(Ne)obyčejný zimní den
RUDOLF GAJDOŠ
Je sedm hodin ráno a zvoní budík. Nechce se mi vstávat, ne kvůli tomu, že by se mi chtělo spát, ale kvůli zimě – v pokoji mám 15 stupňů, asi někdo v noci zapomněl přiložit do kamen. A tak se zvedám z postele, sundávám si tlustý svetr a deku a po pár dřepech, abych se alespoň troch zahřál, jdu na snídani.
Přicházím do obýváku, kde sedí bratr a dívá se na televizi. Právě řeční premiér Fiala o tom, jak vláda pomáhá lidem a jak nikoho nenechá padnout. Měl by jít na oční, přemýšlím, potom by snad uviděl, co se v republice doopravdy děje. Přitom se podívám z okna, co je venku nového. V zásadě nic: teplota je kolem mínus osmi stupňů (už měsíc), a sněží – sněhu je asi patnáct centimetrů, a to i na silnicích, protože silničáři už dávno sníh neshrnují – jeden výjezd pluhů a soličů by znamenal bankrot technických služeb. Kvůli drahé soli a drahým palivům.
Fialův mimořádný projev (už kolikátý?) končí a ihned začíná další: není to nikdo jiný než sám Volodymyr Zelenskij. Chudák, je mu v Kyjevu taky zima: sedí v lyžařské bundě, na hlavě má pravou ruskou ušanku a od pusy mu jdou chuchvalce páry. Prosí (jako vždy) o další zbraně a další sankce. Hrozí, že pokud mu ihned nepomůžeme, Rusové budou za pár hodin v Kyjevu. Od prvních mrazů se totiž Rusům začalo na frontě dařit: dobyli Charkov, Dnipropetrovsk i Oděsu a postupují ke Kyjevu. Z východu, z jihu i ze severu. Jak jinak, dorazil generál Mráz a do té doby polofunkční ruská technika jako švihnutím kouzelného proutku jede na plné obrátky.
„Okamžitě tu televizi vypněte!“ ozve se otec a bratr televizi ochotně vypíná. „To jste zapomněli, že kvůli deseti minutám puštěné televize budeme muset být dva večery bez světla, abychom dokázali zaplatit za elektřinu?! Jděte radši oba na nákup, snad v krámu ještě něco bude!“ dodává a dává mi do ruky balík peněz – celkem asi 500 000 korun. Za to koupím asi jeden chleba, deset rohlíků, kus sýra a deset deka té nejlevnější šunky, přemýšlím. Kde jsou ty doby, co chleba stál 40 korun, teď stojí 170 000 korun. Pokud vůbec chleba je. A inflace? Ta je na 3500 procentech a každý den stoupá o asi deset až dvacet procent výš.
Vycházíme ven. Na ulici nikdo není, všichni sedí doma u kamen nebo leží zabalení v postelích, pokud nemají čím topit. Ve vzduchu je cítit kouř; zatím je to ten „příjemný“ kouř – kouř ze dřeva a uhlí, ale až opustíme naši čtvrť na okraji města a přijdeme do centra, kde jsou panelové domy, kouř ze dřeva a uhlí bude nahrazen kouřem z odpadků a dalších materiálů, které hoří.
Přicházíme k prvním panelákům. Drtivá většina bytů je vybydlená – kdo mohl, odjel na vesnici k rodině nebo alespoň na chatu, kde může topit dřevem. Z některých zabedněných otvorů po oknech jsou vystrčené ven roury od kamen: kdo nemohl nebo nechtěl odjet na venkov a podařilo se mu sehnat kamna i dřevo, nainstaloval si kamna rovnou v bytu, odstranil okno, nahradil ho deskou a vyřízl v ní otvor, kterým vystrčil ven rouru z kamen. Sice primitivní, ale funkční (a jediné možné) řešení.
