Nechci spekulovat, ale ten strojvedoucí …

Cestování na železnici se u nás pomalu začíná stávat adrenalinovým sportem. Nehody na přejezdech, přejetý člověk, i ty srážky vlaků tak nějak už člověku zevšedněly. Ale ta poslední mi vrtá hlavou.

Srážky vlaků na lokálních tratích, kde vše závisí jen na jediném člověku, který buď ten vlak rozjede nebo ne, jsou asi nevyhnutelné. Dokud se neprovede nějaký další stupeň zabezpečení, tak lidský faktor bude selhávat pořád.

V případě poslední nehody u Českého Brodu je to ale nehoda na trati u nás nejmoderněji zabezpečené, a právě proti nárazu do vlaku před sebou. Tedy přesně to, co se tam stalo.

Zkusím to podat malinko technicky, studoval jsem to v 80. letech minulého století. Nicméně podle různých vyjádření expertů jsem pochopil, že se na zabezpečení nic moc nezměnilo. Ale nedivme se. Na trati z Prahy do Českých Budějovic se místy používají ještě semafory z doby Rakouska-Uherska.

Ale zpět k té trati. Předpokládám, že to zabezpečení je dnes přinejmenším stejné, nebo vylepšené, než to v 80. létech minulého století. Ale nepodceňujme to, i to bylo z hlediska bezpečnosti velmi dokonalé.

Zde se jedná o tzv. Reléový autoblok. Princip je ten, že podvozek vozidla spojí vodivě obě kolejnice a následně zareaguje tzv. Kolejové relé, které dá pokyn další elektronice, že se tam nachází vlak. Trať je rozdělena na úseky a na začátku každého úseku je semafor, který svítí automaticky červeně, právě v okamžiku, kdy v úseku za ním je vlak, tedy podvozek spojil ty kolejnice. Systém je velmi sofistikovaný, podle tehdejší normy ani dvě na sobě nezávislé závady nesměly vést k nebezpečnému stavu. Tedy k tomu, že by na semaforu svítila zelená (nebo žlutá), byť na úseku za ním je vlak. I kdyby myši sežraly všechny kabely, vyzkratovaly se všechny akumulátory a popraskaly všechny žárovky, tak semafor prostě přestane svítit. Nesvítící semafor je pro strojvedoucího totéž, co červené světlo, tedy Stůj! Nemůže se stát, že by svítila zelená, když je kolejový úsek obsazen vlakem. Porucha se projeví vypnutím zařízení.

Strojvedoucí tedy před sebou vidí semafor, který buď svítí červeně, nebo nesvítí vůbec. Pro případ, že by byla mlha, nebo vlak jel příliš rychle a strojvedoucí by prostě nestíhal semafor sledovat, má malý „model“ semaforu i přímo v kabině a vidí totéž, co svítí na stožáru před ním. Musí tedy zastavit, a kdyby to neudělal, tak to za něj udělá automatika.

Může se stát, že strojvedoucí usne, nebo omdlí. Za tímto účelem bývalo v jeho kabině tzv. Tlačítko bdělosti. Každých 20 sekund se ozval signál a strojvedoucí ho musel zmačknout. Pokud tak neudělal, vlak sám zastavil. Tlačítko bylo řešeno tak. Že se skutečně muselo mačkat, tedy nešlo například permanentně zatížit knížkou. Předpokládám, že tak tomu je i dnes.

Dle vyjádření zúčastněných, jež jsem zatím pochytil v médiích, tak vlak měl před sebou skutečně červenou a před semaforem strojvedoucí zastavil.

Předpisy nicméně v tomto případě umožní jet dál i když je na semaforu červená (nebo je zhasnutý). To právě z důvodu, aby v případě banální poruchy nedošlo k zastavení provozu. Riziko není žádné, neboť se jedná o jednosměrnou kolej, po které vlak v protisměru nikdy nejezdí. V takovém případě musí jet strojvedoucí pouze takovou rychlostí, aby byl schopen na dohled zastavit. V 80. létech byl navíc limit omezen na 30 km/hod.

A jak jsem pochopil, i u Českého Brodu se strojvedoucí na tu červenou dále rozjel. Do vlaku stojícího před ním pak prý narazil rychlostí 50-60 km/hod.

A to právě nechápu. Semaforek v kabině mu musel jasně ukazovat obsazenou kolej. Vědomě zastavil a rozjel se na červenou. Bylo ještě denní světlo, takže vlak před sebou musel vidět. Jedině snad indispozice zrovna mezi dvěma cykly zmačknutí tlačítka bdělosti (pokud dnes ještě existuje a není nahrazeno něčím jiným)? Nebo honění času a vědomé překročení maximální povolené 30 km/hod.? Nebo dokonce úmysl?

Spekuluji, vím, a nenadávejte mi. Spíš jsem se pokusil trochu poodhalit technické souvislosti. A na výsledek vyšetřování jsem tentokrát opravdu zvědav.