10.11.2019
Redakce
0
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost

Místo řešení problému, problém prostě uplatíme, zvýšíme dotaci

Sdílejte článek:

PAVEL VESELÝ

#Pavel VeselyZákladním tahounem pokroku lidstva není v první řadě touha po svobodě a demokracii, ale především touha po lehčím životě a výhodách pro určité skupiny lidí. Až poté jde o svobodu a demokracii. Populisté na celém světě a ani v dějinách nenabízeli nikdy svobodu a demokracii, ale co vše dokáží nabídnout jako výhodu a že to vyřeší za člověka. Vyřešíme to za vás. Co vám dokážeme nabídnout a slíbit. A o to jde. To je hlavním tahounem lidstva. Bylo to vždy v dějinách, je a bude to i nadále. Lidé se v základu nezměnili. Jsou stále stejní.

Když mluvíme o 30-ti letech svobody, přemýšlím, na kolik je to skutečně pravda a nakolik se naše ideály z roku 1989 naplnily. Změnil se režim jako důsledek změn, které v Evropě probíhaly. Změnil se společenský systém, ale nezměnili se lidé. Národ neodešel a nepřišel jiný, čistý a demokratický. Mnoho vrcholných ředitelů tehdejší doby se změnilo na majitele firem. Mnozí příslušníci StB zakládali firmy a mnozí se přesunuli do odborů. A tak se na těchto 30 let dívám i touto optikou. Globalizace postoupila do další fáze a změna v tu dobu přijít musela. V 60-tých letech se ta změna ještě nepodařila. A když revoluční změny tehdy byly nejen v celé Evropě, ale také v Americe. Svět však nebyl zralý na změnu. V roce 1989 to bylo již jiné. A tak je potřeba v těchto dnech především připomenout také velký význam Jana Pavla II. a také vliv Svatořečení Sv.Anežky. Mělo velký význam. A je potřeba na to nezapomenout. A také na to, že komunisté nezmizeli. Nestali se z nich beránci, ale mnozí zbohatli. O to víc si vážím těch velkých zástupů tvořivých a inovativních lidí, kteří vybudovali své firmy z garáže nebo svého bytu. Ti si také zaslouží veliký obdiv a úctu. Svět je o lidech. A lidé jsou stále stejní. Jen kulisy se mění.

Dalším základem dnešního vnímání světa je striktní specializace. Lidé jsou tlačeni do škatulek. Musíte si vybrat, co chcete. A tam v určité škatulce setrvat. Pokud se z ní snaží dnes člověk dostat či přesahuje několik škatulek, bývá označován za zvláštní. Je to výraz dnešního způsobu vzdělávání, kdy místo komplexnosti se cení specializace. Velmi úzká specializace. Široký komplexní a obecný přehled je brán jako mínus a je nálepkován tím, že tito lidé se nadřazují, což tak není. Važme si více universálů, kteří jsou mosty mezi těmi, kteří vsázejí na úzkou specializaci. Bez těchto mostů se jistě najde někdo, kdo to udělá a bude díky tomu spojování diktátorem. Protože on bude určovat. Vychovávat dnes universály a vzbuzovat zájmy o různá témata je velkým nedostatkem současné vzdělávací soustavy, která se tomu vyhýbá a nezabývají se tím ani školní osnovy. A to je chyba.

Zvykli jsme si uplácet, když něco nefunguje, vezmeme to jako investici a přidáme peníze. Je to jistá forma tributů, které zde fungují od nepaměti. Místo řešení problému ho prostě uplatíme.
Dobří učitelé neodcházejí ze škol jen kvůli platům. Roli hraje i atmosféra na mnoha školách. Učitel, který se snaží přistupovat k žákům poctivě a skutečně jim něco předat, často naráží na nepochopení kolegů a kolegyň v učitelském sboru i ředitelů. Hluboce zažité, až zažrané praktiky socialistického školství přitom opravdu nejsou tím, co dnešní a budoucí vzdělávání potřebuje.

Problémem je i nedostatečně vysvětlená a nešťastným způsobem zaváděná inkluze. Současný přístup vychází totiž z přesvědčení, že systém výuky se má přizpůsobit nejslabšímu žáku. V této podobě není řešením, naopak může mnoho problémů ještě vyhrotit. Slabším žákům motivaci nedodá a zdatnějším ji naopak sebere.

