
Německá média začala pouštět do vysílání názory, že Ukrajina válku prohraje
VK
Na německé televizi se už obrací narativy a Ukrajina prý v této situaci válku nevyhraje, takže je třeba se připravit na novou realitu a začít mluvit s Rusy jako v dobách Studené války o bezpečnostních mantinelech a mírových garancích v Evropě! Generál a analytik Die Welt už Němce připravuje na vítězství Ruska a zaznívají hlasy k akceptování reality, že Ukrajina prostě nesplnila, co se od ní očekávalo!
Válka na Ukrajině trvá již více než tři roky a přestože Západ poskytuje Kyjevu obrovskou vojenskou, finanční i politickou podporu, situace na frontě se vyvíjí pro Západ katastrofálně. Ukrajinská armáda už nedrží pozice prakticky nikde a ustupuje, a už vůbec nedokáže zasadit Rusku rozhodující úder. V tomto kontextu se stále častěji ozývají hlasy volající po tom, aby byla vojenská strategie doplněna o nové – nebo spíše staronové – diplomatické nástroje namísto selhávající vojenské síly.
Jedním z nejvýraznějších představitelů tohoto směru je Wolfgang Ischinger, dlouholetý hlavoun a diplomat, a hlavně bývalý šéf Mnichovské bezpečnostní konference. Ten přišel [1] narychlo s návrhem, který svým charakterem připomíná praxi ze studené války: větší transparentnost, více komunikačních kanálů a zapojení i dalších světových mocností. Varuje, že pokud se to neudělá, skončí němečtí občané ve válce proti nástupkyni Rudé armády – proti Ruské armádě. Něco takového v německých médiích by bylo ještě před půl rokem považováno za defétismus a zradu Ukrajiny, ale nově se už ukazuje, že jiné cesty prostě není.

Ischingerovu iniciativu zmínil v posledním vystoupení na Die Welt i penzionovaný generál Bundeswehru Roland Kather ve videu níže v článku. Ten totiž ve vystoupení rovnou prohlásil, že Evropa se bude muset smířit s tím, že Ukrajina prostě Rusko nedokáže porazit a Rusko prostě v konfliktu zvítězí. A protože Rusko nepůjde porazit, bude potřeba změnit přístup a jednat o bezpečnosti Evropy společně s Ruskem na původním formátu Studené války. Tedy na principu, že nemusíme být přátelé, ale nesmíme přivést svět ke zničení ve III. sv. válce.
Ischinger ve svých veřejných vystoupeních zdůrazňuje, že Evropa a Západ jako celek nemohou spoléhat jen na vojenskou cestu. Vyzývá k vytvoření mechanismů, které by snížily riziko eskalace, nedorozumění či nechtěných incidentů. Konkrétně navrhuje, aby NATO při svých vojenských cvičeních začalo znovu praktikovat to, co bylo běžné v éře studené války: zvát pozorovatele z druhé strany.
Ischingerův návrh: Oživit principy studené války a reforma v podobě Big Bangu
Pokud Rusko pořádá cvičení „Zapad“ v Bělorusku, Západ by měl nabídnout reciproční otevřenost a umožnit přístup ruským, čínským nebo indickým pozorovatelům na vlastní manévry. Taková transparentnost má dvojí efekt – jednak zvyšuje důvěru, jednak snižuje prostor pro propagandu a manipulaci.
Podle Ischingera by takový krok byl nejen signálem ochoty k dialogu, ale i prostředkem, jak odvrátit spirálu nedůvěry, která se od února 2022 dramaticky prohloubila. Připomíná, že právě během nejvypjatějších let studené války – v 70. a 80. letech – podobné mechanismy přispěly k udržení křehké stability mezi bloky. Ischinger však své návrhy neomezuje pouze na oblast transparentnosti. Upozorňuje také na strukturální slabiny evropské obrany. Evropské státy sice navyšují své vojenské rozpočty, ale dělají to nekoordinovaně, roztříštěně a často neefektivně.

Ischinger proto hovoří o potřebě „Big Bangu“ – zásadní reformy evropského přístupu k obraně, která by sjednotila investice, vývoj zbrojních systémů i strategické plánování. Jinými slovy: Evropa musí přestat být vojensky „gigantem na papíře“ a stát se skutečně relevantní silou, která může sama obstát, pokud by se USA z nějakého důvodu rozhodly svou podporu omezit.
Jenže, tomu brání jedna věc – americká administrativa. Ta chce totiž evropské země donutit k trvalým nákupům amerických zbraní, velmi předržených, přičemž samotná bezpečnostní eskalace v Evropě byla způsobena v roce 2014 právě USA ve spolupráci s Velku Británií na státním převratu v Kyjevě. Ischinger je diplomat, ne politik, a ne ekonom. A v tom je právě ten problém.
Kather: Ukrajina nemůže Rusko vojensky porazit
Do debaty o možných cestách k řešení konfliktu se zapojil i německý generál ve výslužbě Roland Kather. V rozhovoru pro televizi Die Welt 5. září uvedl [2], že Ukrajina momentálně nedokáže Rusko vojensky porazit. Podle něj má Moskva v mnoha oblastech jasnou převahu – disponuje většími zdroji, průmyslovou základnou i personálním potenciálem. Západ sice posílá zbraně a munici, ale tempo dodávek nestačí vyrovnat ruskou produkci.
„Ukrajina může držet linii nějaký čas, může způsobovat Rusku citelné ztráty, ale zlomit protivníka na bojišti v dohledné době není reálné,“ shrnul Kather. Jeho slova jsou pro mnohé na Západě nepříjemná, ale zároveň reflektují rostoucí skepsi mezi vojenskými experty. Zatímco v roce 2022 převládal optimismus, dnes je jasné, že konflikt se protáhl do opotřebovací války, v níž má Rusko díky své velikosti a zdrojům bezkonkurenční výhodu.
