Musí mít strach z následků

Položme si jednoduchou otázky – kdy nedobrovolně plníte nějaké nařízení nebo něco nedobrovolně děláte? … správně, když máte strach z následků. Všem nesmyslným paragrafům (a že jich je a přibývá jich) se nedobrovolně podřizujete jenom a jenom z toho důvodu, že za nepodřízení se následuje trest.

A teď se pojďme podívat, jak si věci v této oblasti ošéfovala současná vrchnost, která (nejen v ČR) jedná proti svým občanům, ale kupodivu ve prospěch nadnárodních, nikým nevolených, hráčů. Princip je velice jednoduchý – nastaví si pravidla (zákony a předpisy) tak, že jejich jednání a konání není těmito „cinknutými“ paragrafy postižitelné … no a to se to pak protinárodně jedná a vládne, když občané ta „cinknutá“ pravidla dodržují. Pravda, zabúdol som – podstatnou součástí této hry je, že i nově nastoupená exekutiva bude tato pravidla, která zajišťují beztrestnost národním škůdcům a vlastizrádcům, dodržovat.

Ne nadarmo Vykulenec utrousil, že naštěstí Národní tribunály nemáme – ano, správně ovšem je: ZATÍM nemáme. Ovšem „soudruzi“, ti novodobí giganti ducha, s vědomím beztrestnosti ukázkově boří jedno tabu za druhým. Dnes už třeba víme, že nedotknutelná posvátná kráva retroaktivity už není nepřekročitelná bariéra. A na tohle máme návod přímo od našeho ÚS, který ukázal, že stačí šikovně zdůvodnit nemožné alespoň trošičku uvěřitelným způsobem a retroaktivita zmizí jako pára nad hrncem. Změna valorizace důchodů totiž nastala až když na valorizaci nastal nárok. Bylo to prostě rozhodnutí o novém odjezdu vlaku z nádraží, když vlak už byl dávno na trati. Kupodivu se při zdůvodňování ani nezačervenali a už vůbec ctihodní soudci nevzpomenuli situaci, kdy řvali jako pominutí, když se jednalo o šetření na jim zvyšovaných platech. Taky už víme, že jednotky miliard vydané dle platného zákona mohou způsobit významné národohospodářské škody, kdežto desítky a stovky miliard vyhazované ad-hoc přispívají ke stabilitě rozpočtu.

Taky víme, že když vláda dá doporučení, které se nedá odmítnout, tak to není zákonné nařízení, ale pouze rada. Ovšem na druhou stranu – pokud se touto „radou“ začnou řídit ti, kteří mají prst na trase svobody projevu, tak za nic nenesou zodpovědnost a vše je v cajku … protože to nařídila vláda.

Ta rozhodnutí mají jedno společné – autoři nepočítají s tím, že se jednou „karta obrátí“. Ústavní soudci vůbec nepočítají s tím, že by mohl přijít den, kdy jim někdo sníží retroaktivně platy s odůvodněním, že se jedná o retroaktivitu nepravou, protože platy v zákonem předpokládané výši ještě nedostali fyzicky na svůj účet. Majitel Seznamu zcela jistě nepočítá s tím, že po změně poměrů si někdo dá práci a najde, řekněme 10 prokazatelných lží, resp. nově dezinformací, v tom jeho impériu a dá někomu „radu, aby dezinformační médium vypnul … tedy přesněji nezamezil mu publikovat obsah, jenom ty stránky budou pro obyčejného občana z internetu nedostupné. Přece víme, že když servery seznam.cz poběží a redaktoři budou smět na ně z firemní sítě umisťovat svá moudra, ale současně tyto budou z internetu nedostupné, pak se v žádném případě nejedná o porušení svobody projevu. Jak správně ctihodní soudci ústavně doložili – redaktoři seznam.cz budou moci přece na své servery umisťovat své články i nadále, ovšem na druhou stranu nikde není ústavně zakotveno právo občana mít prostřednictvím internetu dostupné ausgerechnet dezinformační servery seznam.cz. Jo, jo … soudruzi někdy pracují i za nás, tak nějak dopředu … do budoucna.

Ta sebranka opět očividně spoléhá na kouzlo „Rychetský“, které spočívá v tom, že jeden a tentýž, maximálně erudovaný a kvalifikovaný právník, v rozmezí několika málo let vydá dvě naprosto protichůdné právní analýzy – obě nejvyšší kvality … a vše bude v nejlepším cajku. Prostě – před lety se soudruhům hodilo „A“, ovšem nově se jim hodí do krámu „B“ … tak to pro ten plebs dole okecáme, opentlíme paragrafy a vše bude oukhej. Tedy – myslí si to … a nutno říct, že jim to ZATÍM vždy beztrestně prošlo. Prostě, následky za tyto křivárny se nedostavují a proto apetit roste.