Procházíme kolem jednoho vchodu do paneláku. Stojí tam skupina lidí a o něčem živě diskutuje. Ze zvědavosti přistoupíme ke skupině lidí a posloucháme, o čem se řeční. Aha, zjišťujeme po chvíli, sousedka od postaršího muže stojícího uprostřed hloučku v noci umrzla. Rodinu neměla, žila sama. Když soused dnes ráno se k ní šel podívat jak se jí daří, protože už týden neopustila svůj byt a nebylo z něho nic slyšet, našel ji mrtvou v posteli, obalenou dekami, oblečením a záclonami. V umyvadlu v koupelně byl led… Záchranky ani pohřební služby skoro nejezdí, a tak co mám s mrtvou sousedkou dělat? ptá se muž. Radši skupinu opouštíme a pokračujeme k cestě do obchodu.
Přicházíme k obchodu, jednomu z mála obchodů, které jsou ještě v provozu. Zbytek je zavřený – buď zbankrotoval, nebo dočasně přerušil provoz a čeká na zlepšení situace. Před obchodem už je velká fronta, obchod kvůli extrémně drahým energiím otevírá až v deset hodin a zavírá už ve čtyři hodiny odpoledne. Někdo na nás z fronty mává – je to děda, který si přivstal a přišel sem před námi.
„Ahoj kluci,“ zdraví nás. „Taky na nákup? Já tady stojím od čtyř hodin ráno. Staré časy se vrátily: kdysi za socíku jsem při čekání na otevření obchodu sedával na támhleten patník!“ dodává a ukazuje nám. Stoupneme si k dědovi, před kterým je odhadem asi padesát lidí, a čekáme, až se obchod otevře. Za námi stojí asi šedesát lidí a dav se pořád zvětšuje.
Obchod se konečně otevírá. Všichni, co až dosud klidně stáli, náhle vtrhnou dovnitř a berou, co v regálech najdou. My máme domluvenou strategii: já běžím pro pečivo, bratr pro šunku a děda pro sýr. Přibíhám k oddílu, kde je pečivo: je zde asi třicet (už tvrdých) rohlíků a deset bochníků chleba. „Pekaři nepřijeli; kvůli sněhu, drahé naftě a nedostatku mouky,“ říká smutně paní za pultem, která mě sleduje. Jsem zde jako jeden z prvních, a tak rychle beru bochník chleba a do připravené tašky nahážu pár rohlíků. Ani je nepočítám, když mám pocit, že je jich kolem deseti, rychle běžím k pokladně. Po cestě vezmu ze skoro prázdného regálu malý pytlík rýže, poslední, který tam byl. U poklady se potkávám s bratrem, který mi vítězoslavně ukazuje tu trochu šunky, kterou získal. „Víc jsem už nestihl, byl jsem sedmý!“ omlouvá se. Konečně přichází i děda, v ruce drží bloček goudy. U pokladny zaplatíme, prodavačka peníze ani pořádně nepočítá, jenom je rychle prohlédne a hodí do umělohmotného soudku vedle sebe. Za den se ten soudek naplní zhruba do dvou třetin.
Rychle odcházíme. Venku je obrovská tlačenice směrem dovnitř, lidé se strkají a nadávají si, jedinci hrubší povahy neváhají a pomáhají si pěstmi a kopanci. Když to vidíme, předáváme celý nákup dědovi. Já si stoupnu před dědu, bratr za něho a takto vyjdeme ven, připraveni okamžitě bránit náš nákup. Často se totiž stalo, že nějací lumpové si počkali před vchodem a lidem nákup prostě ukradli.
Konečně přicházíme domů. Všichni už na nás čekají, a tak se vystrojí na současné poměry bohatá snídaně a každý se nají. Krátký zimní den potom pokračuje hlídáním zásoby dřeva, aby ji nám někdo neukradl, pytlačením (bratr má silnou vzduchovku, a tak chodí na bažanty a zajíce, čímž nás zásobuje masem; nadbytečné maso se vymění se sousedy za něco jiného) a přemýšlením, jak ještě snížit spotřebu elektřiny. Plyn máme dávno vypnutý, už od konce listopadu, elektřina se používá jenom v nejnutnějších případech.
Dnes večer jsme ale při svíčkách a petrolejce – díky rannímu sledování zpráv. Potom následuje večeře a jde se spát. Oblékám si svetr a balím se do deky, potom si lehnu do postele a snažím se usnout. Dnešek se na současné poměry vydařil, přemýšlím. Už aby bylo jaro…
P. S. Pevně věřím, že jsem byl v tomto článku příliš pesimistický.
Rudolf Gajdoš, blogosvet.cz
Trošku mi tam chybí nejzranitelnější ve fašismu, děti. Takže zasupluji.