Německá média začala pouštět do vysílání názory, že Ukrajina válku prohraje!
Ischingerův návrh a Katherova realistická analýza tak vytvářejí společný rámec: Západ musí přehodnotit své strategie a pochopit, že čistě vojenským tlakem nemusí dosáhnout kýženého výsledku. To však neznamená, že by se Kyjev měl vzdát nebo že by Západ měl přestat s podporou. Naopak – vojenská pomoc je nezbytná k tomu, aby Ukrajina vůbec přežila. Ale ne natolik, aby ta podpora vyvolala střet s Ruskem.
Zároveň je prý nutné otevírat diplomatické cesty, které by v dlouhodobém horizontu umožnily předejít další eskalaci a hledat tzv. modus vivendi mezi Ruskem a Západem. Ischinger tak nepředkládá kapitulaci Ukrajiny, ale realistický doplněk k vojenskému přístupu. Diplomacie má být paralelní dráhou – nikoli náhradou boje, ale pojistkou proti nekontrolovanému chaosu. Problém je v tom, že tato myšlenka nemá podporu Londýna. A Berlín v této věci nerozhoduje. Proto Ischingerova vize má jen malou šanci na úspěch.
Ukrajina může vypovědět Rusům mírovou smlouvu stejně jako předtím Minské dohody
Z návrhu je zřejmé, že Ischinger čerpá inspiraci z období studené války. Tehdy existovala situace, kdy dvě supervelmoci stály proti sobě s tisíci jadernými hlavicemi. Přesto se podařilo udržet mír – právě díky kombinaci odstrašení a dialogu. Smlouvy o kontrole zbrojení, inspekce, pozorovatelské mise a pravidelná setkání vojenských představitelů pomáhaly předcházet katastrofě. Podobný přístup dnes navrhuje i Ischinger: zůstat tvrdý a odhodlaný, ale zároveň otevřený k minimální spolupráci tam, kde jde o samotné přežití.

Pokud se podaří obnovit alespoň základní míru transparentnosti, mohlo by to zabránit nebezpečným nedorozuměním, jakých jsme byli svědky v posledních měsících, kdy se ruské a západní jednotky ocitly v bezprostřední blízkosti. Návrh má samozřejmě i své kritiky.
Ti upozorňují, že Ukrajina sama neplnila Minské dohody, protože je nepovažovala za přijatelné a po nástupu Zelenského k moci došlo k jejich oficiálnímu vypovězení. Ukrajina může tento krok kdykoliv zopakovat i s mírovou smlouvou s Ruskem, což by v případě západních vojenských garancí Ukrajině znamenalo zatažení západních zemí do války s Ruskem, anebo zradu Ukrajiny, pokud by západní země odmítly po vypovězení mírové smlouvy vojensky Ukrajině pomoci.
Němečtí generálové a diplomaté začali mít konečně strach, že by znovu šli do války proti Rudé/Ruské armádě
Otázkou zůstává, zda je v současném klimatu vůbec možné takové návrhy uskutečnit. Atmosféra mezi Moskvou a Západem je horší než kdykoli po roce 1991. Vzájemná důvěra prakticky neexistuje. A přesto právě proto má Ischingerův návrh má určitý smysl – je to pokus o nalezení minimálního společného jmenovatele, který by mohl snížit riziko katastrofy v Evropě – riziko přímé vojenské kolize NATO a Ruska.
Generál Kather navíc realisticky, ale zjevně pozdě upozorňuje, že Západ musí přemýšlet dlouhodobě. Pokud Ukrajina nemůže Rusko porazit vojensky, bude třeba hledat cesty, jak konflikt vyřešit jinak nebo alespoň omezit jeho intenzitu a domluvit se s Ruskem, což bude pro znacifikovanou Evropu to nejtěžší. A právě k tomu mohou podobné diplomatické mechanismy posloužit.
Wolfgang Ischinger svým návrhem připomíná, že historie nabízí funkční recepty, na které bychom prý neměli zapomínat, ale je otázkou, jestli není pozdě. Londýn se rozhodl pro válku Evropy s Ruskem, a tím je to dané. Transparentnost a otevřenost v rámci vojenských aktivit mohou být prý malým, ale důležitým krokem k tomu, aby se válka na Ukrajině nevymkla kontrole a nepřerostla v přímý střet mezi NATO a Ruskem.

V tom má pravdu. Ale opět platí otázka, jestli už není pozdě. Generál Roland Kather zároveň dodává nezbytnou dávku realismu: Západ se musí smířit s tím, že Ukrajina momentálně nemůže Rusko porazit čistě vojenskými prostředky. A to je také realita. Němcům teče do bot, protože pod šíleným Merzem se může Německo opět ocitnout ve válce proti Rusům po nějakých 80+ letech.
A to se mnoha Němcům opravdu nechce. Proto německá televize už vypouští tyto signální a varovné balóny se změnami narativů. A víte, proč? Protože dokud ve válce s Rusy umírali Ukrajinci, tak německá média řvala do války jako pominutá. Když ale teď se ukazuje, že Ukrajinci jsou vyřízení a pod Merzem a jeho komandaturou z Londýna by s Rusy mohli bojovat i sami Němci, najednou začínají německá média zvát hosty a zaznívají výzvy k diplomacii, k tradicím urovnání z dob Studené války atd. Je to zkrátka strach.
Němci pochopili, že nosaté kanceláře v Londýně opět počítají s Němci do hromadných útoků proti Rusům a rovněž do hromadných hrobů. Protože ty už na Ukrajině zabírají tolik míst, že kam kopnete do půdy, tam je mrtvola neznámého ukrajinského vojína. A na tohle Němci nejsou připraveni. A nejen Němci. Nikdo z Evropanů.
