Než platit drahý právníky je lepší mít jednoho levnýho soudce

Socani nemusej platit advokátu Altnerovi, i když je pravomocně rozhodnuto, že platit maj. Je to odložený.
Nejvyšší soud takto rozhodl. Zdůvodnil to tím, že by Socani utrpěli újmu. Že by byli v depresi, plačtiví, sebevražední a marní. Že by z nich byli vrávorající bezradná ema.

Si myslím, že je to správný rozhodnutí, protože třeba uřvanýho hatemana Haška bych asi nevydejchal.
(Myslím toho Haška, co vystudoval práva v jakési osadě na Slovensku, která ani nemá GPS souřadnice. Tuším se jmenuje Ztracený svět.)

Nejvyšší soud takhle rozhoduje pouze výjimečně. Jde prý totiž o značný zásah do právní jistoty účastníků řízení.  Abych to přeložil – když takhle Nejvyšší soud rozhodne, maj většinou účastnící pocit, že je celá spravedlnost v hajzlu, což není dobré pro morálku a nepřináší to klid na práci.

Proto třeba matka samoživitelka, kterou drtí exekutor kvůli jedné jízdě na černo odklad nedostane ani omylem. Prvák musí něco vydržet, takže o žádnou újmu nejde a druhák se s ní soudce nezná.

Jo. Jsem čet, že už Mrázek blahé paměti říkal, že než platit drahý právníky je lepší mít jednoho levnýho soudce.

Prostě soudy jedou podle not a podle těch, co jsou u koryta. Nevím, proč mi to připomíná totáč.

Andrej Kobliha Babiš obhajuje EET. A děsně se na tenhle vejmrd těší, protože si od toho slibuje jednak osmnáct miliard do státní kasy, a pak že zkrachuje co nejvíc soukromníků.

K těm osmnácti miliardám došel tak, že zavolal do Chorvatska a tam mu Gojko Mitič řek, že by to klidně mohlo být. Ale že Indiánů tolik není.

Kobliha se zaradoval a rozjel za státní prachy kampaň, kde národu sděluje, že za těch osmnáct vybranejch milard, který odkejv Gojko Mitič, se dá postavit třicet Čapích hnízd.

Národu už je to ale nějak u prdele. Národ je lehce katatonický.

Národ je smířenej s tím, že za nějakou dobu budem všichni online. Že budem napíchlý na Centrální Agrofertí mozek. Že budem sešněrovaný a plný zákazů a směrnic a nařízení a norem a šedý buňky mozkový se pod tím náporem Dobra budou vařit a bublat jak asfalt v parným létě.

A skvělý je, jak většina lidí tomuhle tleská a libuje si, že konečně má ten náš pozemskej život smysl. Že stojí za to žít a bejt a hejbat se sem a tam.

A pak, obloženi kotlíkovejma dotacema ve sterilní umakartové knajpě, kde výčepák v chirurgických rukavicích čepuje cosi neurčitého bez voltů, si vzájemně koukáme do očí a sdělujeme velký životní pravdy. Jako třeba tu, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.

A pak jedeme ve špičce metrem a zjišťujeme, že ta naše svoboda je jaksi vynulovaná a v píči, jelikož se na nás mačká nějakej ztopořenej eurounijní deviant.

[ad#clanek-respo]

Doba je divná.
Jo.
Tačvúd s Gekonem se mě ráno ptali, jestli taky znám Gojko Mitiče. Jsem jim řek, že samozřejmě. Že my Indiáni se známe všichni. Osobně.
Koukali na mě s úctou.

Dnes bude oblačno, s přívětivě zvlěnou okluzní frontou. Myslím, že večerní zahrádka to jistí.

To je zatím vše.

ZDROJ: Zelený Škraloup