17.2.2019
Kategorie: Společnost

Macronův „pendrekový zákon“ aneb hlavně se udržet u koryt

Sdílejte článek:

LUMÍR NĚMEC

S pojmem pendrekový zákon jsem se poprvé setkal v roce 1989. V době Palachova týdne se lidé začali nepovoleně shromažďovat v ulicích bez ohledu na sankce a tresty ze strany komunistického režimu a snažili se svobodně vyjádřit svůj názor.

[ad#textova1]

My, co jsme se těchto shromáždění účastnili, jsme se nestačili divit, jaké brutality jsou komunisti schopni proti těm, kteří se nechtěli zdravit „čest práci soudruhu“ a doufali, že se Sovětským svazem to nebude na věčné časy. Protože režim viděl, že už pouhé mlácení lidí není dostatečně efektivní, rozhodl se přitvrdit i v sankcích. A tak Federální shromáždění, tedy „komunistický parlament“, přijal v únoru 1989 zákonné opatření, kterým se zpřísňovaly tresty za přečiny proti veřejnému pořádku a přitvrdil tak původní „pendrekový zákon“ z roku 1969.

Když jsem si přečetl, že Francouzi schválili zákon proti výtržníkům a úřady mohou zakázat účast na demonstraci, první myšlenka, která mě napadla, byl právě komunistický pendrekový zákon. Návrh francouzského zákona je reakcí na protesty hnutí takzvaných žlutých vest. Příznivci tohoto hnutí se od poloviny listopadu loňského roku pravidelně scházejí každou sobotu, aby vyjádřili nespokojenost s vládou a reformní politikou prezidenta Emmanuela Macrona. Macron a jeho vláda se zřejmě inspirovali Gustávem  Husákem a jeho pohůnky na ÚV KSČ.

Historie se opakuje. Opět se lidé bouří proti vládě, která proti nim nasazuje policii s vodními děly, obušky a gumovými projektily. A když to nepomůže, změníme zákony, abychom lidem zamezili vyjádřit jejich odpor proti vládnoucím politikům. Co na tom, že zákon omezí základní svobody včetně svobody shromažďování. Hlavně když se udržíme u moci a koryt.

V roce 1989 komunistům zpřísnění „pendrekového zákona“ nepomohlo a po pár měsících odešli na pohřebiště dějin. (Alespoň jsme si to v roce 1989 mysleli.) Můžeme jenom doufat, že stejný osud potká i Macrona a jeho vládu. Zmizí v propadlišti dějin, a pokud nepotká svého Babiše, který mu hodí laso, tak tam i zůstane.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Lumír Němec

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (15 votes, average: 4,73 out of 5)
Loading...