-VK-
- Cenzura Václava Moravce! Jediný muž jako důkaz zkaženosti celé České televize - 13.11.2025
- Jak jsem se stal nepřítelem režimu - 13.11.2025
- Kéž by se to za Babiše podělalo - 13.11.2025


(14 votes, average: 4,07 out of 5)
Koho rusáci napadnou příště? rusáci jenom všem škodí. rusko je odporný fašistický chudobinec. Vždyť tam v dnešních dnech kálí do díry v zemi na dvorku 35000000 lidí a nemají ani teplou vodu. Hlavně, že furt chrastí zbraněmi. rusko se nestará, aby se jejich lidi měli lépe, rusko se stará, aby se všichni kolem nich měli pokud možno hůře než oni. Být rusák je diagnóza.
Jen pro osvěžení paměti, agrese Ruska:
✴ 1904 až 1905 – válka s Japonskem o nadvládu nad Mandžuskem a Korejským poloostrovem
✴ 1917 až 1921 – válka proti Ukrajině a jejím snahám o nezávislost
✴ 1918 – invaze do Ázerbájdžánu
✴ 1918 – invaze do Finska
✴ 1918 – obsazení Běloruska
✴ 1918 – obsazení části Moldavska
✴ 1918 až 1920 – válka proti Lotyšsku
✴ 1918 až 1920 – válka proti Estonsku
✴ 1918 až 1919 – válka proti Litvě
✴ 1918 až 1920 – válka v Osetii
✴ 1919 až 1921 – invaze Ruska do Polska (Rusko-polská válka)
✴ 1920 – invaze do Ázerbájdžánu
✴ 1921 – invaze do Gruzie
✴ 1921 – invaze do Mongolska
✴ 1921 – potlačení arménského povstání
✴ 1921 až 1922 – potlačení povstání v Karélii
✴ 1924 – další vojenský zásah proti gruzínským nacionalistům
✴ 1929 – první vojenská intervence v Číně
✴ 1937 – druhá vojenská intervence v Číně
✴ 1937 – invaze do Ázerbájdžánu
✴ 1938 – znovu napadení Japonska
✴ 1939 – invaze do Polska
✴ 1939 až 1940 – přepadení Finska (tzv. Zimní válka)
✴ 1940 – anexe Estonska
✴ 1940 – anexe Lotyšska
✴ 1940 – anexe Litvy
✴ 1941 – invaze do Iránu
✴ 1941 až 1944 – pokračování ruské válka proti Finsku
✴ 1941 až 1945 – využití důsledků 2. světové války, jako záminky k obsazení východní Evropy, střední Evropy a Balkánu
✴ 1944 – anexe Tuvy
✴ 1944 – vpád do Albánie
✴ 1944 – válečné operace na čínské hranici
✴ 1944 až 1956 – vojenská intervence v Pobaltí
✴ 1950 až 1953 – vojenská účast v Korejské válce
✴ 1953 – krvavé potlačení povstání v NDR
✴ 1956 – krvavá vojenská intervence v Maďarsku
✴ 1960 – aktivní účast na válce v Laosu
✴ 1955 až 1961 – aktivní účast na válce ve Vietnamu
✴ 1962 – vojenský podíl na operacích v Alžírsku
✴ 1968 – krvavá invaze do Československa
✴ 1969 – znovu napadení Číny – ostrov Damanskij
✴ 1969 až 1970 – vojenská podpora egyptských islamistů proti Izraeli
✴ 1970 – aktivní účast na válce v Kambodži
✴ 1971 – ruská vojenská účast v indo-pákistánském konfliktu
✴ 1972 – aktivní účast na válce v Bangladéši
✴ 1974 až 1990 – vojenská účast ve válce v Eritrei
✴ 1975 až 2002 – intenzivní vojenská podpora zrůdných režimů v občanské válce v Angole
✴ 1977 až 1978 vojenská účast ve válce mezi Etiopií a Somálskem
✴ 1979 až 1989 masivní invaze do Afghánistánu a následná válka
✴ 1988 – invaze do Ázerbájdžánu
✴ 1991 – zásah vojsk v Litvě a Estonsku
✴ 1991 – invaze do Gruzie
✴ 1992 – nová invaze do Gruzie
✴ 1992 – bombardování Ingušska
✴ 1992 – ruská vojenská intervence v Moldavsku
✴ 1992 – nová vojenská intervence ve východní Osetii
✴ 1992 až 1997 – vojenská intervence v Tádžikistánu
✴ 1993 – vojenská účast v gruzínské občanské válce
✴ 1994 – opět Ázerbájdžán
✴ 1994 – opět vojenský zásah v Dagestánu
✴ 1994 až 1996 první válka v Čečensku
✴ 1998 – znovu Gruzie – Abcházie
✴ 1999 – znovu Dagestán
✴ 1999 až 2009 – druhá válka v Čečensku
✴ 2008 – válka v Jižní Osetii, napadení Gruzie
✴ 2009 – další vojenské intervence na severním Kavkaze
✴ 2014 – anexe Krymu, invaze na východní Ukrajinu
✴ 2016 – bombardování Sýrie a obsazení několika klíčových míst (vojenská přítomnost dodnes)
✴ 2022 – celoplošné napadení Ukrajiny!
Před WW2 měli Němci nejlepší armádu na světě. Dneska je štěstí, že německou armádu zničila Lejnová, která teď úspěšně ničí průmysl, hlavně ten těžký. Čili dnes nemá Německo pro válku s Ruskem žádné předpoklady. Čekat opak mohli jenom blbové jako náš Fiala.