Komisaři ve školách byli z úsporných důvodů rozpuštěni, ti co dětem z rodin bez obživ rozhodovali kdo je víc podvyživený nad hrobem z dětí v lágru. Stejně neměli co dávat kromě červené řepy která došla protože z polska to začali posílat do němec.
Pohádka, ne brzká realita
Posunula bych vám čárku za to „ne“, když dovolíte.
dal bych čárku před i za „ne“ , tak to vyzní úderněji
Rezidente, v tomto případě bych to napsala takto: „Pohádka? Ne! Brzká realita!‘
Mám televizi 32″ a žere je 27W, šestiramenný lustr pak 24W (6x4W).
Jenže žehlička 500W,
varná konvice 2kW,
topné těleso v pračce 2kW.
Vařič s plotnami 600W a 1200W.
Mikrovlnka 20l 1250W.
K tomu porůznu LED žárovky 4-9W.
Notebook 17″ asi tak 70W,
(když zaklapnu jeho víko,
tak se spotřeba monitoru přenese na tu připojenou televizi.
Je to takové minimum
přidal bych že lednice žere 65-100W a mrazák i 160W
O plynu a jeho „kvalitě“ psali včera na aeronetu.
Já už dva měsíce tvrdím, že stojí za hovno a stálo mne to balík za úpravy kotlů a karmy a ještě se na tom nedá vařit. A samozřejmě jsem za vola a notorickyho stěžovatele pač emerickej plyn je asi špica. A vubec, mam mit nový sporáky, nový kotly a novou karmu a vubec všecko je jen MOJE vina a nikho jinýho!
Včera mi přišlo tohle, vyjímám:
„Napustil jsem do malého kastrolku vodu tak na 2 hrnky a dal na plynovej sporák, nejmenší hořák, říkám si to bude stačit. Jedině tak hovno! Zapálit se mě to podařilo až na počtvrté tou jiskrou na sporáku. Vykouřil jsem na dvoře dvě cigára a ani to nezačalo vřít! Tak jsem byl nasranej rozžhavenej, že bych to spíš ohřál v rukách. Plamen takovej spíš žlutej. Na sklokeramickém sporáku bych doma měl za tu dobu i 4L vody ohřáté do varu. Myslím, že to akorát pořádně vrtí plynoměrem, ale nehřeje.“
tak to je kolem Hodonína …
Když plyn soudruzi „vyfutrovávají“ dusíkem (N) a kysličníkem uhličitým (CO2),
tak se není čemu divit.
Plamen musí být světle modrý,
což je spalovací optimum.
Tak někdy zkontrolují v kolli jestli výměník není zaprášený a je. A vždy byli plameny modré a teď jsou z půlky žluté a ještě to proprskává červenými blikanci a když vařím kafe tak to v kuchyni smrdí jak rasův futrál.
.. celkem dobrý, jen s těmi bažanty a zajíci je autor totálně mimo. Ti už mají jen krůček k zařazení na seznam ohrožených druhů, zatím tomu ještě brání myslivecká loby..
Nu, jestli ty svině ze strakovky nevyženeme, tak takhle dopadneme. Měli jsme kolegu z Jemenu, který se velmi divil, že tu ještě lítají holubi po městech. U nich nepřežije nic živého, co se kolem domů hne. Flintu mají pověšenou u dveří na zdi a případně okamžitě loví.
ad
U nich nepřežije nic živého, co se kolem domů hne. Flintu mají pověšenou u dveří na zdi a případně okamžitě loví.
…
Nemohl byste mu napsat at veme známý a příbuzný, že si u nás u úřadu vlády muže hezky zalovit ???
Vy taky musíte všechno vykecat !!
Za blokády Leningradu stáli lidé v noci v mrazu frontu na chleba. Každý měl nějaký ten potravinový lístek. Norma byla tuším 100 gramů na den. Kdo lístek ztratil, nedostal nic. Kdo se pokusil v obchodě kousek chleba ukrást, byl zbit ostatními. Za krádež lístků byla tuším kulka. Musím v knihovně vyštrachat knížku, Slaný led se jmenuje, a připomenout si, jak to bylo.
