Než poslanci zvednou ruku…

Poctivě jsem si přečetla návrh zákona o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů. To proto, že se mě pár přátel poslanců i senátorů i starostů a dalších lidí ptalo na můj názor. Přečetla jsem si návrh poprvé… Podruhé…. Potřetí…

Proč tolikrát? Musím se přiznat, že jsem totiž poprvé za mnoho let zaváhala. Zda mám nějaký názor na téma Covid-19 vůbec formulovat. Protože dnes mít jakýkoli názor na covid je doslova hrdinský čin, neb se ihned ocitáte v nemilosti jedné z nesvářených skupin, kde jakékoli racio jde stranou, a nahrazují ho silná, často ne právě slušná, slova. A to jen proto, že nezapadáte do jejich jediné pravdy bez ochoty alespoň vyslechnout jiný názor. Zaváhala jsem přesto, že jsem, pokud to o sobě mohu říci, člověk spíše odvážný – a to nejen u soudů.

Po přečtení onoho návrhu pandemického zákona jsem však pochopila, že mé obavy nejsou v tomto směru vůbec, ale vůbec na místě. Proti tomuto zákonu totiž musí být všichni bez rozdílu oněch táborů, protože tento tzv. pandemický zákon vůbec neřeší žádnou pandemii. Takže se mi ulevilo – ale jen těch prvních pár minut. Hned na mne totiž skočilo všechno to, proč by pro tento zákon neměli poslanci v žádném případě zvednout ruku.

Zkusím to srozumitelně a heslovitě.

1. Zákon je přijímaný účelově pouze pro pandemii Covid-19, což je vysoce nestandardní. Není tedy použitelný při jiných podobných situacích, čímž zcela rozbíjí systém ochrany veřejného zdraví.

2. Z přísného nouzového režimu se přechází k obyčejnému zákonu, který je snadno zneužitelný.

3. Bainco šek vládě. Namísto nouzového stavu, který je omezen trváním maximálně 30 dnů a musí jej prodlužovat sněmovna, se dává vládě, tj. velmi úzké skupině lidí, téměř stejná moc jako za nouzového stavu, ovšem časově neomezená, nikým nekontrolovaná, tedy z mimořádného se stává běžné a snadno zneužitelné úzkou vládnoucí skupinou. Paradoxně se tak přijetím zákona upravující „mimořádné“ stává z mimořádného běžné. Vláda tak může ovládat plošně celé území ČR, a to zcela mimo parlament. Jde tedy o zásadní přesun pravomocí a zásadní omezení pravomoci parlamentu. Laicky řečeno – na rozdíl od současné právní úpravy by si vláda mohla dělat, co chce, a taky jak dlouho chce.

4. Vysoké sankce, které zákon zavádí, jsou nepřiměřené, neodpovídající účelu zákona. Odpovídají tedy patrně tomu, jaké částky jsou pro členy vlády běžné, ale pro obyčejné lidi a pro malé firmy by byly ve většině případů až likvidační (50.000,- Kč, 100.000, – Kč, 3.000.000,-, 4.000.000,- Kč).

5. Ukládání a výběr sankcí by jistě vyžadovalo zvýšení poštu úředníků na všech frontách. Jejich náplní by bylo vést všechna ta řízení a ukládat tyto sankce.

6. Některé části zákona (např. nařízení pracovní povinnosti, zákaz shromažďování), jsou na hraně, ne-li za hranou, ústavnosti.

Co tedy zákon o pandemii přináší nadějného pro nás, občany?
Vůbec nic. Opatření, která definuje, mohla realizovat vláda po celou dobu trvání ohrožení virem, tedy už skoro rok. Jak se jí to povedlo, jaká měla opatření řád, logiku, efektivitu a výsledky, to máme dnes a denně v médiích. Tedy tzv. pandemický zákon neřeší pandemii. Tu nevyřeší zákon, ale jen smysluplná, promyšlená, efektivní a regionálně pružná opatření, která bude korigovat po boku vlády tým odborníku napříč profesemi, přičemž přizváni by měli být hejtmani, Svaz města a obcí, Sdružení místních samospráv a jiní, kteří k tématu mají co říct.