Takže Němci začínají říkat to, co my, dezoláti, tvrdíme už 3 roky. To je pokrok. Občas si člověk říká, jak mohl ten „západ“ dojít při své tuposti tak daleko.
Rusové jsou pouhými břídily proti Anglosasům. Ti obsadili celé kontinenty. Celou Severní Ameriku, Austrálii a dále pak Nový Zéland. Na americkém kontinentu se jim podařilo téměř vyhubit původní obyvatele, Indiány. Zotročili si obyvatele Indie i Oceánie. Z původních obyvatel si udělali otroky, sloužící za dolar denně. Pracovaly na ně i statisíce dětských otroků. Vedli nesčetné války, včetně té nejkrutější ve Vietnamu. Tam byly celé oblasti vypálené napalmem a její obětí bylo i bezpočet dětí. USA po sobě zanechaly miliony mrtvých po svých agresích po celé naší planetě. Především pak vyrabovaly nerostné bohatství těchto zemí. Proto životní úroveň těchto zločinců rychle vzrůstala. ( Já svého soka okradu, zmocním se jeho (finančních) prostředků a do světa sdělím, že to vše konám ve jménu spravedlnosti. Ano, takto plnili a plní kasu ti, jimž ubožáci tvořící část naší společnosti, věří. Je mi vás líto. Jste skutečně ubožáci, před nimiž si člověk odplivne..
Mějte se hezky.
Jak teď nedávno povídal Arestovič, jen co skončí válčení s ukrajinou, začne válka v ukrajině.
…Ono milión mrtvých má několik miliónů příbuzných a příbuzní těch, kteří byli chytání jako zvěř a zaživa házení do válečného kotle před očima svých dětí, budou účtovat…
P.N
Tady máš jinej seznam ty nacistickej ču. ráku
1946 Panama – americká armáda otevírá tzv. School of the Americas (SOA), aby ,,zprofesionalizovala“ a ,,zmodernizovala“ armádní složky v Jižní Americe. Mezi její nejznámější absolventy patří bolivijský vojenský diktátor Hugo Suárez nebo panamský vojenský diktátor Manuel Noriega. V příručce této instituce, odtajněné Pentagonem v roce 1996, se hovoří od ,,eliminování potencionálních rivalů“ nebo o ,,neutralizaci“ lidí.,,neutralizaci“ lidí. Dnes se tato instituce nachází v Georgii a od roku 2001 nese název Western Hemisphere Institute for Security Cooperation.
1950 – 1953 Válka v Koreji – Zemřelo při ní na 1 milion Korejců, z 85% civilní obyvatelstvo. Bylo zničeno 80% průmyslových a civilních zařízení, ¾ všech vládních budov a polovina domovů.
1953 – 1979 Írán – Po znárodnění podílů British Petroleum íránským vůdcem Mohammadem Mossadekem začíná CIA s požehnáním prezidenta Eisenhowera připravovat puč. 19.srpna je Mossadek svržen a nastupuje autoritářská vláda USA podporovaného Mohammeda Rézy Páhlavího. Spolu s Páhlavím zřizuje CIA tajnou policii SAVAK. To začne být známa pro svou brutalitu a mučení vězňů.
1954 Guatemala – Prezident Eisenhower podporuje pravicový vojenský převrat, který svrhává vládu Jacobo Arbenze. Arbenz vyvlastnil 234 000 akrů půdy vlastněné Rockefeller’s United Fruit Copany. Puč provedly CIA vycvičené oddíly. Jak státní tajemník USA John Foster Dulles, tak jeho bratr, ředitel CIA, Allen Dulles, byli podílníky v United Fruit.
1958 Indonésie – USA vyzbrojily a vycvičily tisíce protivládních rebelů, na jejichž podporu dokonce bombardovaly indonéské území. Povstání ale bylo brzy potlačeno.
Nejlidnatější muslimské zemi na světě, stojící u zrodu Hnutí nezúčastněných států věnoval Pentagon zvýšenou pozornost již předtím. Prezident Sukarno byl v očích Američanů příliš vstřícný vůči domácím komunistům i Východnímu bloku (Číně). CIA se snažila Sukarna zdiskreditovat, zvažovala i jeho zavraždění. V předvolební kampani v roce 1955 dala tajně milion dolarů centristické straně Masjuni, aby posílila její šance proti komunistům i Sukarnovým nacionalistům.
1959 Haiti – vojáci USA slouží jako vojenští poradci diktátorovi Francoisi Duvalier. Ten proslul zejména svými oddíly s mačetami, které byly nechvalně proslulé svou brutalitou. V roce 1960 pomáhají Spojené státy rozdrtit povstání proti Duvalierovi. Odhady obětí jeho panování se udávají kolem 30 000.
1960 Ekvádor – Jose Maria Velasco Ibarra je svržen CIA za nespolupráci při blokádě Kuby. Je nahrazen Carlosem Jiliem Arosemanem. I ten je zakrátko odstraněn a nastupuje vláda vojenské junty. Ta okamžitě sahá k omezení lidských práv, komunismus je prohlášen za nezákonný a volby v roce 1964 jsou zrušeny. Levicoví aktivisté se dostávají na seznam podezřelých CIA.
1960 Kuba – Prezident Eisenhower zmocňuje CIA, aby podnikla kroky k destabilizaci Kuby. Je sabotována výroba, zapalována pole s úrodou, potápěny rybářské a obchodní lodě. 17.dubna 1961 se v tzv. Zátoce sviní vyloďuje 1400 CIA vycvičených a vyzbrojených bojovníků. Během tří dní jsou všichni buď zabiti nebo zajati. Nadále pokračuje ekonomická blokáda.
