Loutky a loutkovodiči: Podezřele financovaná americká maškaráda

Útočí odboroví bossové, loutkovodiči, mocní hráči, prospěcháři a tuneláři na Ústavu a americké volební zákony?

Podle neziskové organizace Open Secrets, která sleduje financování politických kampaní a lobbování, “utrácejí netransparentně financované skupiny (Dark money groups) miliony dolarů na ovlivňování našich voleb, aniž by odhalily, odkud pocházejí jejich peníze.”

O lobbování organizace Open Secrets napsala: “Společnosti, odborové svazy, obchodní asociace a další vlivné organizace utrácejí miliardy dolarů ročně za lobbování v Kongresu a ve federálních agenturách. Některé skupiny se zvláštními zájmy si najímají lobbistické firmy, z nichž mnohé sídlí v legendární washingtonské ulici K Street; zájmy jiných skupin zase prosazují lobbisté pracující uvnitř.”

Svoboda pumpovat neomezené částky do voleb je důsledkem rozsudku Nejvyššího soudu z roku 2010 v případu Citizens United vs. Federální volební komise. Soudci Nejvyššího soudu rozhodli, že podle Prvního dodatku jsou politické výdaje rozšířením svobody projevu a že korporace a odbory proto mohou na politické kampaně věnovat neomezené částky.

Nezisková organizace Brennan Center for Justice však o devět let později uvedla:

“Soudci, kteří pro tento rozsudek hlasovali, předpokládali, že nezávislé financování nemůže být zkorumpované a že částky budou transparentní, oba předpoklady se ale ukázaly být chybné.”

“Zpráva Brennan Center for Justice napsaná Danielem I. Weinerem poukázala na to, že velmi malá skupina Američanů má nyní ‘větší moc než kdykoliv dříve od aféry Watergate, zatímco mnoho ostatních lidí dnes politika vůbec nezajímá…. Toto soudní rozhodnutí pomohlo posílit rostoucí pocit, že naše demokracie slouží především zájmům hrstky boháčů a že podílení se na demokratickém rozhodování je pro naprostou většinu občanů ztrátou času.'”

“Volební systém, který je silně nakloněn bohatým dárcům, také podporuje rasovou zaujatost a posiluje propast v bohatství mezi rasami. Konzervativní nezisková organizace Citizens United také rozpoutala nalévání peněz do politiky ze strany zvláštních zájmových skupin.”

Otázky se hromadí. Informoval někdo o “praní špinavých peněz“, u nichž se neví, kdo jsou dárci – a které pak obdrží neziskové organizace, aby řídily různé aspekty volebních kampaní? Mohly by mezi ně patřit třeba reklamy v televizi a v novinách vydávající se za zprávy a útoky na kandidáty na soudce?

Podle Bloomberg News pomohly vydláždit cestu pro Bidenovu kampaň podezřelé peníze (Dark money) ve výši 145 milionů dolarů. (Poznámka překladatele: Jako ‘Dark money‘ se označují peníze získané za účelem ovlivňování voleb neziskovými organizacemi, které nemají povinnost zveřejňovat totožnost svých dárců.)

Existuje nějaký způsob, jak bychom mohli zjistit, kolik nezveřejněných finančních prostředků, pokud vůbec nějaké, pochází ze zahraničí – případně od lidí, kteří by si mohli přát demontovat naši Ústavu? Existuje vůbec nějaký požadavek, aby dárci byli občané USA? Porušuje současný systém netransparentních darů americké volební zákony?

Objem podezřelých peněz investovaných do kampaně před prezidentskými volbami v roce 2020 prostřednictvím konzultační společnosti Arabella Advisors – která podle svých webových stránek “řídí skupinu nezávislých neziskových organizací” – údajně dosáhl výše 1,2 miliardy dolarů.

Hromadí se další otázky o těchto podezřelých fondech (Dark money) a mnohých dalších volebních nesrovnalostech: Jaká je například role soukromých osob — například Marka Zuckerberga a jeho “Zuck bucks” (Zuckerbergova dolarová nadílka):

“Nová zjištění ukazují, že Mark Zuckerberg nalil 328 milionů dolarů do nadace Silicon Valley Community Foundation [501c3]. Silicon Valley Community Foundation je největší komunitní nadace v Americe a významný finanční podporovatel levicových kauz. Zuckerberg je možná největším individuálním dárcem tohoto levicového trychtýře, kam od roku 2010 nalil téměř 2 miliardy dolarů.”

