Macinka zvedl Sněmovnu ze židlí a vyhlásil konec ideologiím

Když Petr Macinka vystoupil v Poslanecké sněmovně během žádosti nové vlády o důvěru, nebyl to technický projev ani suchý úřednický výčet. Byl to politický manifest vlády, která se podle jeho slov zrodila z odmítnutí starých pořádků a z únavy lidí z arogance moci. Neoslovoval odpůrce, mluvil ke koaliční většině, k těm, kdo dostali od voličů mandát ke změně.

Podle Macinky tato vláda nevznikla z pohodlí ani z kompromisu, ale z vůle většiny občanů, kteří už nechtěli pokračování stylu vládnutí, jenž se více ohlížel na zahraniční titulky než na vlastní lidi. „Nechtěla vládu, která se dívá na vlastní občany zvrchu, že je považuje za problém, který je potřeba vysvětlit, napravit nebo dokonce umlčet,“ řekl otevřeně.

Právě lidský rozměr považuje za jednu z největších křivd posledních let. Nešlo prý jen o peníze nebo ekonomiku, ale o pocit ponížení a odtržení politiky od reality života obyčejných lidí. Macinka prohlásil, že tento styl skončil 15. prosince jmenováním nové vlády a že úkolem koalice je vrátit politice elementární slušnost a respekt.

Výrazným tématem jeho vystoupení byl boj proti ideologii ve státě. Podle něj se z politiky stala platforma pro aktivismus a rozhodování se přesunulo mimo demokratické instituce. „Stát není platformou pro aktivismus. Politická rozhodnutí nemají vznikat v kancelářích neziskových organizací, které nikdo nevolil,“ zdůraznil a dodal, že to platí stejně pro domácí politiku jako pro zahraniční.

Jako ministr zahraničí i životního prostředí spojil obě oblasti jedním společným problémem. Převahou ideologie nad realitou. V diplomacii podle něj skončila doba ctnostných gest a symbolických postojů, které nic nepřinášely České republice. „Už to není politika tweetu místo diplomacie. Už to není politika, kde se víc řeší, jestli nás pochválí v Bruselu, než jestli z toho má něco Česká republika,“ řekl s typickou ironií.

Nová zahraniční politika má podle něj stát na jednoduchých otázkách. Zda je daný krok dobrý pro bezpečnost, prosperitu a svobodu občanů. Právě návrat národního zájmu označil za klíčovou změnu, na kterou lidé dlouho čekali. Proto také vznikla nová sekce ekonomické diplomacie, jejímž cílem je podporovat české exportéry a prosazovat české firmy v zahraničí. Macinka připomněl i konkrétní návrhy, jako jsou služební pasy pro podnikatele, které jim usnadní působení v komplikovaných regionech.

Velký prostor věnoval vztahům ve střední Evropě. Kritizoval předchozí vládu za ochlazení vztahů se Slovenskem a zdůraznil, že Praha a Bratislava mají znovu mluvit jako partneři. „Střední Evropa není a nesmí být přítěží. Je to prostor našich společných zájmů a my je budeme hájit,“ prohlásil.

U Ukrajiny Macinka zvolil věcnější tón. Podpora podle něj pokračuje, ale skončila doba, kdy válka byla jediným tématem české politiky. Vláda má odpovědnost především vůči vlastním občanům a jejich potřebám.

Jako ministr životního prostředí pak ostře odmítl zelenou ideologii. Ochrana přírody podle něj nemá být nástrojem sociální a průmyslové destrukce. „Klimatická politika nesmí ničit průmysl, nesmí zdražovat život lidem a nesmí likvidovat konkurenceschopnost,“ řekl. Proto vláda odmítá zákaz spalovacích motorů, povinné fotovoltaiky i Green Deal v současné podobě a místo toho prosazuje rozumnou adaptaci.

Neméně důležitá byla i kapitola o veřejných financích. Stát podle Macinky nesmí utrácet za ideologické projekty a aktivismus, ale musí zacházet s penězi lidí odpovědně. Každý výdaj má obstát a každé ministerstvo ponese odpovědnost. V této souvislosti vyzdvihl ministryni financí Alenu Schillerovou jako klíčovou postavu nápravy rozvrácených financí.

Závěr jeho projevu patřil vztahům uvnitř nové koalice. Macinka mluvil o neobvykle korektní a přátelské spolupráci mezi ANO, SPD a Motoristy. Vyzdvihl osobní vztahy s premiérem i s Tomiem Okamurou a zdůraznil, že politické rozdíly už nebudou záminkou k osobním válkám. „Vážíme si sebe navzájem. Respektujeme se lidsky, ale respektujeme se i v případě politických odlišností,“ řekl.

Celý jeho projev vyzněl jako jasné vymezení vůči minulosti a zároveň jako slib voličům, že stát se vrátí k normálnosti. K realitě, k lidem a k odpovědnosti. „My jsme nešli do toho boje sami pro sebe. Šli jsme do toho boje pro lidi, kteří chtějí normální stát, normální vládu a normální budoucnost,“ uzavřel Petr Macinka.

prvnizpravy.cz