11.2.2021
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Náhubky dětem

Sdílejte článek:

SBN 

Byla jednou jedna malá holka a ta chodila do školy jen a pouze s obličejem zakrytým po vzoru Šeherezády. Holčička si ale nehrála na princeznu z Orientu, kdepak. Její nos a ústa zakrývala těžká a neprodyšná vrstva bavlny a nemohla si vybrat, jestli se jí to, že nemůže dýchat a má bolavou kůži na obličeji líbí nebo ne. Nosit roušku jí přikázala vláda. Sice pro to neměla žádné oprávnění, dokonce se vůbec neobtěžovala zjistit si, jestli není holčička po mnoha hodinách se zahaleným obličejem přidušená a jestli jí to nepřipadá třeba ponižující. Kdepak. Vláda řekla a všichni museli poslechnout, jestliže chtěli vidět spolužáky a něco se naučit.

Holčiččina maminka se rozhodla, že bude věřit českým soudům a že podá za holčičku žalobu. U soudu děvčátko podpořilo mnoho malých dětí, které na tom byly stejně jako naše malá hrdinka. Přesto, že žaloba byla napsaná pečlivě a s láskou (protože děti advokáta se musely dusit navlas stejně, dokud ještě vůbec směly aspoň na pár dní chodit do školy), tři soudkyně se dítěti vysmály.

Kdybyste chtěli vědět, kdo na Městském soudě v Praze nemá rád děti, pak vězte, že to jsou tyto dámy v taláru: JUDr. Naděžda Řeháková, JUDr. Ivanka Havlíková, Mgr. Ing. Silvie Svobodová.

Městský soud v Praze opět poslal občany, kteří už rok marně prosí o spravedlnost a o záchranu zdraví, do háje.

Přečtěte si, co David soudu řekl (a soudu to bylo fuk):

Je zcela evidentní, že soudkyně a soudci zdejšího soudu vstoupí do dějin. Z hlediska ochrany právního státu je to právě 11 senátů správního úseku tohoto soudu, kdo je „v první linii“ posuzování toho, zda stále platí, že práva a svobody jednotlivců jsou pod ochranou soudní moci. Možná jste o takovou roli nestály. Ale samy jste se rozhodly stát se soudkyněmi Městského soudu v Praze – do toho Vás nikdo nenutil.

První žalobu jsme s mojí ženou Vendulou k tomuto soudu podali ohledně nouzového stavu vyhlášeného na jaře, ale také např. ohledně uzavření škol. Žaloba byla zamítnuta a zamítnuty, nebo zejména odmítnuty byly desítka dalších žalob. Když si na jaře jediný senát zdejšího soudu, senát soudce Výborného, dovolil některá opatření prohlásit za nezákonná, sklidil tvrdou kritiku ze strany ministryně spravedlnosti.

Na základě zkušenosti s desítkami neúspěšných žalob jsem přesvědčen o tom, že se soudci zdejšího soudu bojí. Proto nerozhodují v souladu se zákonem. A že porušují zákon, už bylo konstatováno v několika případech Nejvyšším správním soudem – ať již jde o zamítnutí té úplně první žaloby ohledně škol, ať již jde o přítomnost otců u porodu, odmítnutí rouškových žalob proti pražské KHS, ministerstvu, i dalších věcí.

Proč se soudkyně a soudci zdejšího soudu bojí rozhodovat v souladu se zákonem, to nevím. Nevím, jestli se bojí osočení z toho, že kvůli nim budou lidé umírat (i když je to nesmysl), jestli se bojí o sebe nebo své blízké (i když to si jako soudci nemohou dovolit) nebo jestli se bojí nelibosti ministryně spravedlnosti. Ale soudci zdejšího soudu zcela popírají judikaturu správních soudů, kterou pomáhali tvořit.

Léta a desetiletí vznikala přísná rozhodovací praxe k opatřením obecné povahy, nejčastěji k územním plánům měst a obcí, dopravnímu značení nebo ochranným pásmům. Také tato opatření byla vydávána ve veřejném zájmu, pokud ale nepřiměřeně nebo bez řádného odůvodnění zasahovala do zájmů soukromých subjektů, byla rušena. Nebudu ani komentovat situaci, pokud by byla vydána bez řádného vedení spisu, bez řádného zákonného zmocnění nebo nikoli oprávněným subjektem.

Když jsme podali tu první žalobu v březnu 2020, neusilovali jsme ještě o ukončení nouzového stavu a protiepidemiologických opatření. Mysleli jsme si, že je správné poskytnout exekutivě možnost, aby opatření, která byla vyhlášena evidentně bez rozmyslu a bez respektování stanovených procedur, byla vyhlášena znovu a lépe. Správní soudy a soud ústavní měli exekutivě pomoci tím, že jim dají zpětnou vazbu k tomu, jak pracovat – tedy hlavně, jak nepracovat. To se ale nestalo. A absenci této negativní zpětné vazby sklízíme i nyní, kdy prakticky 11 měsíců po podání první žaloby, jsou opatření stále odůvodňována ve stylu: je tady pandemie, chráníme zranitelné, takže můžeme cokoliv.

Přitom pokud si senát soudce Výborného na jaře nebo senát 18A na podzim troufly opatření ministerstva zrušit, nedošlo ke kolapsu a hromadnému umírání. Jen byly exekutivě nastaveny alespoň základní mantinely – což je přesně úkolem správních soudů.

