Ministerstva ANO jsou řízena stejně špatně jako ostatní resorty

Standardní politické strany se ve volební kampani snažily přetlačovat s ANO prostřednictvím útoků na osobu Andreje Babiše, poukazováním na jeho trestní stíhání v souvislosti s Čapím hnízdem, optimalizaci daní přes korunové dluhopisy, údajnou spoluprací s StB, vlastnictví Agrofertu a z toho plynoucí konflikt zájmů. Voliči se ukázali vůči těmto obviněním imunní, obdivují ono Babišovo „makáme“. Jsou přesvědčení, že všechny uvedené nedostatky přebíjí jeho schopnost řídit stát lépe než jeho konkurenti, standardní politické strany. Nejhorší na celé věci není stabilní podpora ANO navzdory zmíněným problémům jeho předsedy, ale právě přesvědčení valné části voličstva, že Andrej Babiš řídí stát lépe než ostatní. Přitom se jedná o pouhou mediální fikci šířenou nájemnými PR manažery.

Resorty podléhající hnutí ANO byly a jsou řízeny stejně špatně jako ty, které jsou spravované běžnými stranami. Snad nejhorší je ministerstvo dopravy vyznačující se setrvalou (ne)schopností řídit opravy silnic a dálnic. Pořád platí, že úsek se rozkope a nic se neděje a jeden mostek se opravuje měsíce. Každý kdo stojí v koloně nechť přemítá, proč tomu musí být.

Resort dopravy není ochoten zveřejnit dálkovým přístupem harmonogramy staveb ani stavební deníky, tak aby se odborníci mohli vyjádřit, zda oprava mohla proběhnout rychleji, není schopen donutit stavební firmy pracovat stabilně na dvě směny, o třech ani nemluvě.

Ministerstvo pro místní rozvoj slibovalo celé volební období nový stavební zákon a zákon o liniových stavbách, aby stejně jako v Německu nemohli ekoteroristé stále dokola prudit. Dopracovalo se pouze ke schválení novely, která nic zásadního nemění a ustanovení bránící obstrukcím ekologistů do něj musel vložit Jaroslav Foldyna, poslanec sociální demokracie.

Ministerstvo spravedlnosti vydává za úspěch pokles nevyřešených případů na soudech, čehož bylo dosaženo potlačením možnosti žádat o spravedlnost u soudů (omezení advokátního a exekutorského tarifu), znemožnění odvolání v tzv. bagatelních věcech (pod 10.000 Kč). Tím se snížil „nápad“ nových případů. Jinak se jedná pouze o udržování status quo, nic nového se neudálo, chybí metodické vedení a kontrola administrativního aparátu soudů.

Soudy stále řídí předsedové, kteří současně aktivně soudí. Jako kdyby dopravní podnik řídil mezi službami řidič autobusu.

Ministerstvo životního prostředí spíše kryje záda velkopěstitelům řepky a kukuřice „na spálení“, což považuji za eticky stejně nepřijatelnou věc, jako když se za Velké krize topilo v lokomotivách obilím. Co na tom, že větrná a vodní eroze ničí půdu a do stroji udusaného pole vykopete díru pro strom jedině krompáčem?

Ministerstvo financí, resp. Daňová správa pomocí zajišťovacích příkazů likviduje podnikatele, zadržuje vratky DPH, ztěžují registraci k této dani. Hrozí, že odškodnění neprávem postižených bude pro státní rozpočet velice citelné. Ne, podnikatelé to nejsou parazité (tak jak si to myslí bývalý ministr průmyslu za ČSSD Jan Mládek) a občané by se jim neměli posmívat. Jinak dopadneme jako za komunistů, kdy se někteří radovali ze znárodnění podnikatelů nad 50 zaměstnanců a nakonec všichni přišli o všechno. Porovnejme návody na vyplnění daňových formulářů se servisem poskytovaným obyčejnými e-shopy.

Zkrátka a dobře, firma je řízena hodně uboze. Chtěl by mít někdo něco společného s firmou, která není schopná prezentovat svůj hlavní produkt? Dobrovolně určitě ne. Když vám ale za zády stojí exekutoři, vykonavatelé, policie a soudy, no „nekupte to“. Zde se ukazuje nesmyslnost motta Andreje Babiše: „Řídit stát jako firmu“. Odhlédnu od principiálního rozporu, kdy stát by musel občany přesvědčit kvalitou svých „služeb“, dát jim možnost kupovat je dobrovolně. Stejně tak pominu nesoulad s principy demokracie, protože ve firmě se nehlasuje a ten kdo „žvaní“ je briskně vyřešen (propuštěn) personálním oddělením. Znám lidi, velice inteligentní a zastávající významné posty, kterým imponuje vůdcovský princip „nežvanit a makat“. Zapomínají na jednu velice zásadní věc. Jestliže někomu ve volbách dají možnost jiné zkomandovat, zakrátko může zkomandovat někdo je samotné. Všichni nemáme stejné názory, každý chceme makat na něčem jiném. Příklad ze života. Strýček fandil komunistům, ale jen do té doby, než mu zabavili pole, koně a celé hospodářství. Potom se s nimi tak nějak ideově rozešel.

Někdo namítne, že za rok 2016 bylo poprvé dosaženo přebytkového rozpočtu a kleslo zadlužení. Ano, kleslo, za cenu vymetení všech rezerv ze státní pokladny, což se podobá prodeji zimního kabátu před zimou. (A kromě jiného soudím, že státní dluh je nesplatitelný…)

V době konjunktury se měly rezervy tvořit, místo aby se rozpouštěly. Za další, přebytku bylo dosaženo tak nějak náhodou (možná podstřelením odhadu příjmů státního rozpočtu), nikoliv vědomou politickou akcí, která by vyžadovala odvahu, tzn. navržení, schválení a udržení přebytkového rozpočtu. Škarohlíd by řekl, že přebytkový rozpočet (za situace, kdy byl schválen deficitní) je důkaze neschopnosti ministerstva financí a porušením zákona. Rozpočet na rok 2017 naplánovaný opět s deficitem ukazuje, že trend nemíří k přebytku. Mám obavu, že i skladba státního dluhu (délka splatnosti dluhopisů v závislosti na výši výnosu) byla „moderována“ s ohledem na parlamentní volby.

V posledku Andrej Babiš nemá pevný názor na zahraniční politiku (Evropskou unii, NATO), tak jako každý byznysmen je ochoten se domluvit s kýmkoliv na čemkoliv. A to není dobře. Po roce 1989 jsme se stali součástí Západu z ideových důvodů v dobrém i zlém a s těmito vztahy nelze obchodovat.

[ad#textova1]