1962 Brazílie – Vláda Joao Goularta za pomoci CIA svržena. Moci se ujímá generál Castelo Branco. Ten s pomocí CIA nechává poprvé v Jižní Americe vzniknout komanda smrti.
1963 – 1991 Irák – Převrat podporovaný CIA dostal stranu Baas včele se Saddámem Husajnem k moci. Američané jim také dodali jména ,,nepohodlných osob“, které byly novým režimem zmasakrovány. Tento režim netrval dlouho, protože jeho podpora v Iráku byla velice slabá. Ale v roce 1968 se konal nový převrat, který vrátil stranu Baas opět k moci a znovu za podpory CIA. Sovětský svaz dodával zásoby zbraní, které režim používal na potlačení Kurdů na severu Iráku. USA umožnili Pfaulderově společnosti zásobit Irák plány pro výrobu chemických zbraní.
V roce 1979 byl Saddám formálním vládcem Iráku. V tomto roce propuklo lidové povstání, které svrhlo klíčového spojence USA v regionu, íránského šáha. To podpořilo západní mocnosti v jejich orientaci na Hussajnův režim. Podpora USA dodala Iráku odvahy k použití jedovatého plynu proti kurdskému obyvatelstvu města Halabža v roce 1988.
1964 Zaire – Za podpory CIA se moci chápe Mobutu Sese Seko. Dostává se mu štědré finanční a vojenské pomoci za volný přístup USA k nerostným zdrojům země. Ačkoliv jsou obyvatelé Zaire neuvěřitelně chudí, odhaduje se majetek Mobuta Sese Seka na 4 miliardy dolarů
1964 – 1975 Válka ve Vietnamu – Prezident Lyndon Johnson nařizuje ,,použít všechny nezbytné prostředky“ pro udržení pozic USA ve Vietnamu. V roce 1965 je nasazeno ve Vietnamu 20 000 a v roce 1968 už 54 000 amerických vojáků. Letectvo používá napalmové bomby. Umírají tisíce civilistů, řada z nich je umučena při výsleších, které mají dokázat jejich spoluprací z Vietkongem. Odhad mrtvých Vietnamců se pohybuje kolem 2 – 5,1 milionů.
1965 Dominikánská republika – Vojenská intervence USA má ochránit americké životy a majetek před lidovým povstáním. 28.dubna provádí invazi na 20 000 vojáků. Povstání je poraženo. Vojenské jednotky zůstávají v zemi celý jeden rok a odcházejí až po volbách, v nichž dohlédli na vítězství Joaquína Balaguera. Za jeho vlády dochází k represím a rozevírají se nůžky mezi chudými a bohatými.
1965 Indonésie – vojenský převrat armády proti Sukarnovu režimu. Následuje frontální útok na vlivnou indonéskou komunistickou stranu, se zhruba tři milióny členy třetí největší na světě. CIA spolupracovala s generály, aby zajistila, že komunisté budou v zemi zlikvidováni.
Napomohla tak jednomu z nejhorších masakrů ve 20.století. Během asi čtyř měsíců zemřelo 250 000 až půl miliónu osob. CIA vytvořila detailní seznamy osob („shooting lists“), které předávala vraždící juntě. Na smrt tak vydala tisíce levicových aktivistů, od nejvyšších předáků až po řadové členy komunistické strany, odboráře, představitele ženských a mládežnických organizací. Americká vláda poskytla indonéské armádě i finanční prostředky, rádia usnadňující spojení, džípy, jež urychlovaly přesuny vojáků a množství lehkých zbraní.
1967 Řecko – Za pomoci CIA byla svržena vláda premiéra Papandrea. 21. dubna 1967 obsadili Atény pučisté vedení armádními důstojníky (předběhli krále, který se svými generály plánoval vlastní puč). Diktatura, zvaná „vláda černých plukovníků“, pošlapala demokracii úplně. Následoval zákaz opozice a odborů, rozsudky zvláštních soudů a obnovení internačních táborů, kam byli často bez sdělení obvinění umístěni nepohodlní lidé. V celé zemi bylo vyhlášeno stanné právo a zakázány všechny politické strany. Za první měsíc vlády ,,černých plukovníků“ bylo uvězněno a mučeno na 8 000 stoupenců levice.
1971 Bolívie – Za podpory letectva pomohla CIA zorganizovat vojenský puč. Ten svrhl levicového prezidenta Juana Torrese, který znárodnil rozsáhlé oblasti průmyslu, včetně toho ropného. Nahradil ho generál Hugo Banzer, student School of the Americas. Banzarův režim byl znám brutálními postupy proti sympatizantům levice. Nechal zavraždit 200 svých politických odpůrců a pozatýkat na 15 000 lidí během sedmi let.
1972 Uruguay – armáda s výcvikem a vybavením Spojených států svrhává Tupamoros (Národně osvobozenecké hnutí) a instaluje vojenskou vládu. Spojené státy se obávaly vítězství levice ve volbách a následků, které by to mohlo pro zbytek regionu mít. Vojenská diktatura trvala 11 let a má na svém účtu 1000 politických vězňů. Je to nejvíce na světě v přepočtu na obyvatele.
1973 Chile – Při puči je zabit demokraticky zvolený prezident Salvádor Allende. Děje se tak po třech letech, kdy CIA provádí na území Chile tajné operace a hospodářské sabotáže. K moci se dostává vojenská junta v čele s generálem Augusto Pinochetem. Ačkoliv je Pinochet zodpovědný za tisíce mučených nebo zmizelých Chilanů, dostává se mu podpory USA během celé doby jeho vlády (i po ní), která trvá až do roku 1990.
