„Lidé“ chtějí činy. Už zase

Předpokládal jsem, že klimatický summit v New Yorku bude jako všechny ostatní summity. Tedy především o hovně. A samozřejmě o další hromadě obyčejnými lidmi těžce vydělaných prožraných peněz, které by bývaly mohly být –  když už bylo nutné jim je násilím vzít z kapes – jistě využity mnohem lépe. Třeba na pár dalších čističek vody. Nebo na miliony vysazených stromů. Což by, na rozdíl od klimatického summitu, planetě, jejímu klimatu, obyvatelstvu i budoucnosti Gréty Thunbergové skutečně hmatatelně prospělo. 

Nemluvě o tom, že všichni ti, co v sídle OSN tleskali učebnicově nenávistnému a formou i obsahem naprosto tragickému projevu bláznivé švédské záškolačky, se na místo dopravili letecky. A mezi OSN, svými apartmány v nejluxusnějších newyorských hotelech, nejluxusnějšími restauracemi a četnými VIP rauty se přepravují v limuzínách.

Což všechno dohromady zanechá na jimi vzývaném nebohém teplajícím klimatu nesmazatelnou uhlíkovou stopu jak od obra Koloděje. Jak známo, sama spasitelka sice připlula spektakulárně jachtou, ovšem uhlíkově poměrně nešetrné pozadí této uhlíkově „šetrné“ cirkusové píár akce je díky šťouravým prokremelským dezinformátorům a médiím již dobře známo.

Ale to je jen taková všední pěna dní plynoucí ze známého historického faktu, že ovládající už tisíce let ovládaným káží vodu a sami pijí výhradně ta nejlepší vína. Až na příští klimatický summit v Americe všichni připlují v oblecích a šatech ze sekáče na linkových zaoceánských trojstěžnících, z přístavu do uhlíkově neutrálního stanového městečka a pak na Manhattan pojedou sdílenou rikšou, na rautech budou střídmě pojídat lokální sojové bioklíčky a zapíjet je recyklovanou vodou z newyorské kanalizace, pak si teprve možná poslechnu a seriózně zvážím, co mi odtamtud říkají. Dřív ale ne.

Co mne v mediálních výstupech skutečně zaujalo, byla rétorika hlavních řečníků – portugalského levičáka a generálního tajemníka komunistické…pardon, OSN a především klimatické mesiášky Gréty.

Doposud ke mně její tlumočení Božího slova putovalo téměř výhradně skrze psané slovo, což sice stačilo k vytvoření si poměrně věrohodné představy, co je asi zač a co asi tak zhruba představuje, ale vlastní oči jsou vlastní oči. A těm jsem po zhlédnutí videa z jejího projevu v OSN fakt nevěřil.

Že to naživo musí být síla bylo jasné předem, ale skutečnost dalece překonala všechny mé nejdivočejší představy.

Se ženou jsme nevěděli, jestli se smát nebo plakat. Smích by byl za normálních okolností jasnou volbou číslo jedna, ovšem nesmělo by to celé mít ten děsivý kontext toho, že oni to úplně všechno myslí vážně.

Politici jako u vytržení poslouchají, co jakási posedlá puberťačka ze stále stejného papíru emotivně blábolí a horečně převádějí výplody jejího chorého mozku a především těch, co jí ten papír napsali do naší – mé i vaší – každodenní reality a blízké budoucnosti. Aniž by se nás tradičně ptali na názor.

Výsledkem všeho toho „klimatického“ snažení „pět minut po dvanácté“ má ve finále být, tak alespoň chápeme mediální výstupy nejen ze summitu a další širší souvislosti já a moje paní, jakýsi klimatický komunismus. Totalita, kde náš život nebude zcela ovládán zcela socialistickým státem ve jménu proletariátu či árijské rasy, ale tentokrát pro změnu ve jménu uhlíkově neutrálního klimatu.

K nevěřícímu úžasu a záchvatu smíchu se mi při projevu slečny Thunbergové také okamžitě vybavily vzpomínky na ty nejznámější filmové nahrávky projevů jiných známých osobností, které se kdysi rovněž domnívali nejlépe skrze Prozřetelnost vědět, co si lid žádá, co je mu třeba a jak toho dosáhnout. A jejich takřka identicky myšlenkově hodnotný obsah prezentovali Duce i Vůdce s velice podobnou gestikulací, grimasami a emočním nasazením.

Gréta nás tímto pozoruhodným retro stylem informovala, že jsme nezralí, zlí lidé na počátku vyhynutí, kteří jí kvůli mamonu zničili nejdříve dětství a pak i budoucnost, což nám nikdy neodpustí. A proto se musíme změnit, nebo budeme změněni:

Změna ale přichází, ať se vám to líbí, nebo ne. Budu vás sledovat!

A já dodávám:

Sieg Heil!!

Starý bolševik Guterres mluvil ale také moc pěkně:

Příroda je naštvaná a proto jsme měli nejteplejší červenec v historii. Tenhle závod musíme vyhrát! Už nebudeme jenom plkat. Lidé chtějí činy!!

Vždycky, když někdo podobný prohlásí, že „lidé“ něco chtějí a proto to bezpodmínečně musíme okamžitě zavést i kdyby na chleba nebylo, vybavím si ony tři slavné otázky: Čím to máte podložené? Jaké jsou alternativy ? Co to bude stát?

Na fejsbuku někdo k projevu slečny Gréty v OSN velice trefně a vtipně poznamenal: „Ta nepotřebuje ani tak psychiatra jako spíš exorcistu“.

Což podepisuji a dodávám, že nejenom ona. Jestli někdo věříte v Boha, je ten pravý čas na modlení.

Apropó, už nyní slavné video „Jak se opovažujete!“ s Grétou – rodiče do její zmatené hlavy evidentně nalili hodně věcí, ale pozdravit jí nenaučili. Já víc vědět nepotřebuju.