16.9.2025
Kategorie: Ze světa30 přečtení

Může si za to sám … Charlie

Sdílejte článek:

KATEŘINA LHOTSKÁ

Kateřina LhotskáPo vraždě amerického konzervativního aktivisty Charlieho Kirka řada lidí neodolala tomu, aby světu sdělila, jakými jsou hyenami. Někteří dávali svoji radost nad jeho smrtí najevo otevřeně, jiní se to snažili skrývat.

Když administrativa USA oznámila, že proti těm prvním zasáhne, začaly „rozradostněné“ příspěvky ze sociálních sítí rychle mizet. Vedle nich se však vyrojila řada těch, které se snaží ospravedlnit vraždu pana Kirka slovy, že si za to může kvůli svým názorům sám. Byl totiž kritický vůči tzv. woke ideologii, odmítal genderovou teorii a zastával konzervativní pohled na svět. A to se v očích některých lidí nepromíjí. Nezřídka těch, kteří se přitom sami vehementně dožadují tolerance vůči názorům a postojům svým.

Vrchol cynismu

Názory, že si pan Kirk zavinil svoji smrt vlastně sám, přitom nezaznívají jenom za oceánem, ale i v naší české kotlině. Není to ostatně nic nového. Obdobné omlouvání útočníků jsme zažili jak vloni po útoku na Roberta Fica, tak před nedávnem v reakci na „berlový útok“ na Andreje Babiše. Jde o klasický příklad toho, kdy se někteří snaží ospravedlnit nějaký násilný čin tvrzením, že jeho pachatel vlastně nenese vinu, protože k němu byl vyprovokován svou obětí. Netýká se to pochopitelně jenom činů „politických“. Často se takto hájí třeba pachatelé znásilnění. Tvrdí, že si o to dotyčná žena říkala třeba svým oblečením nebo tím, že se někde pohybovala sama.

Pokoušet se omlouvat čin pachatele poukazováním na jeho vyprovokování ze strany oběti je zvrácené obdobně jako čin samotný. Navíc se tím nebezpečně posouvá hranice přijatelnosti způsobů, jakým lze vyjádřit nesouhlas s něčím názorem. Část lidí je totiž přesvědčena o tom, že je legitimní použít k tomu i násilí. Obzvláště, když jde o prosazení „správných“ názorů a potlačení těch „nesprávných“. Nemusí jít přitom jen o násilí končící smrtí nebo zraněním názorových odpůrců. Jsou tu totiž i méně nápadné a částí společnosti akceptovatelné formy. A pro příklady nemusíme chodit příliš daleko.

Blokace pochodu jako pokyn shora?

Kolikrát se například stalo, že byla nějaká předem nahlášená a v souladu se zákonem organizovaná akce narušována výtržníky z řad názorových odpůrců. Jsme ostatně v předvolebním období, a to vždy podobných případů přibývá. Někdy jde o jednotlivce, jindy o skupinky odpůrců. Jeden z nejzávažnějších incidentů tohoto typu se však netýkal žádné politické akce. Šlo o násilnou blokaci Pochodu pro život radikálně levicovými extremisty v dubnu letošního roku. Alarmující přitom je, že policie úplně rezignovala na svoji povinnost, kterou bylo zajistit právo účastníků pochodu svobodně se shromažďovat a vyjadřovat svůj názor. Objevilo se dokonce podezření, že její nečinnost nebyla dána její neschopností, ale dostala k tomu pokyn. Vyslovila jej koaliční poslankyně Romana Bělohlávková, a nelze tedy tvrdit, že si někdo chtěl jen přihřát opoziční polívčičku. Ministr Rakušan v reakci na to sice přislíbil, že zásah prošetří. Od té doby je však ticho po pěšině.

Charlie Kirk s rodinou

Násilí v politice není nic nového pod sluncem. Bylo tu vždy a pravděpodobně z ní nikdy nezmizí. Na pováženou však je, kolik lidí je ochotno násilí více či méně otevřeně schvalovat, pokud je namířeno proti tomu, kdo se „provinil“ jenom tím, že má jiný pohled na věc. Agresivity přitom přibývá. Svůj velký díl viny na tom mají pochopitelně také politici. Místo, aby své radikální podporovatele krotili, tak ještě přilévají oleje do ohně tím, že z politiky místo souboje argumentů udělali „boj dobra se zlem“.

Pak už stačí jenom ukázat prstem na toho, kdo tím „zlem“ je…

DENÍK.TO

Redakce

Sdílejte článek:
30 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (20 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
14 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)