Právě druhé jmenované rozhodnutí zdejšího soudu, sp. zn. 18A 59/2020 ze dne 13. 11. 2020, je potřeba zohlednit při rozhodování ve věci žalobkyně. Toto rozhodnutí nebylo odpůrcem napadeno kasační stížností, ministerstvo tedy tento rozsudek bez dalšího boje uznalo. Zdejší soud přitom význam rozsudku podtrhl tím, že k němu byla vydána tisková zpráva a rozhodnutí bylo zveřejněno na stránkách soudu.

Soud zrušil „mimořádné opatření odpůrce z října 2020. Přitom rozhodoval na základě návrhu 4 žalobců, mezi nimiž byla rovněž nezletilá školou povinná žalobkyně. Také proto je potřeba závěry daného rozsudku na dnes projednávanou věc aplikovat. Rozhodnutí ve vztahu k mimořádnému opatření uvádí, že „postrádá konkrétní, srozumitelné a podložené úvahy, na základě nichž by soud mohl účinně a odpovědně přezkoumat, zda je skutečně z pohledu dosažení deklarovaného cíle (v podobě zploštění křivky) a předpokládaného smyslu (účinnosti) roušek nezbytné trvat na povinném nošení ochranných
prostředků dýchacích cest v aktuálně stanoveném rozsahu.“

Soud také poukázal na to, že nebyly nijak zhodnoceny rizika zejm. dlouhodobého nošení roušek, když v odůvodnění „zcela schází samotné důvody, na základě kterých je přijetí předmětného opatření v daném okamžiku – navíc v takovém rozsahu – nezbytné; stejně tak chybí jakékoliv zdůvodnění přijatých výjimek.“

Mám tady s sebou odpověď na žádost o informace ze dne 19. 1. 2021. Tam se žadatelka ptala mj., jakou konkrétní studií může MZ ČR podložit neškodnost dlouhodobého nošení ochrany ústa a nosu u dětí, jak u zdravých, tak u těch se sklony k alergiím. A co ministerstvo odpovědělo? Nic. – předložím k důkazu. Možná nám ale zástupce ministerstva na dnešním jednání tuto otázku zodpoví, uvidíme.

Zdejší soud v rozsudku ze dne 13. 11. 2020 zohlednil to, že mimořádná opatření je i podle zákona (§ 69 odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví) možné vydávat pouze „v nezbytném rozsahu“.
Zde se tedy žalobkyně, která je sedmiletou dívkou, žačkou 1. třídy ZŠ ptá:

  • Proč ona musí ve škole celý den nosit roušky, když pokud by byla jen o rok mladší, tak by v MŠ roušky nosit nemusela? Jak je toto zdůvodněno a epidemiologicky vyhodnocováno?
  • Proč ona musí nosit ve škole celý den roušky, když ve školách zřizovaných ministerstvem spravedlnosti se roušky nosit nemusí? Přitom odůvodnění dané výjimky dopadá i ni, také ona je ve třídě pouze v rámci uceleného a neproměnlivého kolektivu stále stejných dětí.
  • Proč ona musí nosit ve škole celý den roušky, když pokud by navštěvovala speciální školu, tak by roušku nosit nemusela?
  • Proč ona musí nosit roušky ve škole celý den bez jakékoli výjimky, když dospělí mohou v zaměstnání roušku odložit, jestliže pracují 2 metry od dalších osob? Proč takové pravidlo není vztaženo také na děti?
  • Proč ona musí roušky nosit ve škole celý den, když jak citujeme v bodu 71 žaloby, ministr zdravotnictví Roman Prymula v době svého ministrování vysvětloval, proč v září nebylo potřeba ve škole nařizovat roušky, takto: „Na 1. stupni je zřejmé, že děti se sice mohou poměrně snadno nakazit, ale z řady prací, které jsou k dispozici, se ukazuje, že děti v tomto věkovém období podstatně méně šíří virus na dospělé osoby a na osoby vyššího věku obecně.“

V žalobě a jejích doplněních jsme poukázali na studie, rozhovory, články a další zdroje, které poukazují na negativní zdravotní dopady zahalování obličeje. Přitom by to neměla být žalobkyně, kdo prokazuje, že na ni má opatření negativní zdravotní dopad (i když i k tomu ještě předložím důkaz), ale měl by to být odpůrce, který opatření vydal, kdo prokáže, že tomu tak není.

Proč nikoho nezajímá fyzické ani duševní zdraví sedmileté dívky? Proč se vše podřizuje údajné ochraně jakési zranitelné skupiny? Proč již neplatí Úmluva o právech dítěte, judikatura správních soudů… ? Jak jsem řekl v úvodu, soudkyně a soudce zdejšího soudu bude hodnotit historie. Jak Vás bude hodnotit, záleží jen na Vás.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (22 votes, average: 4,55 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Pár faktů z Berlína

    JINDŘICH KULHAVÝ Jak jste si povšimli, v Berlíně se v sobotu demonstrovalo. Nebylo to jen proti opatřením vlády spojených

    Jak z toho ven?

    ZUZANA MAJEROVÁ Na politické scéně se objevují nová hnutí a strany, která jsou nespokojená s politikou současné vlády. Jaký potenciál má