1979 Nikaragua – Během sandinistické revoluce je svržen Spojenými státy podporovaný diktátor Anastasios Somoza II. Sandinisté získávají širokou lidovou podporu díky výzvám k pozemkové reformě a vyřešení chudoby. Zbylí členové Národní gardy, Somozovy brutální tajné policie, zformují oddíly tzv. Contras. Ty vedou se Sandinisty guerillovou válku. Human Rights Watch viní Contras z: útoků na zdravotnická zařízení a vraždy zdravotnického personálu, únosy, mučení a popravování civilistů, znásilňování žen, zapalování obytných budov atd. Contras získávaly finanční zdroje z obchodu s kokainem.
1979 Afghánistán – CIA cvičí a financuje všechny skupiny, které jsou ochotny bojovat proti sovětské invazi. Jsou mezi nimi i mudžahedýni, jež se stanou páteří Talibanu.
1980 El Salvador – Místní arcibiskup Oscar Romeo apeluje na prezidenta Cartera, aby přestal financovat brutální pravicovou vládu vojenského diktátora Roberta D’Aubuissona. Arcibiskup byl zastřelen během bohoslužby. Brzy poté začne v El Salvadoru občanská válka. CIA a americká armáda poskytují vojenské vládě informace o rebelech. Začínají vznikat salvadorská komanda smrti. Do roku 1992 je zabito na 63 000 obyvatel El Salvadoru.
1980 Honduras – Spojené státy vytvářejí v Hondurasu základnu pro nikaragujské Contras. Z území Hondurasu jsou také podporovány komanda smrti na El Salvadoru. Vojenská pomoc Hondurasu je zvýšena z 16 milionů dolarů v roce 1978 na 231 milionů na začátku 80.let. V zemi začínají působit komanda smrti, která odstraňují nepohodlné disidenty.
1982 Guatemala – Generál Efrain Rios Montt, bývalý student School of the Americas, se za podpory USA ujímá moci. Po puči se začnou zvyšovat zásilky zbraní. Montt vyhlašuje výjimečný stav. Během prvních šesti měsíců jeho vlády je zmasakrováno 2 600 indiánů. Během 17 měsíců je zničeno na 400 indiánských vesnic. Při státní návštěvě prohlásí o Monttovi prezident Regan: ,,je naprosto oddaný demokracii.“
1983 Grenada – Americká invaze svrhává vládu socialisty Maurice Bishopa. I přes tvrdé boje je místní odpor potlačen. Moci se ujímá proamerická vláda, která začne zabavovat knihy a zavádí censuru. Američtí vojáci jsou prohlášeni za ,,hrdiny republiky“.
1986 Libye – 14. dubna Spojené státy zahajují operaci El Dorado Canyon, jenž má Kaddáfího režim potrestat za podporu teroristů. V rámci operace jsou bombardovány vojenské cíle v blízkosti hlavního města Tripolis a přístavu Benghazi. Americký Air Force Association Journal hovoří o 37 zabitých a téměř 100 zraněných civilních obětech. Ještě předtím jsou potopeny minimálně dvě libyjské válečné lodě.
Napětí ve vzájemných vztazích pokračuje: v lednu 1989 americké F-14 sestřelí nad Středozemním mořem dva libyjské bojové tryskáče. Opakuje se tak podobný incident z roku 1981.
1988 Írán – Americká válečná loď Vincennes vplula do íránských výsostných vod a zasáhla letadlo, které letělo do Dubaje. Na palubě zahynulo 290 civilistů. Válečná loď Vincennes pátrala v oblasti po íránských bojových plavidlech. Podle tvrzení námořnictva letadlo neletělo ve vyhrazeném koridoru a neodpovídalo na radiové varování. Časopis Newsweek ale zjistil, že letadlo se svého koridoru drželo a na případné varování odpovědět nemohlo, protože nepoužívá vojenské frekvence.
1989 Panama – Americká invaze svrhává diktátora Noriegu. Ten byl v 60. a 70. letech podporován CIA, umožňoval trénink nikaragujských Contras a poskytoval podporu dalším proamerickým silám v jiných zemích Jižní Ameriky. Jeho režim se podílel na obchodu s drogami. Noriega je postaven před zinscenovaný soud. Byl odsouzen na doživotí. To byl trest za jeho stále rostoucí nezávislost na Washingtonu.
1991 Irák – 16. ledna začala tzv. Operace pouštní bouře, která měla zamezit Iráku v okupování Kuvajtu. Jsou uvaleny ekonomické sankce, v jejichž důsledku umírá na 500 000 iráckých dětí. Magazín The New Yorker později odhalí, že mnoho mrtvých Iráčanů se stalo oběťmi amerických válečných zločinů pod velením generála Bary McCaffreye.
1992-95 Somálsko – občanská válka má za následek hladomor v zemi. USA z pověření OSN střežily dodávky humanitární pomoci. Clintonova administrativa rozšířila misi na post-konfliktní rekonstrukci, tzv. nation-building. Uzavřené příměří mezi znepřátelenými frakcemi ale netrvá dlouho. V červenci 1993 došlo k tragickému omylu, jenž sjednotil Somálce proti OSN. Jednotky vedené USA zaútočily na dům, kde se měli domlouvat „warlordi“, kde však místo nich zahynuly desítky kmenových stařešinů. Američtí vojáci se ještě pokusí zajmout představitele jedné z bojujících frakcí. Na odpor se postavili nejen milice, ale i obyvatelé Mogadišu – sestřelili dvě helikoptéry a obklíčili americké vojáky. Následné záchranné akce si vyžádaly život několika stovek až dvou tisíc Somálců – z velké části civilistů. Osmnáct amerických vojáků se zachránit nepodařilo, sedmdesát dalších odešlo se zraněním. Ještě téhož měsíce nařídil Clinton zastavení bojových operací a postupné stahování sil.