Nic podobného zákon neupravuje, opatření nijak blíže nedefinuje, a dokonce neuvádí ani to, že rozsah a tvrdost opatření musí být jakkoli odůvodněno.

A vše se svěřuje tomu, kdo to měl svěřeno doposud… a “nedal to”.

Zákon tedy nepřináší pro boj s covidem vůbec nic nového. Vlastně ano – tvrdé sankce… Namísto aby zde byla snaha zavést taková opatření, s nimiž se lidé ztotožní, a budou je dobrovolně ctít. Ostatně jak o tom už hovořil ministr zdravotnictví, který vystoupil dnešního dne proti plošným opatřením.

Co ale naopak tzv. pandemický zákon přináší vládě?

Z hlediska práva bianco šek.
Možnost nařizovat a zakazovat vše v zákoně uvedené v jakémkoli rozsahu.
Nařízení může být bez časového omezení, a může být jakkoli prodlužováno.
To vše bez jakékoli, byť zpětné, kontroly parlamentu.
Nebyl by zde ani žádný jiný legitimní subjekt, který by mohl daným opatřením oponovat.
Občan by byl proti nařízením zcela bezmocný.
Za nedodržování zavedených opatření pandemický zákon zavádí vysoké sankce, které mohou být likvidační jak pro jednotlivce, tak pro rodiny, tak pro firmy.
Příklad?
Kdyby vám kadeřnice ostříhala tajně vlasy, mohla by dostat pokutu až 3.000.000,- Kč, za návštěvu babičky v domově důchodců v době zákazu byste mohli zaplatit až 50.000,- Kč… a tak dále.

Co by tedy navrhovaný zákon způsobil?

Z nouzového stavu jako něčeho mimořádného by se stalo něco zcela běžného.
Zvýšila by se významně pravomoc vlády řídit naše osobní i pracovní životy pro nejbližší měsíce, možná i roky.
Zrušila by se pro případ vyhlášených mimořádných opatření její parlamentní kontrola, která byla u nouzového stavu naopak zaručena.
Zavedly by se tvrdé finanční sankce proti každému, kdo by porušil vládou nařízená opatření.
Jedním z opatření by bylo možné zakázat lidem shromažďovat se. Organizátor by mohl dostat pokutu až 3.000.000,- Kč, v případě opakování až 4.000.000,- Kč.

Jaký cíl zákon neplní?

Nepřináší žádné řešení pandemické situace, nepovolává odborníky ani samosprávu. Neřeší situaci lékařů ani zdravotních sester – třeba to, že by v takové situaci mohli mít ze zákona vyšší mzdy. Pouze vypočítává, co všechno vláda může, a kolik za to vyfasuje ten, kdo cokoli z toho poruší. Proto nemají důvod tleskat navrhovanému zákonu ani ti, kteří mají z viru vážné obavy. Tleskat tomuto návrhu mohou pouze udavači. Ti by měli žně.

Zato nás tento zákon přibližuje k poměrům, které si nezadají s poměry vlády jedné strany, postavené na udávání a sankcionování vlastních občanů bez ohledu na kvalitu výkonu nikým nekontrolované vlády a logiku jejich příkazů, a bez možnosti shromáždit se k protestům, kdyby situace přesáhla únosnou mez.

Očekávám, že poslanci něco podobného prostě neschválí. A kdyby, že zákon nepodepíše prezident.

Ano, je nutné najít proti pandemii smysluplné řešení. Ano, je nutné se chránit.
Tím řešením není ovšem v žádném případě tento tzv. pandemický zákon, ale třeba u nás nedostatkové, jinde dostupné, léky v lékárnách. Opatření, které budou mít hlavu a patu. Důvěra v ty, kteří budou opatření formulovat a odůovdňovat. Nic z toho zákon nezaručuje.

Proto jsem optimista, který si myslí, že na tom, že tento pandemický zákon není pro nás, občany, ale proti nám, by se mohla shodnout většina z nás. Stačí číst i mezi řádky a zamyslet se. A na to není v tomto případě potřeba ani právnická fakulta.