Ministr, který škodil vlastní zemi

Kissinger jako kontrast

Novinář Radim Panenka ve svém nejnovějším podcastu zvolil na úvod výrazný kontrast. Připomněl osobnost Henryho Kissingera, jednoho z nejvlivnějších diplomatů moderní historie, jehož pojetí zahraniční politiky stavělo na realismu, pragmatismu a chladném prosazování národních zájmů bez ideologických emocí. Kissinger podle Panenky dokázal jednat i s nepřáteli a byl respektován napříč politickými tábory až do vysokého věku.

Právě tento historický exkurz sloužil jako záměrný protipól k hlavnímu tématu komentáře, kterým bylo působení končícího ministra zahraničních věcí České republiky Jana Lipavského. Jak Panenka opakovaně zdůraznil, srovnávání Lipavského s Kissingerem, které se objevilo v části médií po jeho setrvání ve vládě, považuje za zcela absurdní.

„Nevěděl jsem, jestli si z nás ti novináři dělají legraci, nebo jestli se zbláznili,“ uvedl Panenka s odkazem na tehdejší mediální chválu Lipavského.

Panenka se vrací k momentu, kdy Pirátská strana opustila vládu a Jan Lipavský se rozhodl stranu opustit, aby mohl zůstat ve funkci ministra. Tento krok označuje za ryze oportunistický a motivovaný snahou udržet si mocenskou pozici.

Podle Panenky Lipavský nikdy nebyl skutečným diplomatem v profesním smyslu slova, ale politickým úředníkem, který se do čela české diplomacie dostal díky politickým okolnostem a podpoře premiéra Petra Fialy a jeho poradců. V tomto kontextu připomíná i původní odpor prezidenta Miloše Zemana k jeho jmenování, který měl být podle Panenky zpětně plně oprávněný.

Česko-slovenské vztahy jako politická kulisa

Výrazná část komentáře se věnuje česko slovenským vztahům a nedávné cestě předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury na Slovensko. Panenka ji označuje za pokus o restart vztahů, které podle něj současná vláda v minulých letech vážně poškodila.

„Tvrdí nám, že dosáhli pokroku, protože schválili několik mezinárodních smluv. Jenže mezinárodní smlouvy se schvalují běžně a nejsou samy o sobě žádným důkazem dobrých vztahů,“ říká Panenka.

Cestu opozičních poslanců bývalé vládní koalice do Bratislavy označuje za čistě PR akci bez reálného významu, jelikož je podle jeho informací nikdo z nejvyšších slovenských představitelů nepřijal.

Panenka si všímá i způsobu, jakým se Jan Lipavský prezentoval na sociálních sítích. Jako symbolický příklad uvádí epizodu se spáleným štrúdlem, který Lipavský prezentoval jako úspěch.

Podle Panenky tento moment dokonale vystihuje Lipavského politický styl. „Tvrdí nám, že je den, i když je noc,“ konstatuje s tím, že ministr systematicky vytvářel marketingový obraz, který neměl oporu v realitě.

Hlásit se to „musí“

Nejzásadnější část komentáře přichází v samotném závěru. Panenka tvrdí, že Jan Lipavský měl během svých zahraničních cest opakovaně pomlouvat Českou republiku a varovat zahraniční partnery před údajně hrozícím autoritářským vývojem po nadcházejících volbách.

Podle Panenky měl Lipavský hovořit o budoucí vládě a jejích představitelích, včetně Andreje Babiše, Filipa Turka či Tomia Okamury, jako o proruských extremistech a hrozbě pro demokracii. Tyto informace mu podle jeho slov potvrdily zdroje z české diplomacie i zahraničních ambasád.

Zahraniční partneři se podle něj podivovali nad tím, že ministr zahraničí otevřeně zpochybňuje vlastní zemi a její demokratický systém. Panenka zdůrazňuje, že tím nebyli poškozeni jednotliví politici, ale Česká republika jako celek.

Odcházení bez důstojnosti

V závěru Panenka konstatuje, že působení Jana Lipavského na ministerstvu zahraničí považuje za ukázku selhání politické odpovědnosti. Kritizuje skutečnost, že podle jeho názoru škodlivé jednání pokračovalo i po volební porážce vlády.

Přesto vyjadřuje naději, že s nástupem nové vlády dojde ke změně kurzu české zahraniční politiky. Tu chce podle svých slov nadále pozorně sledovat, hodnotit a komentovat.

prvnizpravy.cz