Ne vláda. Justice ohrožuje důvěru

Ohrožuje vláda důvěru v právní stát? Tvrdí to část opozice a někteří komentátoři. Důvod? Odpověď vlády Ústavnímu soud na žalobu prezidenta Pavla kvůli jeho účasti na summitu NATO. Jak známo, ústavní soudci sice předběžným opatřením nařídili vládě Petra Pavla začátkem července na vrcholné jednání počátkem července vzít, finální rozhodnutí o žalobě však teprve přijde. Očekává se možná až v průběhu září.

V rámci projednávání doručila vláda Ústavnímu soud obsáhlý 81 stránkový dokument, ve kterém kromě jiného požaduje, aby soud z dalšího rozhodování ve věci vyloučil soudce zpravodaje Pavla Šámala kvůli podjatosti.

ParlamentníListy.cz se zeptaly politiků napříč stranami, jak na vládní dokument nahlíží.

„Kdo tvrdí, že podkopáváme důvěru v justici, žije v dobách reálného socialismu. Tento postup je naopak potvrzením demokratického principu. Nehledě na to, jak nakonec Ústavní soud naše připomínky vypořádá,” uvedl pro ParlamentníListy.cz první vicepremiér a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček z hnutí ANO.

Předseda strany PRO, poslanec a právník Jindřich Rajchl připomíná, že námitka podjatosti je zcela standardní nástroj. „Tahle lež šířená opozicí je dokonalou ukázkou naprosté bezohlednosti roztleskávačů Petra Pavla, kteří jsou ochotni vědomě hrát tuto falešnou kartu. V jejich logice by každá námitka podjatosti byla útokem na nezávislost soudu a podlamování důvěry v justici. Což je samozřejmě absolutní nesmysl. Námitka podjatosti je standardní nástroj, jehož využití je v právní praxi zcela běžné. Jsem si jist, že jej ve své advokátní kariéře určitě využila i Eva Decroix, která dnes hystericky vykřikuje, že se jedná o útok na naši justici. Je to ovšem jen trapná lež špatné političky i právničky,” konstatoval.

„Každý, kdo krade, podvádí a porušuje zákony začne kritizovat justici místo toho, aby se koukl do zrcadla a zjistil, že je podvodník. Babiš, Turek, Micinka, Okamura jsou toho dobré příklady,” uvedl lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský.

Jasně celou věc vidí poslanec SPD Tomáš Doležal. „V žádném případě. Odpovědět vlády je nabitá právními argumenty a její postup v této věci je plně legální a legitimní, v mezích ústavy a zákonů. Důvěru v justici neohrožuje využíváni opravných prostředků a věčná a fundovana vyjadreni k výstupům soudu, ale spíše nejrůznější  pochybnosti o jejich zákonnosti a apolitičnosti,” míní.

„Premiér by se měl s prezidentem chlapsky domluvit. Babišovo trucování poškozuje Českou republiku. Samotnou žalobu ani další supliky nedokážu odborně posoudit. Je to celé zbytečné divadlo, lidi to jenom otravuje. Ústavní soud jako instituce má moji důvěru,” řekl poslanec za ODS Jan Lipavský.

Senátor a právník Zdeněk Hraba konstatuje, že vláda užívá stejné demokratické mechanismy, jako je běžné a často užívané odvolání u soudu. „Pokud přijmeme tuto logiku kritiků, pak vláda opravdu páchá neslýchaný hřích. Představme si tu drzost: soud vyzve účastníka řízení k vyjádření a on – místo pokorného sklopení zraku – skandálně pošle k soudu své právní argumenty proti tvrzením druhé strany sporu! Podle této fascinující myšlenkové konstrukce kritiků, je tak ohrožením důvěry v justici doslova každé odvolání proti rozhodnutí okresního soudu. Vždyť kritici vlastně říkají: „jak si vůbec jakýkoliv občan či instituce může dovolit nesouhlasit s názorem soudu a bezohledně využívat své procesní právo? Vždyť tím bezesporu rozvrací základní pilíře právního státu!“ Pokud je legitimní obhajoba a polemika před Ústavním soudem považována za „ohrožení justice“, tak bychom podle kritiků měli asi zákonné procesní prostředky raději rovnou zakázat. Pro jistotu, aby si společnost neublížila přemírou demokracie,” sdělil pro ParlamentníListy.cz.