Vzrůstajícím problémem, který komplikuje situaci učitelům, je agresivita a šikana ve školách. Zvláště varující je fakt, že dlouhodobě roste agresivita i mezi dívkami. Rostoucí nároky, které dnešní společnost klade na dívky, je často vhánějí do těžko řešitelných situací, které řeší agresí.

Jako konzervativně smýšlející člověk si troufám tvrdit, že tlak na zrovnoprávnění mužů a žen a na faktické zglajchšaltování (pozn. srovnání na roveň) rolí ve společnosti za každou cenu s sebou může nést právě i negativní průvodní jevy. Společenskou nerovnováhu a napětí uvnitř společnosti považuji právě za jeden z důsledků silného tlaku na zaměnitelnost rolí mužů a žen. To se pak odráží ve školství i ve výchově obecně. Tak či onak je ale zjevné, že základem budoucího fungování českého školství musí být návrat společenské vážnosti, jíž se těšívala učitelská profese, zlepšení společenského postavení učitelů. K tomu mohou jistými opatřeními včetně růstu platů pomoci politici, ale hlavní úkol leží na rodičích, kteří by měl mít k učitelům respekt a vést k tomu i své děti. A také na samotných učitelích, kteří povedou svou zásadovostí a příkladem. Učitel je tím, kdo se snaží předávat vědomosti dál a snaží se nadchnout své žáky pro ten či onen obor. Jistě by měl být trochu i bavičem, ale také náročným člověkem – vůči žákům, ale i vůči sobě.

Je vidět, že mnoho učitelů vidí problémy reálněji než odbory. Je to spíše bída odborů. Naopak to ukazuje, že učitelský stav začíná zvedat hlavu. Nikoli, že je to bída. Titulek, jak z Rudého Práva. Stávka se nenaplnila a kupředu levá se nekoná. No, jsme stále socialistická společnost. Rádi bychom demokracii, ale národ nevyměníš.

Práce ve školství se nám zmenšila pouze na platy. Asi je potřeba dát dětem jasnou představu o tom, že peníze jsou až na prvním místě. Kam se poděla láska k dětem? Kam se poděl základní smysl učitelského povolání? Jak je to u speciálních škol? Jak je to ve školách při nemocnicích? Na druhé straně se nesmyslně snížilo jízdné studentům SŠ, VOŠ i VŠ, kteří se stávají ještě větší bonitní klientelou. Kolik se dalo do nesmyslně koncipované inkluze? A za to může především ČSSD a jejich bývalá ministryně školství. Bohužel. Zdá se tedy, že zaměňuje podstatné s měně podstatným. Problém je daleko více koncepční. Nikoli úplně finanční.

A závěrem…Rodičovský příspěvek. Dobře, podporujeme rodiny. Na druhé straně, jak to dělaly naše babičky a prababičky, které to zvládaly bez všech takových dotací. Mnohdy přicházely o své muže nejen ve válkách, ale i o své rodiče a prarodiče, a jako matky samoživitelky se musely tak samy postarat o své děti bez jakýchkoliv sociálních dávek a dotací. Nebraly to, že tím přicházejí o kariéru, ale šlo jim i jejich dětem o přežití a leckdy i o život. Nepřemýšlely o tom, že je to výpadek z rodinného rozpočtu a že je to výpadek příjmu. Kolik si přece mohou vydělat a místo toho? Je to jiné vnímání rodiny a mezilidských vztahů. Mezilidské vztahy jsme vyměnily za finance, kariéru a dotace všeho druhu. A to je z dlouhodobého pohledu špatně. Atomizuje se společnost a atomizují se vztahy. Evolucí se vrátíme do tlup. Budeme tomu říkat komunity a budeme vše navzájem sdílet. Kam se nám ztratil člověk? Kam se nám ztratil onen základní smysl mezilidských vztahů? Ale jsme v 21.století, snad se nám podaří vrátit k základním hodnotám. A snad se jednou obejdeme i bez dotací. Vrátíme se ke zdravému selskému rozumu, lidství a základním mezilidským vztahům?

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (9 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Matka vražedkyně a nejen ta

    HELENA VLACHOVÁ Motto “Odvrací-li se někdo od slyšení Zákona, i jeho modlitba je ohavností.” (Přísloví Šalamounova, Třetí sbírka, pořízená