Otázka zní: co s tím, resp. jak na to?

Tvrdím, že Vidlák má lví zásluhu na tom, že se téma lichvářských marží dostalo do mediálního prostoru a do budoucna ve vzduchu visí otázka co s tím. To, že na tuto hru už přistoupily i Hytlermarkety tím, že symbolicky zlevnili o halíře, svědčí o tom, že někdo tam prozíravě uvažuje dopředu a říká si: raději už nebudeme moc provokovat … co kdyby se vítr otočil … a třeba nám znefunkčnili Prouzu.

Na jedné své besedě Drulák pravil: „ … musí z nás mít strach“. Správně, musí mít strach z následků, to je zatím jediné, co můžeme zařídit, když na naší straně zatím neexistuje vyprofilovaná a připravená alternativní exekutivní moc schopná kompletně se souhlasem většiny spoluobčanů převzít řízení státu

Nemůžeme organizovat Národní tribunály ani lidové soudy. Kdo s tím začne, toho okamžitě zavřou. Nemůžeme ani jmenovat stínové soudce nebo něco na ten způsob.

Ale můžeme něco jiného … a cestu ukázal Vidlák

Můžeme pouštět do mediálního prostoru věty a myšlenky, že tentokrát se to bez následků neobejde … že nic nebude zapomenuto nebo prominuto. Pokud se o tomto bude psát nebo diskutovat pod každým článkem, tak informační pole připravíme stejně, jako se Vidlákovi podařilo dostat na výsluní téma zlodějských marží. A pak už se ta lavina dá pomalu do pohybu a nepůjde zastavit. I mezi těmi nahoře existují nevyřízené účty, kdy jeden odrbal druhého … a teď si představte: změní se mocenské poměry, odrbávaný se dostane k moci a … a hlas lidu volá po potrestání křiváren. Úplně to vidím, jak se dotyčný (doposud odrbávaný) postaví před novináře a řekne: … víte, ono to není můj nápad, já jsem s tím nepřišel a ani s tím až tak moc nesouhlasím, ale … ale lid si to žádá … a máme přeci hentú demokraciju, kde hlas lidu je hlas boží … nebo snad nesouhlasíte soudruhu redaktore?. Přesně tak to dělá Putin – libtardi něco přestřelí, „čirou náhodou“ se v mediálním prostoru věci proberou tak, že pak před lid předstoupí Vladimír a a řekne … lidi to chtějí, tak jim musím vyhovět.

Takže znova – diskuze o potrestání vlastizrádců a národních škůdců by měla běžet u každého piva, úvaha na toto téma by měla být občas v rozhovorech nebo zveřejňovaných článcích. Zkrátka, téma potrestání by se mělo stát všedním tématem hovoru tak, aby četnost v podstatě zajišťovala, že dojde k realizaci. Tohle ty skalní sice asi donutí přitvrdit, ale troufnu si říci, že naprostá většina začne uvažovat „co kdyby se poměry fakt změnily“ … mě, jako obyčejného úředníka US ambasáda neochrání a v odlétajícím vrtulníku místo mít nebudu. Takže … raději přibrzdím aktivitu a pokud se opravdu poměru začnou měnit, mohu plynule otočit korouhvičku a bránit se, že jsem nebyl aktivní, jen v rámci možností pracující úřednická myš.

Mějte na paměti, že většina z nich jsou ukázkoví srabi … a ti musí začít mít strach z následků svého konání. A pokud se u nich začne projevovat pud sebezáchovy, tak začnou brzdit, což je přesně to co potřebujeme.

Ostatně i tady máme příklad v nedávné historii – příslušníci STB byli okamžitě vyhozeni bez náhrad a v řadách členů Veřejné bezpečnost se pak kontrolovalo, kdo byl a jak moc přehnaně aktivní …

A nejlepší na konec – tento boj, tyto zbraně může použít opravdu každý. Pamatujte – slovo je mocná zbraň. Pište, komentujte, diskutujte … nahazujte toto téma do mediálního prostoru znovu a znovu, aby pak realizace byla očekávanou samozřejmostí. Za organizování Národního tribunálu organizátory pro výstrahu zavřou, ale když se tisíce a tisíce lidí začne bavit o této možnosti a koho by se to mělo vlastně týkat, tak nemají koho zavřít ani umlčet.

Naše síla je v našem počtu.