27.1.2018
Redakce
0
Kategorie: Politika, Presidentské volby 2018

Nechci nikomu říkat koho má volit

Sdílejte článek:

TOMÁŠ HAAS

Každý z nás kdo půjde k volbám bude hlasovat podle toho, jak mu velí jeho vlastní rozum a jeho srdce. Platí to i pro ty, kdo se rozhodnou nevolit, ačkoliv ty bych vyzval, aby k volbám šli. Ať chceme nebo ne, naše budoucnost bude naší společnou budoucností. Vzdát se hlasu při volbách, které do velké míry tuto budoucnost formují, je škoda pro nás všechny ale hlavně pro ně samotné.

[ad#textova1]

Mohu jen říci, koho a proč budu volit já.

Hlasovat budu pro prezidenta Miloše Zemana. Nebylo to lehké rozhodnutí a jistě mnozí z vás vědí, že to nebyla má první volba.

Jsem celoživotním voličem pravice a mé přesvědčení a můj názor na správu věcí veřejných a na politiku se ani o centimetr neposunul. Co se změnilo, je to, že tyto volby nejsou volbou mezi levicí a pravicí, to se dnes stalo až sekundární volbou, jak naznačily již podzimní volby do Poslanecké sněmovny, ve kterých byla tradiční „systémové“ politické strany prakticky na dobu, která nebude doufám dlouhá, vymazány z politické mapy.

Cítím hrozbu, cítím dokonce dvě.

Jednou je hrozba civilizační, dlouho předvídaná „válka mezi severem a jihem“, která již začala. Nebojuje se v ní zbraněmi, i když se v ní již střílí a vybuchují teroristické bomby. Bojuje se o to, zda uhájíme naší civilizaci a protože je to válka ve které nejsme sami, bojuje se v ulicích a městech západní Evropy, v Paříži, Londýně, Madridu, Norimberku, Stockholmu a Bruselu. U nás se dnes rozhoduje o tom, jestli chceme tu ostrou fázi války rozšířit i na naše území. Islamizace Evropy není jen náboženským konfliktem, je konfliktem politickým, konfliktem právních systémů, konfliktem principů lidských a občanských práv. A naše civilizace v té válce nevítězí, je na ústupu. Můžeme se jí ještě postavit a v naší části Evropy ten ústup zastavit, před tím, než přeroste, tak jako zatím všude v Evropě, která si myslela že se tomu může vyhnout.

Neznamená to, že se máme vzdát ideje solidarity a humanismu. Musíme ale těmto pojmům nalézt novou definici. Musíme hledat nová řešení, ne jen zacpávat díry v rychle se plnící nádobě. A nepřijmout „řešení“ jen proto, že je „společné“. Nepřijmout je z donucení, ale nepřijmout je ani dobrovolně.

Nenechávejme se sami sebe klamat tvrzením, že jde o „uprchlíky“ z válečných zón, nebo zón hladomoru. Velká většina uprchlíků dnes nepřichází ze zemí blízkého Východu, nebo severní Afriky. Přichází se zemí subsaharské Afriky. A nejsou to ti, kdo potřebují naší pomoc. Ty nenajdeme v Německu či Francii, Španělsku, Italii, nebo Řecku, ani na lodích pašeráků lidí, nebo cestovní kanceláře Frontex, která má dbát o ochranu hranic EU, ale stará se hlavně o to, aby se více migrantů dostalo bezpečně na evropský kontinent.

Ti opravdu potřební necestují nikam, nemají na to ani peníze, ani sílu. Živoří jich statisíce v afrických uprchlických táborech a jsou vděčni za každý pytel mouky, za každý litr pitné vody a za každý lék pro ně a jejich děti. Za desetinu peněz, které Evropa utrácí na pomoc migrantům s iPhony a Niké obuví, bychom, společně, jako EU, mohli pomoci právě jim. Řešení, neomezenou migraci „bez limitů“ kterou prosazují kancléřka Merkelová a předseda EU parlamentu Schulz, skutečným řešením není. Evropa jen valí problém před sebou jako sněhovou kouli a problém je větší a větší. A můžeme si být jistí, že dále poroste a že se přesune i k nám, do naší země.

Tím nikomu nepomůžeme, Africkým obětem válek už vůbec ne a otevřeme se cizí civilizaci, jejímž cílem je Islám ovládající celý svět, ve kterém nebudeme víc, než nevěřící kterým bude dovoleno žít jen pokud se Islámu plně podrobí. Máme se smířit s tím, že budeme lidmi bez práv a společností bez tradic a zvyklostí.

