4.9.2014
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Milí voliči socialistů, jděte se vycpat!

Sdílejte článek:

NÁMĚT: RADO BAŤO 04|09|2014

 

Čtenáři mi radí, abych psal slušně a objektivně, vyhýbal se slovům jako “bolševik” a nikoho neposílal do zadní části těla. Dnes se touto radou nebudu řídit. Naopak. Chci být tak sprostý, rozzlobený, neobjektivní a agresivní, jak mi můj cit pro samoregulaci dovolí. A zároveň poruším nepsané pravidlo politicky korektního novináře, že kritizovat třeba politiky, nikoliv jejich voliče. Chystám se urazit vás, voliči vládní koalice, zejména socialistů. Doufám, že někteří z vás čtou tyto blogy.

 

[ad#hornisiroka]

 

Takže, první, co chci říct, není šokující. Vydělávám plat, o kterém se vám, Vůdcově ovečkám, může většinou jen snít (pro zvídavé – nebojte se, nejde o žádné statisíce měsíčně). Manželka má lékárnu, a také se jí nevede špatně. Právě jsme se přestěhovali do nového, většího bytu. Starý, jednopokojový, jsme prodali, nyní si můžeme pohodlně zařídit nový. A koupil jsem si plazmovou televizi (Pioneer, kdybyste chtěli vědět). Manželka má vlastní auto, já mám služební (Audi, kdybyste chtěli vědět). Tímto vším chci říct, že vždy, když se váš vůdce, nebo jeho věrní sluhové, rozhodnou bojovat proti takzvaným bohatým, osobně se mě to dotýká.

 

Na druhé straně, nový byt znamená dvojnásobnou hypotéku a dvojnásobné měsíční náklady. Kromě toho se manželka chce vrátit z mateřské do práce. Co znamená platit pro naši dcerku pečovatelku, která stojí peníze, protože na školku je ještě malá. Navíc jsem zaměstnancem firmy. Tedy mé možnosti optimalizovat daňové a odvodové zatížení jsou mizivé. Nechci tím naříkat, že se mám špatně, to není pravda. Ale chci tímto říci, že vždy, když se váš vůdce a jeho sluhové rozhodnou bojovat proti takzvaným bohatým, a sebere mi těch pár tisíc korun ročně, není to částka, nad kterou jen tak mávneme rukou.

 

Jako každého člověka, i mě ovlivňuje politika. Většinou latentně jako pozorovatele, který je s ní denně v kontaktu a sporadicky zavítá na nějaký úřad, nebo do státní nemocnice. Mnoho věcí mě rozruší, ale není to extra osobní. Po pravici může vládnout levice, která má o světě jinou představu. Tak to v politice chodí. Jako člověk se zájmem o ekonomii vím, že bubliny, které váš vůdce a jeho socialistická parta vymýšlí této zemi agregátně škodí. Ale stále to není něco, co by mě vyrušovalo v soukromém životě.

 

 

Ale člověk má bod zlomu. Mez tolerance, po kterou je ochoten přijímat politiku jako hru s pravidly nepřinášející vždy výsledky, jaké osobně preferuje. Můj bod zlomu přišel s dalšími novými výmysly na různé daňové či odvodové státní krádeže. Opravdu nechápu, proč bych měl být zase chudší o pár tisíc korun ročně, protože vy se před volební urnou neunavujete chvíli přemýšlet. Nechápu, proč mám vydělávat méně (a můj zaměstnavatel platit více) jen proto, abyste se doma před televizí těšili, jak váš vůdce naložil takzvaným bohatým.

 

Pravda je taková, že mě může porazit zlost, ale mnoho s tím neudělám. Mám rád práci, město, kde bydlím, máme tu přátele a rodinu – zkrátka ani váš vůdce mě nepřinutí odejít. Hřeje mě alespoň jedna myšlenka – pokud se nic dramatického nestane, pokud se mi bude dařit, budu nadále vydělávat mnohem víc, než většina z vás. Bez ohledu na to, zda tu váš vůdce bude ještě dalších osm let. A v konečném důsledku na vlastní politickou slepotu doplatíte víc než já.

 

Takže … Urazil jsem vás? Doufám, že ano. Snažil jsem se. I když je to slabá odplata. Toto jsou jen slova na monitoru počítače. Vy mou rodinu okrádáte o peníze.

 

ZDROJ: Rado Baťo

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (17 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky