
Lidstvo se komunismu nevyhne
ŠTĚPÁN CHÁB
Nic není a nemá být vytesané neměnně do mramoru (snad krom podstatné části desatera). Žijeme v tzv. liberální demokracii proložené oligarchicko-dotačním systémem postaveným navíc na principu padajícího ho*na. A máme pocit, že je to to nejlepší možné.
Podívejme se na neodvratně se blížící budoucnost. Dle všeho se umělá inteligence a robotizace z velké části ujme práce. Ne teď, ne za týden, ale za deset let by mohl být svět k nepoznání. A nejspíš i bude. Pokud se nevybombardujeme až k nebytí, tak by ta změna mohla být velmi pozitivní. Tedy pozitivní. Pozitivní pouze za předpokladu, že dokážeme změnit myšlení i řízení společnosti.
Podívejme se na to řízení, myšlení vyplyne samo.
Jenže teď hrozí, že jedna položka v takovém výpočtu začne haprovat. A to potřeba vydržovat si zástupy zaměstnanců. Taková potřeba už teď začíná pomalu ubývat. Přitom ale, na rozdíl od nástupu průmyslové revoluce, automobilismu, elektřiny, vyspělé techniky nebo internetu, nenabízí náhradu. Zemědělci mohli odejít z polí do továren, nastupující revoluce ve vývoji lidstva nic takového nenabízí. Nabízí vlastně jen mizení pracovních příležitostí. A to ve všech oborech lidské činnosti. I krejčovství, vyžadující jemnou ruku a cvičené oko, se učí umělá inteligence ve shodě s robotizací nahradit. A nahradí. Ve stavebnictví se děje to samé. Nemluvě pak o továrním pásu, který je pasé už teď. Práce hlavou pak začíná být ohrožená kvůli (nebo díky?) umělé inteligenci násobně víc. Trh práce se zhroutí. Nevyhnutelně.
Pokud bychom zaspali dobu (a na to máme talent), budeme udržovat oligarchicko-korporátní systém liberální demokracie až k sociálním nepokojům. Přičemž princip padajícího ho*na bude postupem času nabývat vrchu.
Řízení společnosti. Pro mnohé tu mám velmi pesimistický pohled. Lidstvo se komunismu nevyhne. Nemá šanci se mu vyhnout. Pro mnohé jiné je to jistě pohled velmi optimistický. I pro mě. Protože nezírám uhranutě na stalinistickou epochu masových vražd a vyhlazování, na cenzuru a ostnaté dráty, které měly do komunismu stejně daleko jako běžný zaměstnanec k vedení svého korporátu. Snažím se pochopit, jak bude lidstvo fungovat, až se nynější vývoj zcela ponoří do naší každodennosti.
Může fungovat dál beze změn, když zmizí miliony zaměstnaneckých pozic? Ano, svým způsobem ano. Vždyť už teď je svět plný tzv. bullshit prací, které nejsou potřeba, jejichž přínos i hodnota jsou nulové, ale přesto je ve společnosti stále prosazujeme, protože by nám pak haprovaly úřady práce pod návalem „zbytečných lidí“. Jenže to je teď, kdy se malé procento bullshit prací ztratí v záplavě prací hodnotných, prospěšných. Ale i ty brzy nahradí nynější revoluce. Budou pak vznikat po milionech naprosto zbytečné pracovní pozice, jen abychom uměle udrželi systém ve finančním otroctví podvyživených výplat? Je to pravděpodobné, protože… bychom museli změnit myšlení.
A s pohledem na otázky, které řeší nejen česká, ale celá západní společnost, mám pocit, že právě k umělému budování systému bullshit prací bychom mohli směrovat. K naší neskonalé škodě.
Naše forma kapitalismu namísto zkracování pracovní doby vytvořila miliony administrativních, kontrolních a marketingových pozic jen proto, aby lidé byli 40 hodin týdně zaměstnaní a neměli čas přemýšlet o smyslu systému, parafrázuji amerického antropologa Davida Graebera. Pokud umělá inteligence tyto pozice vymaže, systém buď musí vymyslet další vrstvu digitální byrokracie, nebo přiznat, že práce pro všechny už není nutná. A ani možná.