„Vláda svou odpovědí Ústavnímu soudu ve věci kompetenční žaloby podané prezidentem Pavlem rozhodně důvěru v justici neohrožuje. Využít svého práva a v rámci soudního procesu vyjádřit svůj právní názor, je snad samozřejmé a pochopitelné. Pokud to někomu připadá jako ohrožení důvěry v justici, znamená to, že cokoli soud rozhodne či řekne je automaticky správné, svaté a není možné se vůči tomu vyjádřit natož právními prostředky bránit? Pokud něco ohrožuje důvěru v justici, jsou to právě výroky těch, kteří o ohrožení mluví. Vytvářejí dojem, že mít jiný právní názor než Ústavní soud je špatné, dokonce snad nebezpečné. To zavání až totalitním myšlením a vzpomínkami na doby před rokem 1989. Žel důvěru v justici u mnohých obyvatel ohrozil právě Ústavní soud, tím jak přistoupil ke kompetenční žalobě podané prezidentem Pavlem, jak přednostně rychle jednal, když velmi sporně přistoupil k předběžnému opatření i v tom, že se tak aktivně zapojil do politického dění, přičemž mnoho obyvatel nesdílí pohled, že hrozilo jakési vážné ohrožení, kvůli němuž by takové kroky byly nezbytné. Zvláště pak s ohledem na ty občany, kteří na rozhodnutí Ústavního soudu čekají dlouhé měsíce či roky, jeho expresní aktivita v záležitosti pana prezidenta Pavla, působí, jako když je tu kdosi privilegovaný oproti tisícům neprovilegovaných, kteří si musí počkat. To jsou věci, jež případně důvěru v justici ohrožují. Oproti tomu vyjádření vlády vůči krokům Ústavního soudu důvěru v justici rozhodně neohrožuje. Ti, co to tvrdí, ve skutečnosti hledají jakýkoli důvod jak napadnout a očernit vládu, jak to vytrvale činí opozice a její nejviditelnější postava prezident Pavel. Zjevně dle pana prezidenta Pavla smíme jen mlčet a tiše akceptovat cokoli Ústavní soud, jehož soudce on jmenuje, rozhodne. Lidově se tomu říká “držet hubu a krok”, což tak nějak odpovídá, jak by někteří řekli “lampasáckému vnímání světa”. Pane prezidente, demokracii neohrožuje, když má někdo jiný názor než Vy, ani to, když někdo, třeba vláda, vyjádří jiný právní názor než má třeba Ústavní soud, tím spíše ne, pokud vyjádří pochybnosti nad jednáním jež nemusí být správné,” míní poslanec hnutí ANO Denis Doksanský.

Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová konstatuje, že vláda neohrožuje vůbec nic. “Kdo to říká, je zcela neznalý věci, bráním se použít přímo slova hlupák. Chápu – mnozí by si přáli, aby vláda „srazila paty“, a na žalobu, která v české historii nemá obdoby, nereagovala. Pokud to někteří čekali a teď atakují její aktivitu, oni jsou ti, kteří volají po totalitních zvyklostech v justici. Protože světe div se, vláda využívá svých práv a brání se. To podle nich nesmí? Osobně si myslím, že se někteří té obrany lekli, a teď panikaří. A protože schází argument právní, zase jdou cestou těchto frází. Neměli podávat žalobu, pak by nebyla tato obrana. To je celé. Že se ten, na kterého se útočí, brání, je zcela normální. A má na to plné právo. Kdo mu to upírá, šlape po principech právního státu,” má jasno.