Blokáda trvala 872 dní (od 8. září 1941 do 27. ledna 1944)
a ve městě zemřel hladem odhadem jeden milion lidí.
V důsledku blokády se denní dávky chleba snížily na 250 gramů pro dělníky a techniky a 125 gramů pro kancelářské pracovníky, rodinné příslušníky a děti,
což stěží postačovalo k tomu,
aby se normální člověk udržel při životě.
Lidé umírali náhle při chůzi do práce na následky vyčerpání hladem a chladem.
Problém byl v tom,že z okolních vesnic přišlo do
Leningradu obrovské množství lidí.Neměli ve městě
trvalé bydliště, takže ani nárok na potr.lístky.Žili
většinou ve všem možném na veřejných prostoru.
Mezi nimi byli ztráty nejvyšší.
Mily autore,
To je moje vize reality. Bohuzel jste tam nezahrnul chovani jisteho etnika, ktere bylo za Marie Terezie na stejne pozici spolu s vlkem a jinou skodnou. Take jste nezahrnul novocechy z vychodu, kteri se umeji skvele organizovat. Take jste nezahrnul jak zplakali vsichni ti, co meli penize na kartach,pac bankomaty nejely a pozdeji je nekdo vyraboval.
Pratele, zil jsem pet let bezplynu a vody. Bez eletriky by to asi taky slo, ale to by uz bylo jen prezivani. Vim co je to zima vpanelaku. Ovsem bez tepla to fakt nejde. Byl jsem sam a je dost napalici. V mrazech jsem si poustel radiator jen v noci. Pres den jsem se snazil v bytemoc nebyt.. varil jsem v mikrovlnce, neohrival, varil. Koupal jsem se v praci. Protekajici zacod i kouhout u vany jsem opravil svepomoci, pac jsem nikde nenatrefil na odbornika. Jen same skibotechny. Pritom mi nakapala pul vany vody. Tu jsem pouzival na vareni.
Ps. Vsimli jste si, ze nikde nejsou reklamy na to, ze nekdo porada plesy?
Vidim to tak, ze posledni dovolenou jsme meli v lete. Posledni Vanoce budou ted. Mozna jeste silvestr, pak ocekavam velky pocet sebevrazd. Nnejaky ten kanibalismus, pak jeste otravujici uredniky, kteri budou chodit byt od bytu a merit stridave teplotu a uuhlikovou stopu, vybirat pokuty a rozmistovat novocechy a zabavovat majetek. Tihle urednici se nebudou nijak lisit od pobiracu vypalneho, kteri budou brat vse, cobude mit nejakou cenu.
Doprucuji knihu Alese Prichystala PREZIT NEBO ZEMRIT, pokud simyslite, ze to vidite sami dost cerne,po precteni se dovite, ze jste se pohybovali jeste v optimisticke spektru.
Toz tak
Hlavně nezapomenout posílat finance alias výpalné, někdo si to holt líbit nenechá, každý se tak neohýbá a nehrbí. Stačí se podívat, kdo je proti vytvořené drahotě kolem sebe na demošce a slušnácky deonstruje.
demonstruje. Výpalné, na to ještě je…proč asi, že Tak raději zvednou prac.daně, aby i na to bylo, bo to rabování by bylo hned?
Situace v článku nenastane, pokud Čínská lidová armáda vojensky obsadí Brusel a vystřílí ten Augiášův chlív. Může to udělat i kdokoli jiný, třeba Mosad nebo J. Bond. …. Jinak se realitě v článku nevyhnete. Tedy podstatně tvrdší… Elektřina v článku je drahá, ale je. Po zavedení GREEN DEALU a vypnutí uhelných elektráren nebude žádná. Nebude ani chleba ani nejlevnější šunka a vlastně ani obchody.
V zimě sem přijde 10 milionů ukrajinců, nemají vodu, topení, elektriku, plyn, kam půjdou? Ještě budeme valit oči.
Deset miliónů ukrajinských žen a dívek s dětmi hledá nové mužíčky a tatínky se smyslem pro rodinný život (nechlastat a chodit do práce) . Kamna a uhlí ve sklepě nebo kůlně výhodou. Pan Ňufčáček je již zadán, přijímáme další nabídky. Foto nevěsty dizgrétně v životní velikosti.