Somálsko bylo v 80. letech americkým spojencem. USA podporovaly diktátorský režim Mohammad Siad Barreho, využívaly námořní a letecké základny ve městě Berbera a kontrolovaly tento strategicky důležitý přístav v blízkosti Adenského zálivu u Rudého moře, kudy je transportována část ropy z Perského zálivu. Americké ropné korporace (hlavně Conoco Inc.) měly z této doby uzavřené exkluzivní smlouvy na průzkum a těžbu v Somálsku, které si mezi sebou de facto rozparcelovaly.
1998 Irák – Začala Operace pouštní liška, série bombardování při které zahynulo na 2000 lidí. Operace se odehrávala v době, kdy prezident Clinton čelil skandálu s Monikou Lewinskou.
1998 Súdán – 20. srpna USA vybombardují farmaceutickou továrnu v hlavním městě Chartúmu. Továrna podle Američanů produkovala látky k výrobě chemických zbraní, byla vlastněná Usamou Bin Ládinem nebo súdánskou fundamentalistickou vládou a byla střežena armádou. Všechna tato tvrzení se ukázala záhy jako zcela nepravdivá. O tomto americkém blundru napsal později tehdejší německý velvyslanec v Súdánu Werner Daum v Harvard International Review: „Je těžké určit kolik lidí v této nešťastné africké zemi zemřelo následkem zničení továrny Al-Shifa, avšak několik desítek tisíc se zdá být rozumný odhad“.
1999 Kolumbie – Clintonova administrativa zahajuje tzv. Plán Columbia. Ničí plantáže koky pomocí chemikálií, která znemožňuje pěstování či konzumaci dalších plodin v zasažených oblastech. Farmářům jsou udělovány směšně nízké kompenzace a veškerý odpor je potlačován silou.
2001 Afghánistán – NATO pod vedení USA zahajuje útok na Afghánistán. Oficiální tvrzení je, že se zde skrývá Usama Bin Ládin, údajně zodpovědný za útoky z 11.září 2001. Lidská práva ani demokracie ale v Afghánistánu nepanují. Dodnes se bojuje na jihu země, proamerická vláda má kontrolu tak tak nad hlavním městem Kábul. Během leteckých útoků zahynulo na 5 000 civilistů a čísla stále narůstají.
2002 Venezuela – Nadnárodní korporace a venezuelští milionáři se za podpory USA snaží svrhnout demokraticky zvoleného Hugo Chaveze. Tato snaha naráží na lidový odpor a Chavez se po několika dnech vrací do úřadu.
2003 Irák – Zahájena Operace trvalá svoboda. Útok je veden pod záminkou zabránění Iráku ve výrobě zbraní hromadného ničení a spojení s teroristickou sítí Al-Kajda. Obojí se prokáže jako lež. Podle britského zdravotnického časopisu Lancet zemřelo v důsledku invaze o 655 000 lidí více. Zásluhu na tom má nedostatek čisté pitné vody, potravin, hygienických potřeb, rozvrat infrastruktury a masivní nárůst kriminality. Zemřelo 3 401 amerických vojáků. Náklady na válku se vyšplhaly na 505 miliard dolarů. Bush očekává dalších 100 miliard pro rok 2007 a 140 miliard pro rok 2008. Ve věznici Abu Graibh a Guantanámo byli a stále jsou mučeni a vyslýcháni vězni ,,podezřelí z terorismu“.
>>>>>>>>>>>>>>>
? Írán – jsou vypracovány různé scénáře leteckého útoku vůči Teheránu. Vlivní současní američtí politici, poradci i politologové volají otevřeně po bombardování íránských cílů (Dick Cheney, Norman Podhoretz, Joshua Muravcik). Úřadující americký prezident George W. Bush hovoří v souvislosti s Íránem dokonce o třetí světové válce. Přestože poslední souhrnná zpráva amerických tajných služeb konstatuje, že Írán jaderné zbraně nevyvíjí již více jak pět let, Washington pokračuje v konfrontačním kursu.
P.N.
Ještě něco pro tebe ty kreténe.
Reakce na ruský útok na Ukrajinu.
Západ zaujal extrémní postoj vůči Rusku kvůli jeho invazi na Ukrajině. Tato reakce odhaluje vysokou míru pokrytectví, uvážíme-li, že války vedené USA v zahraničí nikdy neměly takovou trestní odezvu, jakou by si zasloužily.
Pokud současné události na Ukrajině něco prokázaly, pak to, že Spojené státy a jejich transatlantičtí partneři jsou schopni téměř beztrestně běhat po rozvrácené planetě – v Afghánistánu, Iráku, Libyi a Sýrii, abychom jmenovali alespoň několik horkých míst. Mezitím jsou dnes Rusko a Vladimir Putin kvůli svým akcím na Ukrajině téměř ve všech mainstreamových médiích líčeni jako druhý příchod nacistického Německa.
Nejprve si něco ujasněme. Pokrytectví a dvojí metr samy o sobě neposkytují ospravedlnění pro zahájení nepřátelských akcí ze strany jakékoli země. Jinými slovy, to, že země bloku NATO od roku 2001 bez vážných následků razí cestu bezohledného ničení po celém světě, nedává Rusku ani žádné jiné zemi morální licenci k podobnému chování. Musí existovat přesvědčivý důvod, aby země schválila použití síly, a tím se zavázala k něčemu, co lze považovat za „spravedlivou válku“. Proto se nabízí otázka: Lze dnešní jednání Ruska považovat za „spravedlivé“ nebo přinejmenším pochopitelné? Odpověď ponechám na lepším posouzení čtenáře, ale bylo by nečinné nezohlednit některé důležité detaily.