„Současná vláda důvěru v justici určitě neohrožuje. Důvěru v existenci právního státu ohrožuje samotná justice, respektive určitá část soudcokracie, která se chová ne apoliticky, ale jednoznačně politicky. Není to záležitost posledních pár let, ale spíše už dvou dekád. Jeden můj známý, který dříve působil v advokacii a pak se stal ústavním soudcem a byl silně věřící, mi opakovaně sdělil, že před Pánem Bohem a českými soudy je možné úplně všechno. Musím zdůraznit, že to, co vám teď budu sdělovat, se týká menšiny soudců. Určitě 70-80 % soudců se chová slušně a rozhodují podle zákonů České republiky. Jsou však případy, kde je evidentní jak porušování Ústavy, tak platné legislativy. Jeden z těch nejkřiklavějších je předběžné opatření Ústavního soudu v souvislosti s účastí prezidentčíka Petra Pavla v Ankaře. Když si přečtete odkaz na článek, kterým se ohání Ústavní soud, tak zjistíte, že byli přinejmenším pomýlení (článek 87, odstavec 1k). Nicméně, z osobní zkušenosti vím, že soudci ve stejných či obdobných záležitostech rozhodují diametrálně rozdílně. Týká se to například soudce Městského soudu v Praze Nováka, který rozhodoval v kauze mého odvolání z funkce děkana a naprosto nerespektoval rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, nepřipustil svědky a dokazování. Na rozdíl od jiného senátu, který v případu odvolání děkana Katolické fakulty postupoval podle platné legislativy. A to pomíjím, že soudci Novákovi to trvalo více jak rok, než vůbec nařídil jednání. Mohu poukázat na další absurdní případ, například v rozhodování soudkyně z Přerova, která v majetko-právních sporech na základě žaloby Arcibiskupství olomouckého vůbec nepřipustila nejenom důkazy, ale ani znalecké posudky. Pak je na místě se zeptat, zda-li taková soudkyně je tak hloupá, navedená nebo dokonce zaplacená samotným Arcibiskupstvím. Mohl bych referovat o desítkách dalších případů, se kterými se na mě obracejí občané ČR. Nejkřiklavější je v poslední době ten, který vedl až ke smrti dítěte na základě nesmyslného rozhodnutí soudkyně, která dítě svěřila do péče člověku, který ho pak sprovodil ze světa a nebrala v úvahu názory opatrovníků tohoto dítěte. Bohužel musím konstatovat, že důvěra v justici je na základě desítek až stovek případů narušena, a to právě tím, jak se někteří soudci, zdůrazňuji někteří, chovají a jak rozhodují. Proto si myslím, že by se měla udělat legislativní opatření, a podobně jako v USA jsou v některých státech unie státní soudci jmenováni s časově omezenými mandáty na 6 až 12 let. Pak by se možná omezily excesy, ke kterým v současné době soudcikracie u nás dochází. A pozor, není sebemenší důvod, proč by práce soudců nemohla být kritizována. Jsou to také jen lidé, kteří se mohou mýlit, ale mohou do svých rozhodnutí promítat i své zájmy, i když by to správně dělat neměli. A mohou za tím stát i peníze. Konec konců „omylnost“ soudců by aspoň částečně měl eliminovat vícestupňový soudní systém,” sdělil poslanec za SPD Miroslav Ševčík.

Současná diskuse o vládní odpovědi Ústavnímu soudu na žalobu prezidenta Petra Pavla se dle senátora a šéfa Přísahy Roberta Šlachty točí kolem otázky: Kde končí legitimní právní obhajoba a kde začíná ohrožení důvěry v justici? Podle mého názoru důvěru v justici neohrožuje spor mezi vrcholnými představiteli moci výkonné v situaci, kdy selžou politická jednání. Naopak ji posiluje skutečnost, že je tento střet řešen kultivovaně před nezávislým Ústavním soudem. To, že vláda volí v obhajobě svých kroků asertivní argumentaci, je její legitimní právo jako účastníka řízení. Podstatou právního státu není absence konfliktů, ale funkční systém brzd a rovnováh, který tyto konflikty dokáže vyřešit. Klíčem k zachování důvěry v instituce není tón vládní odpovědi, ale ochota všech stran bezvýhradně respektovat konečný verdikt soudu. Právě v uznání autority Ústavního soudu jako nezávislého arbitra spočívá skutečná úcta k demokracii,” reagoval.

Předseda Pirátů a poslanec Zdeněk Hřib je přesvědčen, že vláda důvěru v justici ohrožuje. „Těch momentů, kdy přímo Andrej Babiš nebo některý z jeho ministrů explicitně zpochybnil nezávislost soudů a soudců, je celá řada. A vidíme to i teď – snaha odstranit soudce Šámala jen kvůli jeho předchozímu rozhodování, navíc když šlo o kolektivní rozhodnutí, je nesmysl, který působí jako nepřípustný nátlak na Ústavní soud. Vláda by měla respektovat dělbu moci. A hlavně se soustředit na relevantní kroky pro lidi a ne na to, jak to tu v zájmu Babišových dotací a zakrytí motoristických kauz rozvrátit,” řekl pro ParlamentníListy.cz.