toho, že víme, kdo ho financuje a s jakým cílem.
Transparentnost není hrozba. Transparentnost je světlo!
A kdo se bojí světla, ten by měl vysvětlit proč!


(18 votes, average: 4,94 out of 5)
Jasně, že se ti co jsou šmejdi a lehkoživky se bojí, že jim někdo do toho čarování uvidí! Ti co opravdu „slouží dobru“, ti strach nemají a transparentnost jim vůbec nemůže vadit! Ale ziskovým povalečům ano! Takže na ně postupně dojde. Půjde to možná pomaleji, ale evidentně to půjde!
Možná by jen stačilo redefinovat znaky, práva a povinnosti jednotlivých skupin spolků a organizací. Třeba vedení průhledného účetnictví – Michprdi by pak těžko vysvětlovali, proč na Letnou účtovali jen cca 4.000,- a museli by vybalit, kdo jim to všechno zaplatil, nezávislou televizi zaúkoloval a v čím zájmu celý ten kravál od začátku realizovali.
Je pro mě z rozkoší sledovat,jak se vybrané,dobře utajované prasárny a svinstva proderou k přežvýkání co nejširším zástupům jejich obětí.
Je to hrdinský čin,báječný kšeft,či jen zájem jedné každé “ “ demogratické „vlády “ ruzných barev spodního textilu udržet to jini všemi opovrhovanou mrzkou lůzů ve vzájemné nedůvěře a nenávisti
“ To vědí pane Kártr, tady u nás v Čechyji se všechno hnedky vykecá !“
K tomu doufám postupně dojde. Aby byla transparentnost ve všem, kde hrozí že se bude mlžit, podvádět a krást…
Jsem přesvědčený že více nežili neziskový citzopasníci zdatně se sytící lupem ktrerá v š e ch n y jejich vlády
drze a nakonec i veřejně brutálně vymámily na přes třicet pět let jimi opovrhovanýxh a šikanovaných domorodcích této země
Určitemají strachem stažené svěrače jejich velkorysí donátoři,sponzoři a ostatní „´šlechetní dárci „kteří podporou těchto i na nich cizopasích se štěnic tak platí vykonavatele těch nejodpornějších prasáren a loupeží