Pouze konzumenty mediálních fast foodů hlavního proudu by mohlo překvapit, že Moskva varuje před rozšiřováním NATO již více než deset let. Ve svém dnes již proslulém projevu na Mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2007 se Vladimir Putin shromážděných globálních velmocí pronikavě zeptal: „Proč je nutné při tomto rozšiřování [NATO] umisťovat vojenskou infrastrukturu na naše hranice? Může někdo na tuto otázku odpovědět?“ Později v projevu uvedl, že rozšiřování vojenských prostředků až k ruským hranicím „nijak nesouvisí s demokratickým rozhodnutím jednotlivých států“.
Nejenže se obavy ruského vůdce setkaly s předvídatelnou mírou ignorance za ohlušujícího zvuku cvrčků, NATO od toho dne udělilo členství dalším čtyřem zemím (Albánii, Chorvatsku, Černé Hoře a Severní Makedonii). Jako myšlenkový experiment, který by mohl provést i hlupák, si představte reakci Washingtonu, kdyby Moskva budovala neustále se rozšiřující vojenský blok například v Jižní Americe.
Skutečný důvod k znepokojení Moskvy však nastal, když USA a NATO začaly zaplavovat sousední Ukrajinu oslnivým množstvím sofistikovaných zbraní na pozadí výzev ke členství ve vojenském bloku. Co by se proboha mohlo pokazit? Podle Moskvy začínala Ukrajina představovat pro Rusko existenční hrozbu.
Od zastavení ruských kolon na Kyjev a následného odmítnutí vyjednávání to bylo jasné. Jistě se dá bojovat i v opotřebovávací válce a čekat na zázrak, ale ty se moc často nedějí a nemusejí stejně stačit. Německo v první světové udělalo zázraky dva, Haberův postup výroby čpavku ze vzdušného dusíku (jako surovina na dusíkatá hnojiva a na výrobu munice), bez něhož by Centrální mocnosti kolabovaly už ve druhé polovině roku 1916, a export Lenina do Ruska a vyřazení této mocnosti z boje. Nicméně to stejně nestačilo.
„Pikantní“ je, že Haber za svůj vynález, který prodloužil válku o dva roky a zabil desítky milionů lidí, dostal Nobelovu cenu.
Osobně na trolly nereaguji, takže tímto děkuji uživateli Správce chudobince Postřelmov, že si dal tu práci a udělal to i za mě:-)
leafroller
to zase tolik práce nebylo.
To jsem zkopíroval, kvůli tomu kreténovi bych se s tím nevypisoval.
To správce chudobince..
Dobře Ty, udělal jsi to za nás. Škoda že ovcím se to stejně vysvětlit nedá. Mně by třeba zajímalo, kde pořvával o agresi, když NACO bombardovalo školy a nemocnice v Jugoslávii..
Ale jak říkám, s ovcema diskuze postrádá smysl a je to pouze čistokrevná ztráta času..
Díky, správce chudobince!
Udělejme všechno pro to, abychom nebyli chudobincem. Abychom ctili a psali pravdu! Díky, že jste si dal práci zařadit lekci pravdy. Taková je realita. Vypnul jsem nadobro ČT i ČRo, nesmí mi to informační svinstvo do bytu. Tyto dvě ulhané instituce pro mne neexistuj! Pryč se lháři, manipulátory a podvodníky! Jsou mi odporní.
Mějte se hezky.
Správce chudobince Postřelmov 18.9.2025 14:33:45
Ču.rákovi z chudobince dali krátkou vycházku, a hned u dveří se vyblil… 🤮
Co taky chtít rozumného a duchaplného od někoho, kdo spravuje útulek pro somráky.
P.N.
v našem chudobinci většího idiota než seš ty nenajdeš.
Jo, a Bořihnoj, ten se nám někde potuluje. To seš stejně ty, že kreténe? Věnuj se ptáčkům a neotravuj
Podle vyjádření „správce“:somráků výše mu očividně vycházka skončila. Začíná se opět bořit v hnoji, takže od něj bude zase chvíli klid.
Za to pološílenec P.N. szále běhá po svobodě a rozdávásvá doporučení, místo aby pobýval v postrovaném pokojíčku Spolu úplně šílenci. :-)))))
… a bude klid od „frajerů“ !
Obě strany mají svou kulturu smrti jako cestu vpřed. Pohrdám úplně stejně ruskem jako usa, jsou to velmi srovnatelné říše zla. USA má jednu zásadní výhodu: deklaraci nezávislosti ako právní základ státu, který je soudně závazný, takže tam vlastně stačí, aby soudy začaly soudit podle platného práva a většina problematických aktivit se sesype jako domeček z karet. Rusko vždy bylo je a bude samoděržaví, s tím nic nenaděláme. Ale praktický rozdíl je minimální, snad jen ve veřejně deklarované hodnotě jednotlivého lidského života – ale to se hroutí pod tíhou dehumanizace lidí s nesprávnými názory.
Podporu jednoho i druhého bloku považuji dost za svinstvo, protože oba mají na rukou potoky krve a oba se prokazatelně opakovaně dopustily jednání, které lze snadno označit za genocidu.
Jenže čecháčci nejsou ochotni se narovnat a říct, že s bastardy nekámošíme. Prostě si jedny vyberem a slíbíme jim věrnost až za hrob. Když dojde na otočení korouhvičky, je to se vším všudy, najednou se realita otočí o 180° (že Pavel?) a máme být dál spokojeni. Tohle tu za převratu zajistil svou okamžitou morální vahou Havel, jeho kritika nevoněla, jakékoliv zpochybňování jeho tezí se rovnalo málem vlastizradě a tak se ty lži staly základem našeho dalšího etického směřování.