9.5.2018
Kategorie: Společnost

Lze kultivovat českou politickou scénu?

Sdílejte článek:

IVAN TURNOVEC

Optimální stav v rozvinutém demokratickém státě by měl být takový, že existuje soulad mezi individuální zodpovědností a zodpovědností společenskou, obě dvě tyto vlastnosti korigují snahu o prosazování osobních a skupinových zájmů.

[ad#textova1]

K této ideální státní společnosti se snaží dojít dvě rozdílné politické platformy. Jejich cesty jsou ale zcela odlišné. Zatím co pravicové konzervativní a občanské strany vycházejí z individuální zodpovědnosti a předpokládají, že tato se vzájemnou meziobčanskou konfrontací stane i zodpovědností celospolečenskou, předpokládají levicové, demokratické a socialistické strany, že výchova k individuální zodpovědnosti vede přes zodpovědnost celospolečenskou řízenou „radou moudrých“, tedy vládou a parlamentem.

Každá z těchto představ má své přednosti ale i vady. Je logické, že s ideální společností, ani ideálními společenskými poměry nelze v současném světě počítat. To co ale musí být cílem každé demokratické společnosti, je cesta, která by se k ideálu měla postupně přibližovat. Základem, který ale bohužel leckdy chybí, by mělo být poznání a pochopení, že oběma politickým směrům jde o shodný výsledný cíl, kterým je spokojená a hrdá společnost lidí. Lidí, kteří jsou si vědomi nejen svých individuálních a společenských práv, ale také své individuální a společenské zodpovědnosti. V politice ale došlo v končícím století k excesům fašizmu a komunismu. Ty ovlivnily nejen určité množství radikálů, kteří na čas ovládli celé národy a ještě dnes se z toho vzpamatováváme. Druhá světová válka a po ní komunistický vývoj v části Evropy byly obdobím, které poškodilo nejen morálku jako takovou, ale i občanské chápaní politického boje. Pod pojmem politický boj si totiž aktéři představují zápas o život a nikoli klidné soupeření o jednotlivé problémy kterými státní společenství žije.

Tento stav je alarmující, někdy se zdá, že je situace stále horší. V naší společnosti totiž chybí komunikační kultura. Máme zde paradoxní situaci podobnou vizi Ivana Kříže v jeho románu Pravda o zkáze Sodomy. Ti co vládnou, hledají za každou cenu nepřítele (v románě jsou jím vymyšlení basturdští). Navíc mnoho ambiciózních politiků, kteří za komunismu začínali svou kariéru (často profesně politickou) své postoje zatajují nejen voličům, ale mnohdy i spolustraníkům. Nemohu se zbavit dojmu, že kariéristé, kteří KSČ opustili a převlečeni škodí v demokratických stranách, jsou nebezpečnější než komunisté s legitimací, kteří jsou na očích.

Přes všechnu nepřízeň se vždycky našli idealisté, kteří se o kultivaci politické scény snažili. V některých obdobích se mohli jevit i směšně, ale nebýt jich, byla by situace ještě horší, než jí poznáváme. Demokratický klub byl takovým pokusem od svého vzniku. Byl založen 28. září 1948 v Horních Počernicích studenty a několika jejich pedagogy, jako reakce na likvidaci demokratických principů v Československu, ke které docházelo od února 1948. Šlo o organizaci odporu působící navenek letáky a dalšími písemnostmi a v přímém styku s vybranými členy zpracováváním ideových programových otázek a možností dalšího demokratického vývoje. V letech 1952 a 53 došlo k útlumu činnosti. Část členů emigrovala a zbytek utiskovaný komunistickou vládou se stáhl do ilegality. V roce 1968 byla činnost navenek opět zlegalizována. Netrvalo to ale dlouho. Již po roce 1969, s tvrdou „normalizační politikou“ okupanty posílené komunistické strany, bylo nutno omezit setkání na privátní schůzky. Až po dvaceti letech, přesně 13. ledna 1990, se sešel stejný historický výbor Demokratického klubu beze strachu. 23. dubna 1990 byly schváleny nové stanovy a vzniklo legální občanské sdružení „Demokratický klub“. Od té doby se činnost této dobrovolné organizace postupně rozvíjí v rámci republiky i mezi zahraničními členy. Hlavním posláním je kultivace politických diskusí. Za užitečnou pokládám i klubem vydávanou tiskovinu nazvanou Dk-dialog.

Osobně věřím tomu, že pokud spolu lidé, ať už sousedé, nebo politici začnou mluvit, nebudou si lhát a současně se při tom dokážou navzájem i poslouchat, zvětší se možnost vzájemné dohody a nakonec se budou problémy skutečně řešit. K tomu, aby došlo ke kultivaci v této oblasti by měl právě sloužit Demokratický klub. Je velmi krásné, že na půdě klubu jsou diskuse vedeny tak jak by to mělo být normální v celé společnosti. To ale nestačí, proto se naši členové snaží ze všech sil ovlivňovat své okolí. Jako účelné se ukázaly nejen pravidelné měsíční besedy v centru dění Praze, ale i v dalších městech a obcích v jednotlivých regionech. Klub se neuzavírá novým členům, nechce být jen uzavřenou elitní společností. Seznámit se s jeho činností můžete i prostřednictvím internetu.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Ivan Turnovec

turnovec

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (5 votes, average: 3,80 out of 5)
Loading...