Nerudové hrozí údajný střet zájmů

Zdá se, že v tak zvané „volební kampani“ před prezidentskou volbou budou mít hlavní slovo zcela jiné (ne)kvality kandidátů. Obecně se dnes ví, že dva „favorité“ – Petr Pavel a Andrej Babiš – mají za sebou jednak komunistickou minulost, ale také údajnou či skutečnou spolupráci se StB. U Babiše, pracujícího v zahraničí, to bylo zřejmě nutné, protože StB „vytěžovala“ zaměstnance zahraničního obchodu, zvláště ty, kteří dostali důvěru strany a vlády a pracovali na „Západě“- třeba i jen v Maroku. U Pavla to bylo logické vyústění jeho „rodinného zázemí“ a touze bojovat za socialismus s nepřátelskými rozvědkami Západu.

To třetí v pořadí voličských preferencí, Danuše Nerudová, byla v dobách socialismu ještě dítětem, a tak se jako by z čistého nebe na její hlavu snesla kritika za to, že má manžela. Její muž je totiž advokátem. Vítězství Danuše Nerudové v prezidentských volbách by Česko postavilo před řadu premiér. Nejenže země ještě nikdy neměla ženu ve svém čele, ale ani případného „prvního muže“. A navíc takového, který má plně rozjetou právnickou kariéru u vlivné advokátní kanceláře Havel & Partners oplývající veřejnými zakázkami pro stát i velký byznys…Kromě ovlivňování veřejných zakázek kritici Nerudova právnického angažmá poukazují i na fakt, že hlava státu jmenuje soudce. A právě případné slovo jejího manžela či jeho kolegů z Havel & Partners, kde Robert Neruda vlastní zhruba čtyřprocentní podíl, budí emoce. „Můj muž v žádném střetu zájmů nebude. Pokud by se přesto ukázalo, že něco takového hrozí, je připraven učinit všechny kroky, které by případný střet zájmů vyloučily,“ zdůraznila pro Lidovky.cz Nerudová. Podotkla rovněž, že s manželem žije 25 let a svoje kariéry oddělují. „On podléhá advokátnímu tajemství. Já nevím, jací jsou jeho klienti,“ uvedla.

Nerudová tak „neví“ a zato její kritici už vidí jejího manžela jako „poradce“, který bude své ženě v prezidentské funkci radit, koho jmenovat či nejmenovat soudcem. Náš současný prezident sice nemá za manželku advokátku, ale svou „troškou do mlýna“ také přispívá k tomu, že má jakési právo veta a odmítá podepsat některá jmenování soudců či profesorů a velmi „zajímavé“ je jeho tvrdošíjné odmítání povýšení Michala Koudelky do generálské hodnosti a obecně proti jeho pokračování v roli ředitele BIS. Zdá se , jako by kritici Nerudové spoléhali právě na to, že právě ona bude pokračovat v praxi Miloše Zemana, navíc nikoli v důsledku svých názorů , ale tím, že bude ovlivňována svým manželem. Chudák, snad aby se s ním rozvedla. Ono by to ale jejím kritikům sotva stačilo a stále by tu hrozil „střet zájmů“.

Předseda advokátní komory Robert Němec naopak v působení Nerudy v advokacii žádný problém nevidí. „Z hlediska advokátního to není vůbec relevantní téma. Advokát má jasně daná pravidla, kdy smí nebo nesmí někoho zastupovat. Vůbec to nesouvisí s tím, co politického dělá jeho partner či partnerka,“ uvedl Němec.

Navíc, někteří bývalí politici vidí problém ze zcela jiného úhlu. Rozporují totiž rozhodnutí Ministerstva vnitra a vyřazení některých kandidátů z důvodu nedostatečného počtu podpisů. „Algoritmus, podle kterého podpisy ministerstvo počítá, je napsaný v zákoně. Ten ale vůbec neřeší otázku, kdyby Nejvyšší správní soud řekl, aby se hlasy přepočítaly, a zjistilo se, že tam byla chyba,“ začal uvažovat Svoboda. Podle bývalého předsedy KDU-ČSL by to mohl být problém pro celou prezidentskou volbu. „Pak je otázkou, jestli by se mohl vůbec volit prezident republiky. U pana Diviše se řekne, že je to nefér, protože nemá stejnou šanci jako všichni ostatní. To, že je ten rozdíl tak těsný, je velké riziko. Teď si jen domyslete, co by se dělo, kdyby se došlo k tomu, že to bylo špatně a že pan Diviš patří mezi kandidáty,“ pokračoval Svoboda.

Jiří Paroubek, bývalý předseda vlády, jde ještě dále a viní Ministerstvo vnitra z manipulace s počty kandidátů. „Musím říct, že to je problematické, protože nedělají kontrolu všeho, ale jen vzorku, a to není fér. Na mě to působí tak, že vnitro udělalo politické rozhodnutí, protože chtějí některé kandidáty, kteří by tříštili hlasy těch občanských kandidátů, vyloučit ze hry.“

Po poslední nepřímé volbě prezidenta v roce 2008 poslaneckou sněmovnou panoval názor, že lépe než sledovat machinace poslanců-volitelů- je převést prezidentskou volbu do přímé volby prezidenta českými voliči. Jak se ukazuje stále zřetelněji, machinace a mediální masáže jsou přítomny i přímé volbě prezidenta a řada někdejších zákonodárců, co hlasovali pro přímou volbu prezidenta, dnes svého rozhodnutí lituje. Mimochodem, je to de facto jediná výrazná změna, která nám po vládě Petra Nečase, kterého stále „mele“ česká justice, zbyla. To jsou právě ty paradoxy politiky. To skutečně důležité a možná prospěšné už další vlády Sobotky a Babiše zrušily , jen ta přímá volba prezidenta nám tu zůstala.