Miloš Zeman je gentleman

Gentlemani se k choulostivým tématům prostě nevyjadřují. Mimo jiných společensky reprezentativních kladů je toto jeden z dalších příjemných rysů, který je zdobí. A toto si vzal za své i prezident Miloš Zeman. Přestože se v minulosti vždy rád vyjadřoval ke kde čemu, hlavně že si mohl do někoho kopnout, štípnout a plivnout, tentokrát se záře reflektorů vzdá. A je to škoda, protože kdy jindy by se měl prezident “vlastenec” halasně projevit, než u padesátiletého výročí okupace naší vlasti v roce jejího stoletého výročí státnosti. Zemanovo voliči budou zklamaní, předpokládám. Tolik se toho před a po prezidentských volbách nažvanilo o vlastenectví a nakonec se ukáže, že jejich politický leader myslel úplně jinou vlast, někde úplně jinde.

A přitom o nic nejde. Dobře si ještě vzpomínáme na onu přeukrutnou kašpařici při návštěvě hlavy státu v Moskvě v době, kdy čirou náhodou vyšel souběžně v ruském tisku článeček o tom, kterak u nás při srpnové návštěvě v 68. roce konal Timur a jeho parta jen samé dobro, charitu a pomoc bližnímu. A Miloš Zeman tehdy poznamenal, že je z toho poněkud konsternován a ptal se Vladimíra Putina jak to cítí on a Vladimír přiznal, že je konsternován též. Tedy tady máme mantinely vnímání těch molodců tehdy u nás na dovolené už vymezeny. Takže nechápu tu panenskou zdrženlivost a rumělku ve tváři našeho pana prezidenta.

Věc má však ještě pokračování. Hradní amplion pan Ovčáček celou tu prekérku vysvětlil tak, že se Miloš Zeman už jednou projevil a to stačí. Dokonce jeho vyjádření označil za odvážný projev. Což o to, i uprdnutí je forma živočišného projevu a třeba při kariérním pohovoru to může být i odvážné, ale to je alespoň ve vzduchu cítit, jenže… Jenže Zemanův chrabrý nesouhlas se srpnovou okupací nelze nikde najít, slyšet ani ucítit. A hledal jsem opravdu usilovně. Místo toho jsem našel jen pár bezcenných dokladů o Mynářovo prověrce, Babišovo čistém lustračním osvědčení, jeden článek Peroutky, ve kterém velebí Hitlera a novou adresu čínského hradního poradce. Ale žádný záznam o Zemanovo vyloučení z rodné strany, žádné stanovisko komise, oznamovací dopis, usnesení, prostě nic. Nakonec to vypadá, že celá ta konstrukce o jeho statečném založení třetího odboje stojí pouze a výhradně na jeho osobním tvrzení.

To si ale pak může kdejakej šťoura taky myslet, že byl soudruh Zeman vyobcován z rodné buňky za úplně jinou věc. Třeba kradl spolusoudruhům kafe, nesplachoval po sobě na stranických záchodech a taky třeba, co já vím, že byl generálštější než generální tajemník, mstivý a bezohledný kariérní soudruh, který se neštítil jít přes mrtvoly kamarádů a ti z něj měli strach. A je to dozajista škoda, protože mít prezidenta válečného hrdinu, to jsme tu naposledy měli za G.Husáka. Samozřejmě se můžu i mýlit a takový doklad, či alespoň souvislá indicie existují. V tom případě mne, prosím, opravte a já napíšu oslavný kontrablog.

A ještě jedna podstatná sounáležitost nám tady vyvstává. A sice ta, že prohlášením, že byl Miloš Zeman vyloučen ze strany jen pro stranickou nedisciplinovanost se naopak potvrzuje, že mu komunistické ideály, pro které tam vstupoval, nijak nezhořkly a že samotná zločinecká ideologie Marx-Leninismu nebyla tím důvodem jeho znechuceného odchodu. Tedy podtrženo a sečteno, že kdyby se tak blbě neukecl o našich osvoboditelích, mohl to na Hrad dotáhnout jářku o čtyřicet let dřív. Možná si Miloš Zeman mohl nechat otevřená i tyhle vrátka a říct, že odešel za rachotu dveří proto, že nesouhlasil úplně se vším, ovšem ne zas tak moc a jak kde a jak kdy. Pro zichr. Co kdyby se to, nedej Bůh, zase otočilo.

[ad#pp-clanek-ctverec]