Současný daňový systém v ČR i na Západě stojí z více než poloviny na zdanění lidské práce. Když člověka nahradí robot nebo algoritmus, stát přijde o příjmy z odvodů, zatímco zisk korporace vyletí nahoru. Bez radikální reformy zdanění technologií se veřejné rozpočty zhroutí.
K meritu věci. Čína. Minulý týden tam proběhl obrovský veletrh nových technologií, robotů, umělé inteligence. Výstupy jsou už teď naprosto fascinující. Skutečně dechberoucí. Výstupy z celého světa, výstupy, které s mnoha vykřičníky do světa řvou, že změna přichází a že na opozdilce čekat nebude.
Přičemž u té změny bude mít oproti zbytku světa Čína až nechutnou výhodu. Své řízení celé společnosti. Komunistické řízení, kdy korporace nemamoní zdroje jen do své kasy, ale nechává je, z nařízení strany a vlády, rozlévat do celé tamní společnosti, která pracuje s vizemi prosperující a vzdělané společnosti. Už to není Mao Ce-tung a jeho kulturní revoluce s miliony mrtvých, už je to odolná společnost, která se dokáže se změnami vyrovnat a převést je ve svou výhodu. Už teď. My se zatím hádáme o tom, jestli budeme moci posílat balíčky přes hranice.
Jak tamní státní kapitalismus funguje? Čína jako stát vlastní klíčové obory jako je energetika, telekomunikace, doprava nebo bankovnictví. Zisky jdou do státem spravovaného fondu určeného na investice. U velkých čínských korporací vláda vedle zdanění probírá jejich zisky i skrze pobídky. Pro příklad – vláda vyhlásí kampaň na oživení regionů, na digitalizaci nebo narovnání majetkových rozdílů. Co následuje? Korporace se můžou přetrhnout, aby naplnily k tomu určený fond penězi. To vše samozřejmě dobrovolně, ale pokud by to neudělaly, vláda by si s nimi uměla pohrát. Stát v takových korporacích drží 1 % podílu, může tedy uplatnit na jakékoliv rozhodnutí právo veta. Takže nápady na vyvádění dividend do zahraničí nebo rozprodej či přesun je vlastně nemožný. Stát takhle řídí i své priority. Neřídí korporace ze 100 %, ale jen mírně tlačí na volant. Kapitalistické řízení je zachováno, ale musí brát na zřetel zájem společnosti.
Vzpomeňme na Stanjurovo zoufalé volání po pomoci korporací při jeho vyhlášení tzv. windfall tax. Co udělaly korporace? Začaly okamžitě (legálně) optimalizovat a vyvádět obrovské zisky ze země. Stanjurovo volání se vlastně setkalo s naprostým výsměchem. Vzkaz korporací byl jednoznačný – vaše problémy jsou nám ukradené, nám jde jen o zisk. Kromě ČEZu, ten solil jako mourovatý. Proč? Protože je ze 70 % vlastněný státem.
Trochu se obávám, že naše politické vedení zemí i EU a venkoncem i USA žije stále v minulém století. A pokud se neprobudí, užijeme si etapu jistého druhu korporátního fašismu s umělým vytvářením zcela zbytečných prací, jen aby se udržel systém hladových výplat.
Jistě, může to znít naivně, nepopírám, ale změny se dějí a vývoj je teď neskutečně překotný. Měli bychom na něj reagovat. Ne se před ním zavírat a říkat si, že oligarchicko-korporátně-dotační liberální demokracie je to jediné, co funguje. Do takového myšlení totiž přišla jedna zásadní proměnná. A když ji nevložíme do vzorečku našeho chápání světa, vesmíru a vůbec a budeme předstírat, že nás se to netýká, skončíme ve stoupě nicoty.
Vlastně o tom samém blouznil vedle různých utopistů i mohykán kapitalistů John Maynard Keynes. Ten v roce 1930 ve své eseji Ekonomické možnosti našich vnoučat předpověděl, že díky nárůstu produktivity a technologií budou lidé za sto let (tedy kolem roku 2030, takže to máme za pár) pracovat pouhých 15 hodin týdně. Měli bychom k tomu začít upínat svou pozornost. I naděje.
- Lidstvo se komunismu nevyhne - 27.8.2026
- Top casino bonus za registraci v Česku 2026: jak číst podmínky - 26.8.2026
- Pavel na Živitelce. Jak dojemné … - 26.8.2026