A jsou zde i mnohé extrapolované otázky: Funguje Big Tech jako tajná prodloužená ruka vlády a washingtonských institucí – jako jsou FBI, CIA, EPA (U. S. Environmental Protection Agency, Agentura pro ochranu životního prostředí), IRS (Internal Revenue Service) a další – k potlačení svobody slova? Jako příklad nám může posloužit potlačení všech informací o notebooku Huntera Bidena před volbami, spolu s vyjádřeními 50 penzionovaných zpravodajců, kteří lživě označili obsah Hunterova notebooku za “ruské dezinformace“.

Vyvstávají i další otázky ohledně integrity voleb v USA: Souhlasil Big Tech s potlačením svobody projevu na důvěrný pokyn americké vlády – možná z obavy, že pokud tak neučiní, tak by mohl být technologický sektor nepříjemně regulován?

Jaká byla role volebních lístků zaslaných poštou ve volbách? Deník Wall Street Journal uvedl, že “zpráva Komise pro federální volební reformu z roku 2005, které předsedali bývalý prezident Jimmy Carter a bývalý ministr zahraničí James Baker III.” a v níž pracovali zástupci obou politických stran, republikánů i demokratů, vypovídá o tom, že se komise už před 17 lety zabývala “zastrašováním voličů a kupováním hlasů.”

“Občané, kteří volí doma, v pečovatelských domech, na pracovišti nebo pod patronátem své církve, jsou náchylnější k nátlaku, jak přímému tak i nenápadnému, a k zastrašování. Když občané volí poštou, tak je mnohem obtížnější odhalit způsoby kupování hlasů.”

Komise, v níž byl i bývalý prezident Jimmy Carter, který dosud nebyl obviněn z toho, že by byl “alt-right,” (krajně pravicový), poznamenala, že “hlasovací lístky zaslané poštou zůstávají největším zdrojem potenciálních volebních podvodů.”

Jak náchylná k “nátlaku… a k zastrašování” je tedy “sklizeň volebních lístků“? Co to je? Podle CBS News to může zahrnovat:

“… platby pracovníkům za to, aby od voličů sbírali poštovní hlasovací lístky a aby je podvodně podepsali a poté doručili volebním úřadům. Sbírání hlasovacích lístků třetími osobami je v Severní Karolíně nezákonné. Několik států však umožňuje volebním pracovníkům… a také dobrovolníkům z volební kampaně a dalším zástupcům třetích stran shromažďovat vyplněné, zkompletované a ověřené hlasovací lístky.”

“Ve státech, kde je tato praxe legální, mohou dobrovolníci a pracovníci kampaně zajít přímo do domácností voličů, vyzvednout si vyplněné hlasovací lístky a hromadně je odevzdat ve volebních místnostech a volebních kancelářích. V některých státech mohou sběrači hlasovacích lístků dostávat i hodinovou mzdu za odpracovaný čas.”

“Kritici se obávají, že ve státech, kde není určeno, kdo může hlasovací lístek jménem někoho jiného odevzdat, by mohly třetí osoby tento systém zneužít tak, že by s hlasovacími lístky manipulovaly nebo je i vyřadily.”

Jak to funguje? Zaklepete na dveře a někdo se vám ozve. “Nedostali jste hlasovací lístek? Nebojte se, mám nějaké volební lístky navíc. Dovolte mi, abych vám pomohl. Mohu je za vás i odeslat poštou. Kandidát X se vám moc nelíbí, mám pravdu? Ten nekope za nás! Perfektní, díky! A co váš soused?”

Pokud není výsledek vaší návštěvy dobrý, můžete vyplněné volební lístky vždycky nakonec vyhodit. Jsou sběrači hlasovacích lístků placeni za každý hlasovací lístek, který doručí? Pokud ano, tak kým? Nebo snad někdy někdo “jen navrhne” lidem v zaměstnaneckém poměru, že pokud nebudou volit “ve svém vlastním nejlepším zájmu”, tak už nemusí druhý den přijít do práce?

A co na to soudy?

Kde je – kromě soudců Clarence Thomase a Samuela Alita – Nejvyšší soud, který se dokonce důkazy o volebních nesrovnalostech odmítl zabývat?

Byla tedy nejvyšší soudní instance naší země nakloněná zájmům dárců a upřednostnila dárce Bidenovy kampaně v roce 2020, místo toho, aby rozhodla o tom, co je v nejlepším zájmu zachování Ústavy a základních amerických hodnot, jako je svoboda projevu (zde a zde), vzdělávání našich dětí, zajištění ochrany našich hranic a ochrana vlastnických práv, jejichž porušování jsme nyní svědky ve velkých amerických městech?

Zaměstnali byste snad našeho současného nejvyššího šéfa jako řidiče autobusu, aby vozil vaše děti do školy? Přesto si ho voliči najali jako vrchního velitele amerických ozbrojených sil a šéfa svobodného světa.