A v Africe podporou exodu jejich mladých mužů pracujeme na vzniku nového, ještě horšího problému, větší zaostalosti a větší bídy a dalších konfliktů.

Pro společnou migrační politiku musíme hledat spojence, kteří nevidí budoucnost v přelévání problému do dosud jím tolik nepostižených a vzdorujících zemí stále většími požadavky na povinné přijímání migrantů, ale mezi těmi, kdo chtějí problém řešit, nejen regulovat jeho růst. Pro takovou politiku jsem vděčný za každou podporu, za každý hlas. A to tím více, že to je hlas prezidenta republiky. Vím, že prezident Zeman tím hlasem bude.

A druhým důvodem pro volbu Miloše Zemana je, přiznám se, strach. Strach z toho, kam se řítí naše společnost, strach z cenzury, strach z válečného štvaní, strach z odhalování cizích agentů, strach ze sestavování seznamů nepřátel, strach z touhy cenzorů umlčet „desinformační servery“.

V tom všem se vracíme do padesátých let minulého století, do let které byly pro naši zemi a její občany lety nesvobody a mocenské zvůle. I dnes jsou již ti „provinilci“, „agenti nepřátel“ identifikováni a nepohodlné hlasy jsou umlčovány a ostrakizovány „seriozními“ medii. Jsou vylučováni na okraj společnosti, jsou vystavení hněvu rozběsněného davu. 

Je ohrožena naše svoboda, která je kousek po kousku likvidována. Zatím to běsnění nedosáhlo maxima, ještě nejsou „provinilci“ trestáni jako tehdy, ještě nejsou souzeni a zatím máme jakousi „podmíněnou svobodu“. Ale už to není jen záležitost všelijakých tragikomických postav z okraje žurnalistiky, už to není amatérská snaha fanatiků, už to není jen hlas nějakých Think.Tanků, a „nevládních organizací“ žijících z dotací a příspěvků ze zahraničí. Tato rakovina již začala prorůstat do státních mocenských struktur a je dokonce jak jsme právem svědky i jednou z otázek prezidentské volby.

Nechci poslouchat bezduché a nic neříkající slogany o „sjednocování“. Nemají žádný obsah, žádný smysl a žádnou váhu. Každý kandidát nám sliboval, že nás „sjednotí“. Sjednotí na čem? A sjednotí čím? Přiléváním oleje cenzury, vytváření seznamů „proruských „ a „desinformačních“ serverů, vyhledáváním „agentů Kremlu“? Chtějí nás sjednocovat umlčením jiných než schválených názorů? . Jako sjednotil Rusko po občanské válce Stalin, nebo nás Gottwald? Já nechci jednotu jednoho povoleného názoru, já chci rozmanitost názorů a diskuzi, svobodu tisku, svobodu projevu a svobodu názorů doprovázenou tolerancí a respektem. Nepotřebujeme vynucenou jednotu, potřebujeme méně nenávisti a víc tolerance a respektu jeden ke druhému. Mým kandidátem je ten, kdo mi neslibuje jednotu, ale svobodu. Vynucená jednota je jen jednotou umlčených a nesvobodných.

Prezident Zeman pro mě byl, po dlouhá léta, politickým oponentem. Znal a znám jeho názory. Navzdory tvrzení oponentů a mediální masáži své názory neměnil. Stále je socialistou, stále je evropským federalistou, stále je příznivcem Eura. Ale neřídí se mělkými slogany, je realistou a používá zdravý rozum. Ví, že dnes je to co chce nereálné a vlastně nemožné. A dokáže svůj sen tam, kde není reálný, ve prospěch celku upozadit.

Často jsem s jeho názory nesouhlasil. A určitě s ním budu v mnohém nesouhlasit i v budoucnosti. Ale to právo nesouhlasu, právo disentu nechci ztratit a vím, že jeho ochráncem nebude ten, kdo volá po cenzuře, ale ten, kdo cenu svobody chápe stejně jako já. Proto, pro právo s mým prezidentem nesouhlasit, chci volit Miloše Zemana.

Ať už budete volit kohokoliv, přemýšlejte a volte s rozumem. Nevolte proti někomu, volte pro někoho, volte pro něco.

A hlavně, volte.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Tomáš Haas

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (26 votes, average: 4,65 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Volím Babiše. No a co?

    FILIP ŠEBESTA A volil jsem ho i v prvním kole. Bylo v tom jisté přesvědčení, že volbě mezi dvěma

    Na co je to NATO?

    JINDŘICH KULHAVÝ V rámci ,,oslav“ 25. výročí vstupu České republiky do NATO byla v Praze pořádána konference, rozdávaly se